DNES V LN

FINÁLE

SPORTOVNÍ PŘÍLOHA

LIDOVÝCH NOVIN

BOB JOHNSON,

trenér amerických hokejistů koučoval své svěřence na Kanadském poháru z nemocnice; naši porážejí SSSR 5:2!

MICHEL PLATINI,

kormidelník francouzských fotbalistů říká, že úspěch v souboji s ČSFR mu zajistí klidný rok

DALŠÍ SVĚTOVÝ REKORD

v podání amerických sprinterů padl ve štafetě na 4 x 100 metrů při posledním dnu MS v atletice v Tokiu

Nedávno se objevily články, zpochybňující další postup v jednání mezi vaší firmou a československými úřady. Jak se tedy věci mají?

Dohoda, kterou jsme s ministrem Vrbou uzavřeli v květnu tohoto roku a jejíž text jste otiskli minulý týden, předpokládala definitivní vyjasnění našich projektů v Československu do konce července. Podle tehdejšího ujednání si najala česká vláda zahraniční konzultanty. Ti jí měli předložit potřebné finanční expertizy, po jejichž vyhodnocení jsme měli přikročit k závěrečným jednáním. Rozhodně jednání nebrzdí žádné zásadní neshody, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Všeobecně se povídá, že byste rád komplexní smlouvu podepsal v den svých narozenin 17. září. Můžete to potvrdit nebo vyvrátit?

Ani jedno, ani druhé. Tuto informaci jsem už zaslechl několikrát, a to i z úst paní ministryně Štěpové. Skutečně nevím, kde k ní přišla, nikdy jsem nic takového v úmyslu neměl. Je možné, že jsem při některém z rozhovorů žertem prohodil, že by to mohlo být veselé, dostat tu smlouvu jako dárek k narozeninám. Rozhodně jsem to však nebral jako nějaký termín, s nímž lze kalkulovat. Opravdu jsem byl překvapen, když jsem se to v novinách dočetl.

Vžijme se do situace, že smlouva je již podepsána. Co bude následovat?

První měsíce nic, co by bylo zvenčí nějak příliš vidět. Vypracovali jsme vlastní studii o stavu obuvnického průmyslu a jeho obchodní sítě v Československu, kterou jsme vydali v češtině i angličtině. Vytipovali jsme určitý okruh prodejen, které bychom chtěli koupit a upravit podle našich představ. Chceme odkoupit i nějakou střední továrnu, kterou rovněž potřebujeme. To vše ale nebude hotovo za měsíc. První výsledky se nemohou dostavit dříve než za rok. Představa o tom, že zákazník v Československu si již na podzim koupí Baťovy boty je nereálná. Nejsme kouzelníci.

V jakém směru budou Baťovy boty zajímavější než výrobky ostatních firem? Bude to baťovská cena 99,99?

To je další omyl, s nímž se v Československu setkáváme. Naše boty ve světě stojí v průměru 36 dolarů - včetně atletické obuvi. To - v přepočtu na koruny - není málo, ale není to ani moc. Od května loňského roku stoupla v ČSFR průměrná cena bot téměř na dvojnásobek. My nemůžeme ani v Československu snížit výrobní náklady tak rapidně, aby naše cena byla jako dřív. Můžeme lepší organizací práce, výhodným nákupem surovin a dokonalou odbytovou a mzdovou politikou uspořit zhruba 20 procent. Ale víc jen stěží. Ostatní výrobci na tom budou podobně. S tím se budou muset zákazníci v Československu jednou provždy smířit. My se budeme samozřejmě snažit, aby naše reputace - co nejlepší zboží a služby za co nejmenší ceny - byla v Československu znovu obnovena.

Děkujeme za rozhovor.

VLADIMÍR BYSTROV ml., TORONTO

"Podobně jako kdysi i nyní klademe nové základy našeho soužití s bratrským českým národem ve společném státě... jestliže se máme sjednocovat s Evropou, musíme se nejprve sjednotit mezi sebou."

Další sovětské republiky vyhlásily nezávislost: v sobotu se k tomuto kroku rozhodly parlamenty v Uzbekistánu a Kirgizii.

Vyhlášení nezávislosti Uzbekistánu oznámil podle agentury Interfax mluvčí prezidenta Islama Karimova. Karimov v projevu v parlamentu kritizoval fakt, že sovětské ústřední úřady nyní ovládli lidé z Ruské federace. Prezident podle Interfaxu také řekl, že má nadále zájem o uzavření svazové smlouvy, jež by však musela vycházet z principu konfederace nezávislých států.

Parlament Kirgizie vyhlásil zemi za nezávislý demokratický stát a na 12. října vypsal přímé prezidentské volby, v nichž bude kandidovat dosavadní prezident Askar Akajev.

Účastníci masového shromáždění před tádžickým parlamentem požadovali odstoupení celého vedení republiky, které obviňují z podpory pučistů, zákaz činnosti komunistické strany a objektivní vyšetření postoje členů táždického státního vedení během převratu. Prezident Tádžikistánu Kachar Machkamov v sobotu rezignoval poté, co mu parlament vyslovil nedůvěru. Prezident byl kritizován za nerozhodnost při moskevském puči.

Prezídium ukrajinského parlamentu schválilo v pátek výnos, jímž zakázalo činnost komunistické strany na ukrajinském území. Předsednictvo arménského parlamentu rozhodlo v sobotu zestátnit majetek KSSS na území republiky.

(Další zprávy ze SSSR na poslední straně.)

Automobilka z Mladé Boleslavi má, jak se zdá, odbytové problémy. Na podrobnosti jsme se zeptali předsedy představenstva a.s. Škoda-Volkswagen Ludvíka Kalmy.

Odbyt se skutečně se komplikuje. Má to několik příčin. Když jsme 16.dubna vznikli, chtěli jsme vyrobit letos celkem 195 tisíc vozů, tedy o 5 tisíc více než v loňském rekordním roce. Záhy došlo ke zlepšení plynulosti subdodávek i samotné výroby, a tak jsme si na základě dobrého vývoje v exportu zvýšili svůj letošní cíl dokonce na 205 tisíc automobilů. Nyní došlo k obratu. Vysoké vývozy na Západ, zejména do Německa, zůstávají, ale z politických příčin se zkomplikoval export do Jugoslávie, kde letos zatím máme největší podíl na trhu. Se Sovětským svazem ze stejného důvodu nemůžeme podepsat nadějný kontrakt. Nechceme vyvážet za fiktivní peníze ! Poláci zase zavedli tvrdá antiimportní opatření.

Jak vypadá domácí trh ?

Odbyt je velmi nízký. Za sedm měsíců tohoto roku jsme v tuzemsku prodali pouze 37 tisíc automobilů. Ovšem od tohoto čísla musíme odečíst dalších čtrnáct tisíc, jež byly reexportovány přes Mototechnu, která nám takto venku "kazí" cenu.

Velkým konkurentem jsou vám nyní v Československu zahraniční ojeté automobily...

Jak by ne, když jsme v nerovnoprávném postavení. Loni bylo dovezeno celkem 18 tisíc ojetin a letos do konce března další 3,5 tisíce. Pak byla zrušena dvacetiprocentní dovozní přirážka a do konce července přibylo na našich silnicích dalších 65 tisíc ojetých automobilů! Je naprosto pochopitelné, že lidé chtějí pestrý výběr, že chtějí také zahraniční vozy, vždyť dosavadní situace byla z pohledu zákazníka takřka nesnesitelná. Ovšem není fér, jestliže na ojeté auto existuje pouze devatenáctiprocentní clo, kdežto daň z obratu u Favorita činí 29%. Podle takové logiky by pro nás bylo nejlepší domluvit se s nějakým zahraničním partnerem, vyvézt Favorita za hranice a opět jej dovézt zpátky.

To je pravda. Ale už nic nebude jako bývalo, včetně situace, že byste měli na domácím trhu opět takřka monopol.

Víme, že náš podíl na vnitřním trhu už nikdy nebude takový jako v minulosti. Počítáme s tím. Budeme považovat za úspěch, když za čas doma prodáme 70 - 80 tisíc vozů ročně. Ostatní připadne Fordu, Fiatu, Renaultu, Audi, Opelu, Volkswagenu a dalším značkám, včetně japonských. My zase budeme prodávat u nich.

Vraťme se k současnosti. Jak budete reagovat na vzniklou situaci?

Když se příští rok nic nestane, tedy když naše daň z obratu zůstane na 29 procentech a dovozní clo u ojetých automobilů na devatenácti procentech, tak podle naší analýzy prodáme na vnitřním trhu dvacet tisíc kusů a importováno bude asi osmdesát tisíc automobilů. To je pesimistická varianta, která počítá s tím, že celková poptávka vnitřního trhu se ještě sníží z letošních 130 tisíc na sto tisíc v příštím roce. V případě, že by se daň z obratu na Favorita snížila na 20%, klesne jeho cena asi o 15 tisíc a my bychom příští rok doma prodali dvojnásobek, tedy čtyřicet tisíc vozů. Vydělali bychom na tom my, naši dodavatelé i stát, který by na daních, clech a dovozních přirážkách vybral o jednu miliardu korun více.

Kolik aut vlastně letos prodáte?

Z naší analýzy odbytu do konce roku vyplývá, že když se budeme hodně snažit, prodáme 180 tisíc automobilů. Museli jsme tedy naše představy revidovat o 25 tisíc směrem dolů a proto zastavujeme jednu linku. Jednáme s každým z našich 202 dodavatelů. Je to pro ně často katastrofa, protože jsme mnohde jediný partner, který jim platí. Jaká je situace v nákladních autech víte... Naše zakázky jsou navíc často nižší než na oněch 180 tisíc aut, protože se nám daří snižovat zásoby a zrychlovat jejich obrátku.

Nevidíte cestu ve snížení nákladů?

Základní typ Favorita nyní stojí 96 tisíc (dalších 39 tisíc korun do maloobchodní ceny pak činí daň z obratu a nutno připočíst ještě obchodní rozpětí). Na tuto cenu jsme se dostali z březnových 101 tisíc korun. Jen základní materiál stojí 71 tisíc. Náš zisk na jednom automobilu pro vnitřní trh je pak pouze dva tisíce korun. Ano můžeme "rajtovat" po našich dodavatelích, ale když je zničíme, k čemu nám to bude? Problém vidím jinde. Favorit je typově srovnatelný s Volkswagenem Polo. Jistě, Polo je zatím lepší, ale dali jsme si závazek je do dvou let dohnat. V Německu si Polo koupíte za 0,6 roku při průměrném platu a u nás Favorita za 4,2 roku. Koupěschopnost obyvatelstva je prostě nízká.

Co tedy vymyslíte?

Budeme Favorita prodávat také na leasing, změníme organizaci prodeje v tuzemsku, protože Mototechna se rozpadá. Budeme podporovat soukromé prodejce a připravujeme úplně novou zahraniční síť. S Motokovem končíme, i když některé jejich odborníky zaměstnáme. No a budeme doufat ve zrovnoprávnění podmínek na domácím trhu. Vím, vláda to má těžké, ale základní podmínky potřebujeme.

KAREL KŘÍŽ

Dělostřelecký granát, vypálený Aurorou v podvečer 25. října 1917, byl zcela určitě nejdražší municí v historii lidstva. Hmotné škody a lidské tragédie, které má na svědomí, se nedají vyčíslit, ani když za jedničku navěsíte všechny nuly, které má lidstvo k dispozici. A to se ještě historikové shodují v tom, že onen granát byl slepý.

Jeho exploze v těchto dnech, po čtyřiasedmdesáti letech, se ztrácí jako odcházející ničivá bouře. Beze sporu bude doprovázen nejrůznějšími rozbory, úvahami a prognózami. Dějinný odchod hrůzostrašného snu však nepostrádá ani úsměvné aspekty. Konečně, Karel Marx, jeden z dělovodů Aurory, měl pro takové zvraty pochopení. On to byl, kdo pravil, že dějiny se opakují. To, co začalo jako tragedie, končí fraškou.

Řekněme hned, že fraškou nebývalou, hodnou mistra Nestroye. Nechybí nic: rychlé převlékání, míjení se ve dveřích, vzájemné nepoznávání se. To není nic nového, to známe z domova. Velkolepost a nezvratnost dodává dění v bývalém Sovětském svazu kontinentální rozměr dějinného žertu, kterého jsme svědky mezi Čiernou pri Čope a Vladivostokem. Tiskem proběhne zpráva, že KSSS byla v Sovětském svazu prakticky zakázaná. A kdo že se ujal obhajoby této avantgardy? Pokud vím, jedině komunisté v USA zorganizovali demonstraci - na podporu existnce komunistické strany v Sovětském svazu. Ó časy, ó mravy! Komunisté ze Sankt Petěrburgu (čtete dobře, z bývalého Leningradu) rezignovaně prohlásí, že když se nesmějí sejít nikde v sále, sejdou se v lese jakou soukromé osoby. Nepřipomíná vám to vtip z nedávné doby u nás o přežívající hrstce komunistů v křivoklátských lesích?

Jesť takaja partija!, řekl kdysi Lenin a myslel tím organizaci, která vyvede nejprve Rusko a potom celý svět na cestu věčné komunistické blaženosti. Memorovali jsme ta slova, někdo na škole, někdo na VUMLu, všichni někde. S tím je konec. Platí, už tři dny platí: nět takoj partiji. Odchází smutně, přesmutně. Odchází vesele, převesele. Jak pro koho .

JIŘÍ HANÁK

Hovory z Lán

Po letní přestávce opět začínáme zveřejňovat výběr z nedělního rozhovoru prezidenta Václava Havla vysílaného Československým rozhlasem.

V Sovětském svazu šlo více než o zmařený puč. Skončila éra Gorbačovovy perestrojky, skončila předehra a začíná nové dějství velkého dramatu. Připadalo mi trochu směšné, že poté, co byl puč poražen, začalo u nás rozsáhlé zkoumání, co kdy kdo během těch dnů řekl. Kdo byl opatrnější, kdo méně. Úsměv ve mně také vyvolala náhlá vlna radikalismu - leckteří, kteří se zpočátku vůbec neozývali, náhle přišli s mnoha dalekosáhlými návrhy, poučeními, které z událostí v SSSR vyvozovali. Byl to typicky československý dozvuk, někdy až komický.

U nás byla v listopadu 1989 situace naprosto jiná. Komunistická strana vlastně složila moc sama. Nepodporovala žádný protiústavní puč jako v SSSR. Vzdala se. Musíme teď daleko důsledněji pátrat po všech zločinech z éry totality a hledat viníky, ale zároveň si myslím, že není důvod ke zrušení komunistické strany. Je to parlamentní strana s poměrně rozsáhlým zástupem voličů. U nás nemáme věcné důvodu ke zrušení komunistické strany, zatímco v SSSR jsou tyto důvody velmi pádné. Pokud by se naše komunistická strana dostala do rozporu s právním řádem, pak musí být hnána k zodpovědnosti stejně, jako kdokoli jiný. Zrušením komunistické strany nezničíme různé mafie, neodstraníme nepoctivost, neočistíme jednotlivé instituce od lidí se špatnými úmysly. Proti tomu musíme daleko rozhodněji postupovat.

Kdyby byl zásah na letišti v Ostravě-Mošnově úspěšný, všichni bychom speciální jednotky chválili. Ukázalo se však to, co se ukazuje obden: mafie jsou mazanější než státní moc. Nesdílím však názor, že dějiny jsou dílem rozvědek a špiónů a že vše se odehrává v tajných sklepeních. Stále více se utvrzuji v tom, jak málo jsou dějiny naplánované, jak důležité jsou nahodilosti, osobní vlastnosti, sympatie politiků... Mafie samozřejmě existují, ale nejsme všichni pouhou hříčkou v jejich rukách. Musíme proti nim bojovat, ale ještě to moc neumíme. Není ale pravda, že KGB a CIA dirigují chod světa.

Naše velmi ohrožená planeta je, dnes více než kdy před tím, v rukou vzdělaných lidí. Proto by stát, i když není příliš bohatý, neměl litovat peněz investovaných do vědy, výzkumu, vzdělání. Peníze se mnohonásobně vrátí, i když později. Možná, že se toho ti, kteří dnes o penězích rozhodují, ani nedožijí. Kdyby se tedy zvýšené platy učitelů ihned obrátily ve zvýšenou kvalitu našeho školství a výuky, nebyly by to rozhodně vyhozené peníze. Nejsem si ale jist, zda to není v tuto chvíli pouhá záplata a zda není třeba promyšleněji investovat do školství jako do celku. Do celé jeho reformy, do vzdělávání učitelů, do modernějšího vybavení škol.

Zdá se, že teprve teď má slovenský národ naději, že jeho hvězda bude zářit - vedle hvězdy české - na tomtéž svobodném evropském nebi.

VARŠAVA - Polský Sejm zamítl návrh na odvolání vlády Jana Krzysztofa Bieleckého, která v pátek podala demisi. Ve jmenovitém hlasování se proti ní vyslovilo 211 poslanců, pro bylo 114 a 28 se zdrželo. Polský parlament poté přijal usnesení, v němž přivítal vyhlášení nezávislosti Ukrajiny a Běloruska jako výraz naplnění tužeb obou národů a vyjádření jejich práva na sebeurčení. Vyslovil přesvědčení, že nezávislá Ukrajina a Bělorusko budou postupovat cestou demokratických přeměn, která je předpokladem dobré sousedské mezistátní spolupráce s Polskem.

V úvodnom prejave pri oslavách 47. výročia SNP v Banskej Bystrici prezident ČSFR Václav Havel zhodnotil SNP ako prejav svojbytnosti slovenského národa, ako jeho prihlásenie sa k demokracii a slobode. Vystúpenie proti fašistickej totalite v roku 1944 potom prirovnal k vystúpeniu proti totalite komunistickej v roku 1989. Prezident tiež konštatoval, že dnes má slovenský národ šancu, aby jeho hviezda svietila vedľa českej na európskom nebi . Po prejave Václava Havla totiž nasledoval príhovor Jána Čarnogurského, ktorý o "slovenskej hviezde" hovorí už dlhšie. Ten ale prezidentovu veľkorysosť oplatil podobne. "Ak sa máme zjednotiť s Európou, musíme sa najprv zjednotiť medzi sebou" , povedal za potlesku zúčastnených slovenský premiér a pripojil, že "dnes kladieme základy spolužitia s bratským českým národom v spoločnom štáte" .

V ďalšom priebehu prehovorili ešte Alexander Dubček a Petr Pithart. Nasledovalo odovzdanie vyznamenaní priamym účastníkom povstania. V areáli múzea pokračovali oslavy kultúrno-spoločenským programom.

Politická reprezentácia sa potom presunula do bystrického hotela LUX, kde prebehli neoficiálne rozhovory. Týkali sa hlavne otázky zmluvy medzi Českou a Slovenskou republikou, tvorby ústav a jednania predsedníctiev ČNR a SNR tento týždeň v Bratislave. Prezident ČSFR V. Havel priebeh rokovania zhodnotil takto : "Mali sme veľmi intenzívne rozhovory, pokúšali sme sa porozhliadnuť sa po dnešnej politickej situácii v našej zemi aj v jej medzinárodných súvislostiach. Mám z tých rozhovorov veľmi dobrý pocit, pretože všetci, ktorí sa ich zúčastnili, dali najavo, že im ide o uchovanie spoločného štátu".

Štefan Hríb, Banská Bystrica

HORA SV. ŠEBESTIÁNA - Na hraničním přechodu Hora Sv. Šebestiána na Chomutovsku včera členové Strany zelených zatarasili na deset minut silnici. Protestovali tak proti otevření tohoto přechodu pro kamióny. Podle Jaroslava Říhy, místopředsedy zemské organizace Čechy Strany zelených je tato komunikace pro podobný druh dopravy nevhodná. Klesání z hraničního přechodu do 19 kilometrů vzdáleného Chomutova je ještě strmější, než pověstný silniční úsek z hraničního přechodu Cínovec do města Dubí. Skutečnou blokádu chtějí zelení zahájit až s příjezdem prvního nákladního automobilu.

JIHLAVA (ld) - Dnes v Jihlavě zahajuje výuku první soukromé manažerské gymnazium v České republice, jehož zřizovatelem je PhDr. Ladislav Klička. Vedle výuky všeobecných předmětů a jazyků se budou studenti věnovat odborným předmětům, k nimž patří informační systémy, výpočetní technika, finance a právo, úvěrování, psychologie práce a trhu, design a management. Studium bude čtyřleté, ukončené maturitou, zájem je však také o dvouletý pomaturitní kurs. Školné činí sedm tisíc korun ročně.

BRNO (jku) - Po deseti letech vojenské okupace brněnského letiště obnoví v pondělí 9. září pravidelný civilní letový provoz letiště Brno-Tuřany, kdy jako první přistane v 11 hodin letadlo společnosti TATRA-AIR, letící na lince Curych - Mnichov - Brno. Na brněnském letišti mohou přistávat letadla všech světových typů, avšak zaoceánská letadla mohou vzlétat jen s dalším kontinentálním mezipřistáním, potřebným k dotankování. Tento nedostatek odstraní až prodloužení letištní dráhy z 2900 m na délku 3400 metrů, kdy budou moci obří letadla startovat v Brně i se zcela plnými nádržemi pohonných hmot.

Dotace na středoškolské časopisy zrušilo MŠMT koncem loňského roku a Státní pedagogické nakladatelství přestalo většinu z nich vydávat. Časopisu Rozhledy matematicko-fyzikální se ujala Jednota československých matematiků a fyziků a vydala už dvě čísla (5 a 6) a další připravuje. Jedno číslo stojí 7,- Kčs a objednat se dá na adrese JČMF, Spálená 49, 110 00 Praha 1.

"NECHCEME armádu a státní terorismus. Dnes Mošnov, zítra váš byt," hlásal jeden z transparentů včerejší demonstrace asi tří set převážně anarchistů na Václavském náměstí. Zástupci Levé alternativy vystoupili proti fašismu, projev mluvčího anarchistických organizací Svoboda 91 a A.S.A. byl namířeno proti armádě. Poté se účastníci v průvodu odebrali přes náměstí Republiky na Staroměstské náměstí, kde na konec akce některé organizátory zkontrolovala policie.

Foto Ondřej Němec - LN

ČESKÉ BUDĚJOVICE - Z vystoupení představitelů Českomoravské agrární unie, Zemědělské strany, Českomoravského rolnického družstevního svazu a Svazu státních statků na sobotní manifestaci na českobudějovickém náměstí vyplynulo stanovisko, že je bezpodmínečně nutné zvýšit dotace do zemědělství, protože podstatně vzrůstají vstupy. Jinak prý zemědělství hrozí krach. Současné dotace nic neřeší, neboť například v loňském roce prý daně převýšily podporu zhruba o dvacet miliard korun. Důležité také je, aby zemědělci přesně věděli co mají vyrábět a měli také zaručen odbyt a ceny. Asi 1 500 účastníků manifestace schválilo prohlášení vládám ČSFR a ČR. Požadují v něm mj. dopracování agrárního programu, který by měl zaručit zemědělcům podnikatelské jistoty, řešení důchodové situace a ochranu domácích výrobců potravin před zahraničí.

PRAHA - OSTRAVA (jif) - V nedělním televizním pořadu Co týden dal (bohužel ale až v jeho závěru, kdy nebylo dost času) přišel ministr vnitra Ján Langoš s upřesněním svého pátečního vysvětlení mošnovské akce. Podle jeho tvrzení komando nehledalo zbraně a narkotika, nýbrž jakousi nebezpečnou látku, které se měla přes ostravské letiště pašovat z SSSR na Západ. Verze o dvou nezávislých věrohodných informačních zdrojích trvá. Proti pátečním výrokům ministra Langoše včera svým prohlášením ostře vystoupil prezident Čs. sdružení řídících letového provozu Miloš Zídek, který upozornil na možné důsledky zásahu pro bezpečnost letového provozu, včetně rizika srážky dvou letadel.

Mošnovskou akci a způsob jejího vysvětlení odsoudil veškerý český a moravský tisk, ostravská Nová svoboda dokonce zdůrazňuje, že za takové přehmaty v demokraciích "padají hlavy". Velmi ostře zásah odsoudil mošnovský starosta Roman Máca: "To, co se stalo na letišti v Mošnově, je nehoráznost, která, domnívám se, nemá v civilizovaném světě obdoby," řekl mimo jiné. Upozornil také na nebezpečí střetu dvou navzájem neko ordinovaných ozbrojených složek, které zřejmě existovalo. O odvolání dvou ministrů a dalších tří činitelů hodlá žádat parlament poslanec Ladislav Žáček (HSD-SMS). V prohlášení, které v neděli předal ČTK, tvrdí mimo jiné: "Jedná se i o životy opozičních politiků, jedná se o životy našich občanů. Nezapomeňme na to."

VARŠAVA (ČTK/GAZETA WYBORCZA) - Polský list GAZETA WYBORCZA uveřejnil 24. srpna článek Jana Gondowicze nazvaný Ruské Kolumbovo vejce aneb Stručné dějiny převratů.

Jsou země, jejichž dějiny se skládají z otázek a odpovědí, a jiné, jejichž dějiny se skládají ze samých otázek. Rusko patří k těm druhým. V jeho tisíciletých dějinách neexistuje skoro žádná událost, jež by nebyla hádankou. Souvisí to se stylem ruské historiografie.

Už známý ruský publicista Černyševskij před 130 lety propadal zoufalství nad takovými záznamy ve středověkých kronikách: "Utkali se obyvatelé Vladimíru a Novgorodu a utekli." Kdo vlastně utekl? Ti první, nebo ti druzí? Nebo snad všichni? Jenže právě to se neví. Takový styl je běžný dodnes. Rusové, kteří si tolik zakládají na upřímnosti, zacházejí s pravdou podivně.

Mlha zahalující fakta způsobuje, že z detailních otázek se vynořuje mimořádně znepokojivá otázka globální. Poprvé se ji odvážil formulovat první ruský filozof, myslitel z Puškinovy éry Čaadajev. Jeho otázka zněla: Jaký je smysl ruských dějin? On sám na ni odpověděl stručně a vražedně: Posláním Ruska možná je stát se v budoucnu výstrahou pro jiné národy. Není divu, že za takovou odpověď byl úředně označen za choromyslného a nadosmrti mu bylo zakázáno psát, o tisku ani nemluvě. Psát však nepřestal a chytré otázky kladl dál. Jedna z nich zněla: Je třeba zjistit, zda národ, který shledal, že šel sto let nesprávnou cestou, může jednoho dne vědomě změnit směr svého vývoje a začít znovu, navázat přetrženou nit svého života na stejném místě, kde ji kdysi z neznámých důvodů přetrhl.

Vydání Čaadajevových dopisů před čtyřmi lety - poprvé po bolševickém převratu - bylo jedním z důkazů opravdovosti liberalizace, kterou hlásal Gorbačov. Není náhoda, že v tom okamžiku vyvstaly tyto otázky před Rusy v celé své aktuálnosti. Obě spolu totiž souvisejí. Proč se vlastně v dějinách této země stále opakují pokusy přerušit historickou kontinuitu a začít znovu, nebo se vrátit k tomu, co bylo odmítnuto?

Tragičnost dějin Ruska je patrná v očekávání změn nebo v pokusech o změnu při každé změně vlády. Jsou to vždy krizová období a připomínají Shakespearovy královské kroniky, Řím za vlády císařů nebo dějiny renesanční Itálie. Tyto příklady se nabízejí samy, uvážíme-li, že z 31 osob, které od okamžiku, kdy na trůn nastoupil Ivan Hrozný, do roku 1918 nosily Monomachovu čapku (symbol ruského panovníka - pozn. ČTK) nebo na ni aspirovaly, bylo pět (plus pravděpodobně jedna), probodeno, dvě (plus pravděpodobně tři) otráveny, tři udušeny, dvě zavražděny svými otci, dvě zastřeleny bez soudu, jedna roztrhána davem, jedna bombou, jedna umučena hladem, jedna dohnána k sebevraždě a jedna zemřela za nevyjasněných okolností. Kromě toho smrt jedné osoby urychlil pumový útok. Zbývající zemřeli přirozenou smrtí. Je to statistika, jakou se nemůže pochlubit žádná monarchie od byzantských dob.

Naděje spjaté se změnou panovníka si však dělaly vždy jen poměrně omezené kruhy. Jiné to samozřejmě bylo po smrti carevny Alžběty a jiné po smrti Alexandra III., ale ruská tradice zdůrazňje posupnou lhostejnost mas. Toto "dramatické mlčení lidu" - dobrodiní pro nesčetné spiklence 18. století a přízrak šlechtických revolucionářů 19. století bylo samozřejmě považováno za lidovou moudrost vyplývající z hluboko zakořeněného fatalismu. Naivnost a cynismus, z nichž se skládala ona moudrost, jízlivě popsal demokrat, publicista a pozdější emigrant Alexandr Gercen, který si jako příklad zvolil zlaté časy převratů v letech 1725 - 1741, kdy se během šestnácti let panovníci vystřídali sedmkrát.

Tato ponurá fraška zanechala v ruských vládcích trvalý pocit, že ve společnosti nezapustili kořeny, a nesmírný strach z nejbližšího okolí. Mohli bychom to nazvat byzantským komplexem, protože jedině v Byzanci bylo zvykem vraždit se navzájem v nejbližší rodině.

Vraždění carů se však s postupem času stávalo stále obtížnějším.

Začínaly jiné, tak říkajíc lepší časy. K carově základnímu vzdělání patřilo vědomí, že o moc může přijít velmi snadno. Stačila chvilka nepozornosti. Historie bojů o moc v Rusku dokazuje, že není třeba být silnějším ani mít všeobecnou podporu. Je však třeba umět dávat rozkazy. Kdo zaváhá, zahyne.

Účinnému odstranění vládce vždy předcházely pověsti o jeho nepříčetnosti. To totiž opravňovalo k převratu a psychicky připravovalo dotyčnou oběť, v carovi stupňovalo pocit strachu. Nejlépe se to podařilo v případě cara Pavla I. Ve druhé polovině své krátké vlády (1796-1801), kdy byl zavražděn - pozn. ČTK), se v okamžicích střízlivosti zabýval už jen budováním neuvěřitelně mohutné pevnosti v Petrohradě, kde ho měla před každým chránit střežená děla, vodní příkopy, padací mosty, tajná dvířka a tajné chodby. Když však zaslechl, že pro něho jdou, byl už tak ochromen strachem, že se nezmohl ani na pořádký křik, který by zalarmoval stráže. U jeho lůžka ležely nabité pistole a dýka, ale nepokusil se ani o varovný výstřel (který by odradil spiklence, jichž bylo jen pár), ani o obranu. Schoval se za čínský paraván a skrz jeho tenké hedvábí chvíli vyjednával s útočníky. Možná, že by ho byli ušetřili, kdyby pochopil, že žádají jen jeho abdikaci. Nebyla s ním řeč, až konečně generál Benninssen, který organizoval vraždu jako bitvu, postrčil hrabětě Pahlena, a ten skočil za paraván a cara zabil.

"Revoluce se někdy rovná zázraku," napsal Lenin. "V listopadu se stal zázrak." Ve skutečnosti však v ruských dějinách tomuto zázraku vždy předcházelo psychické ochromení. Car Nikolaj II. v březnu 1917 neměl v úmyslu bránit se spiknutí osob, které organizovaly malou revoluci, aby mu nahnaly strach, a generálů, kteří od něho chtěli získat abdikační listinu.

Stalin, pronásledovaný představou, že mu někdo ukládá o život, se nakonec uzavřel v Kuncevu u Moskvy a jed, pokud to vůbec jed byl, už zahubil jen živou mrtvolu.

Zatímco teror je řemeslem, je puč uměním. V ruských dějinách tuto hru pokaždé hráli mimořádní břídilové. Dařila se jen v případech, kdy ze tří účastníků - pučistů, oběti a společnosti - v sobě ten druhý nenacházel vůli bojovat a ten třetí zachovával lhostejnost.

Tak tomu bylo 14. října 1964 v případě Chruščova, ale ne 19. srpna 1991 v případě Gorbačova. Převrat, toto "Kolumbovo vejce" v ruských dějinách, se tentokrát zastavil v půli cesty. Nezdařený puč se vždy může změnit v revoluci. K tomu je zapotřebí vůdců a hněvu. A právě o ty není nyní - poprvé v dějinách Ruska - nouze. Prožíváme historický okamžik. Možná, že bude rozlomen začarovaný kruh ruské historie.

PRAHA - 1. Mezinárodní homeopatické sympózium se bude konat v Praze ve druhé polovině září. Jak oznámila pořádající Českomoravská homeopatická společnost, spoluorganizátorem akce, u nás první svého druhu po čtyřiceti letech, je francouzský Institut Boiron, největší výrobce homeopatických léků na světě. Sympózium je určeno výhradně pro lékaře (humánní i veterinární), farmaceuty a posluchače posledních dvou ročníků medicíny, resp. farmacie. Přednášky povedou naši i zahraniční odborníci - špičkové kapacity v oboru homeopatie. Na sympóziu budou mít účastníci možnost zapsat se do seminářů ukončených mezinárodně platnou zkouškou.

BRNO - Zemský sněm Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnosti pro Moravu a Slezsko rozhodl v sobotu v Brně o odvolání tzv. výkonného výboru, který tvoří skupina "samozvanců" z okresů Bruntál, Jihlava, Kroměříž, Přerov, Uherské Hradiště a Zlín. Výkonný výbor může být totiž podle stanov hnutí pouze jediný, a to Zemská rada. Na jednání se hovořilo i o hospodaření s finančními prostředky HSD-SMS. Výkonný výbor totiž dal podnět prokuratuře k prošetření této hospodářské činnosti. Na sněmu bylo uvedeno, že finanční otázky řeší HSD-SMS podle platných právních norem. Společným zájmem všech členů i příznivců HSD-SMS je nadále zemské uspořádání s konečným cílem spolkové republiky.

Před Staroměstskou radnicí v Praze byla v sobotu odstartována další etapa běžecké štafety, nazvané Vlajka pro Evropu. Její účastníci nesou vlajku Evropských společenství jako symbol myšlenky budoucího sjednocení Evropy. Předpokládaný cíl štafety by měl být na říjnové konferenci spřátelených měst ve švýcarském Lausanne, pořádané Radou evropských obcí a regionů.

První obnovené reálné gymnázium zahajuje tento školní rok v nové budově Lindnerova 3, Praha 8 v úterý 3. září. Očekává se účast řady významných osobností - minitra školství i poslanců ČNR.

Ze Saúdské Arábie se v sobotu vrátilo zpět do vlasti vojenským speciálem 49 mužů československé protichemické jednotky, kteří se účastnili války v Perském zálivu. V poválečném období školili saúdskoarabské specialisty a připravovali vojenskou techniku k předání. Celkem armáda prodala do Saúdské Arábie asi 60 velkých aut, laboratoře a spojovací techniku.

Výročí prohlášení Zdislavy z Lemberka za blahoslavenou, která je pochována v chrámu svatého Vavřince v Jablonném v Podještědí, si v sobotu slavnostní mší připomněli věřící tohoto města a okolí. Mši celebroval provinciál dominikánského řádu páter Dominik Duka. Oslav se zúčastnili místopředseda federální vlády Jozef Mikloško a světící biskup pražský msgre Václav František Lobkowicz.

Občané Havlíčkovy Borové na Vysočině spolu s delegací představitelů z italského Brixenu si v sobotu připomněli tři jubilea (170. výročí narození, 140. výročí deportace do Brixenu a 135. výročí úmrtí) svého rodáka, politika, žurnalisty a spisovatele Karla Havlíčka Borovského.

V obci Liptál na Valašsku se uplynulý víkend konaly již po dvaadvacáté slavnosti, při nichž vystoupilo z deseti národopisných souborů a dechových hudeb z Moravy a ze Slovenska. Pozvání přijali rovněž členové folklórních souborů z Bavorska a Rakouska.

Setkání 140 mladých lidí z 2O zemí světa zorganizované mezinárodním hnutím Peace Child International vyvrcholilo v sobotu v Domě čs. dětí na Pražském hradě. V odpoledním vystoupení tlumočili mladí z Československa, Maďarska, Japonska, Jordánska, Sovětského svazu, Velké Británie, Polska a dalších států svou vizi o životě na naší planetě v roce 2025 prostřednictvím tance, zpěvu a vyprávění.

Druhé zasedání představenstva HZDS se uskutečnilo v sobotu v Bardejovských Kúpelích a přijalo stanovisko, v němž odmítá pokusy přesunout řešení základních státoprávních otázek do příštího volebního období. Takové oddalování konzervuje nevyhovující model čs.federace a přispívá k tvorbě bariér při uskutečňování dalších kroků transformačního procesu.

První soukromá střední zdravotnická škola dnes zahájí vyučování v Brně. Jejím majitelem je městský výbor Československého červeného kříže. Absolventi dvouletého studia budou postaveni na roveň žákům čtyřletých středních zdravotnických škol.

Výkonný výbor Demokratické strany na svém včerejším zasedání v Bratislavě potvrdil setrvání DS ve vládní koalici a vyjádřil podporu radikální ekonomické reformě i zachování česko-slovenského státu. Výkonný výbor vyslovil nedůvěru místopředsedkyni SNR O. Keltošové a vyzval poslance DS, aby v SNR iniciovali její odvolání z funkce.

Zakládající sjezd Odborového sdružení Čech, Moravy a Slovenska byl svolán do Prahy na 9. listopad 1991. OS zaujme na svém sjezdu mj. stanovisko k sociálnímu i ekonomickému vývoji společnosti, stavu ekonomických, sociálních i zaměstnaneckých práv a vyhlásí vlastní koncepci bytové politiky.

Konzervativní strana Svobodný blok se po posledním jednání s představiteli Občanské demokratické strany rozhodla ukončit proces vzájemného splývání s ODS. Podle předsedy konzervativců J. Kotase nejde ze strany ODS o upřímnou snahu spoluvytvářet pravý pól politického spektra, ale o jasný pokus pohltit ostatní politické subjekty.

PRAHA (eh) - Včera začalo pracovat další krizové centrum v Praze. Čtyřiadvacetihodinová psychiatricko-psychologická pomoc je tu pro všechny, kteří se v důsledku tíživé osobní či životní situace ocitnou v psychickém stavu, se kterým si již nevědí rady. Krizové centrum poskytuje, i bez lékařského doporučení a zcela anonymně, především psychoterapeutickou pomoc. Je možný i několikadenní pobyt na jednom z patnácti lůžek. Při pocitech smutku, beznaděje či jiné duševní krize je proto se možno obrátit buď telefonicky prostřednictvím Linky důvěry (29 79 00 nebo 20 62 51 linka 244) nebo osobně na Krizové centrum Praha, Ke Karlovu 11, Praha 2 (metro I. P. Pavlova).

Podle jeho tvrzení mělo být na mošnovském letišti přechováváno 5O kg chemické radiokativní látky, která byla označena za vojensky strategickou. Tento materiál mohl být, a to i při pouhé přepravě, velice nebezpečný. Podle vojenských a policejních zdrojů měla být látka, která podle slov ministra Langoše pochází ze SSSR, uschována v jednom z betonových bunkrů letiště. Jak dále ministr uvedl, přes Ostravu-Mošnov vedou kanály nelegálního přesunu zbraní a drog a na celé "pašerácké" akci je zainteresována i osoba nebo osoby z vojenské ostrahy letiště. To byly další důvody zásahu. Hledáním zbraní a drog, které měly být na letišti, zdůvodnilo FMV akci speciálních jednotek bezprostředně po zásahu. J. Langoš uvedl, že tento případ ho utvrdil v tom, že veřejnosti se nesmějí utajovat informace, na které má právo.

Na šestou část čtenářské soutěže Zrádné písmo přišlo do redakce 308 korespondenčních lístků, dopisů a pohlednic. Všechny obsahovaly správnou odpověď, že autorem, jehož písmo bylo podrobeno rozboru, je JOSEF ŠKVORECKÝ. Knížky posíláme na adresy:

Ivana Jebavá, Vostrovská 13, 160 00, Praha 6

Vladimír Novotný, ul. Bří Čapků 8/27, 591 01, Žďár n. Sáz. 4

Vlastimila Šikýřová, Mýtná 27, 811 07, Bratislava I.

Knihy na odměny čtenářů nám poskytlo nakladatelství Československý spisovatel.

OTROKOVICE (ha) -Od včerejška zavedla akciová společnost Barum Otrokovice čtyřdenní pracovní týden pro vybraný okruh pracovníků. Omezením, vztahujícím se do konce roku na 3000 zaměstnanců, nejsou dotčeny nepřetržité provozy, nutné práce ve strojírně a výroba radiálních plášťů na osobní vozy. Společný postup vedení a odborářů má pomoci udržet úroveň zaměstnanosti v období odbytových potíží.

Zprávy z chorvatské i srbské strany fronty jsou úděsné v popisu krutosti těch druhých. Obávám se přitom, že řada těchto informací je pravdivých a chápu lidi, kteří s nesmírným pocitem bolesti a pravdy hovoří o nespravedlnosti a zvěrstvech protivníka.

Mučení a zabíjení raněných a zajatců, neúcta k tělům padlých... to všechno patří ke svinstvům téhle války, k tomu, co moloch uvolňuje ze dna duší. Špinavá touha po majetku, loupeže se zbraní v ruce, zvěrstva sadistů nebo jenom zakomplexovaných lidí, kteří na chvíli dostali příležitost být mocní díky zbrani nebo přesile, a využijí ji, aby si vyrovnali účty za politické či pracovní prohry, rozhodli letitý spor o mez či odplatili facku z hospody. A řada krutostí vzniká z bezmocné touhy po odplatě, po spravedlnosti - vždyť ti druzí jsou tak bezcitní a nemilosrdní. Nezanedbatelnou roli hraje i tradiční náklonnost k alkoholu, který bojovníkům pomáhá snášet stresy, ale současně vyřazuje brzdy rozumu a lidskosti.

Na válečnické atmosféře mají velký podíl informační prostředky. Mnoho zpráv je neověřených, jen zřídka opravených či dementovaných, řada je zcela lživých. Patrná je snaha o indoktrinaci válečnickou euforií - viz třeba kampaň glorifikující "kapitána Dragana", dobrodruha, který cvičí zabijáky, nového Che Guevaru, největšího hrdinu národa. Zabiják hrdina. A samopaly mají i desetileté děti.

Neomlouvám krutost a nelidskost, snažím se jen trochu ukázat, co jim pomáhá na svět, a to na obou stranách. Vždyť to jsou titíž lidé, dlouholetí sousedé z jedné vsi.

Je třeba oddělovat ty dole ve víru, kterému nejsou schopni příliš vzdorovat, a jejich velitele a vůdce, kteří dělají "čistou" politiku a vydávají rozkazy, zatěžujíce tak jiné duše špinavostí války.

I když by palba ustala ihned, mezi bratrskými národy už leží stovky mrtvých a milióny křivd. Podobnou situaci je bohužel třeba předvídat i při přerodu Sovětského svazu. Je nezbytné začít připravovat světové mechanismy, které by chránily národy před jejich politiky tam, kde ještě nefungují běžné demokratické korekční a kontrolní funkce. Utopie? Ale kdo před 50 lety věřil ve sjednocení Evropy, kdo před 14 dny věřil v rychlý a jednoznačný konec puče?

~PETR KYPR

MASO NENÍ ZÁKLADNÍ POTRAVINA

Obchůdkové patálie

Fasády domů v centru Prahy se zjasnily, nápisy nás trénují v cizích jazycích a na dveřích omšelé mlékárny visí cedulka: NA PRODEJ. Lidé listují v inzerátech a stěhování národa na okraj měst visí ve vzduchu. M. Svitáková, vedoucí odboru obchodu a služeb na Praze 1:

"Na první pohled se skutečně zdá, že všechny mlékárny a čistírny z centra jednoduše zmizí. Naštěstí soukromníci tohoto druhu a hlavně majitelé domů, kteří jim své prostory pronajímají, pomalu zjišťují, že lidé o ně mají zájem a že je uživí. Na Praze 1 máme už pět žádostí o pekárnu a já doufám, že zdravý rozum postupně oživí i prádelny. Pochopitelně si nemyslím, že všechno vyřeší trh. Zatím vycházíme ze zákona o převodu vlastnictví státu (aukce), který nedovoluje zrušení prodejny se základními potravinami. Jimi ovšem míní chléb, pečivo a mléko. Tudíž místo masa a uzenin v Jungmannově ulici budeme mít kancelářský nábytek."

Kolik obchodů už v aukci změnilo svou tvář?

"Většina. Od března se už konalo 120 aukcí a dále počítáme s 2 aukcemi o 9 obchodech týdně. Stále však zůstává spousta zavřených a nevyužitých skladů, což je důsledkem nepružného řešení majetko-právních vztahů. Pro leckoho může být ovšem zpětné získání domu danajským darem. 80% střech v centru Prahy je v havarijním stavu a majitel musí dům přinejmenším pojistit."

To zřejmě nebude zase takový problém, protože ceny za pronájem jsou někdy do nebes volající...

"Jistě, pronájem nebytového prostoru v centru Prahy stojí 100 marek i více za metr čtverečný měsíčně. Pokud jsou získané peníze zpětně investovány do domu, prosím. Je to stále lepší než všechny obchody a služby zrušit a nechat budovu chátrat, což se stává a což nemůžeme nijak ovlivnit. Alespoň ne do roku 1993, kdy by měl daňový systém vlastníka přinutit, aby o dům pečoval a aby si v něm držel obchod, který bude pro zdejší obyvatele užitečný."

MARTINA RIEBAUEROVÁ

Do 3O. června měla být podle rozhodnutí sjezdu podána žádost o lustrace pracovníků sekretariátu Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnosti pro Moravu a Slezsko. Žádost nebyla dodnes odeslána. Ani revizní komise HSD - SMS není informována o způsobu, jakým byly investovány peníze hnutí. V předkládaných finančních dokladech existují rozdíly ve výši až 1,5 miliónu Kčs. Po sjezdu bylo tiše anulováno usnesení, podle nehož nesmí být funkcionář nebo pracovník hnutí členem řídícího grémia žádné akciové společnosti. - To jsou jen některá z obvinění, která zazněla v pátek v Brně na první tiskové konferenci "výkonného výboru," který se ustanovil jako jakási vnitřní opozice v moravanském hnutí.

Ani lustrace, ani ekonomické záležitosti se už nedostaly na pořad jednání "zemského sněmu" (shromáždění okresních předsedů) HSD - SMS, který se v sobotu bez účasti zástupců tisku sešel v Brně a kde se činnost výkonného výboru projednávala. Sněm se 16 hlasy z 26 vyslovil pro podporu rezoluce, která konstatuje, že výkonný výbor "vystoupením v tisku poškodil hnutí." Nové, pobártovské hnutí v čele s Janem Kryčerem tak bude mít o něco komplikovanější pozici.

Skutečné kořeny všech sporů však spočívají v době, kdy předsedou společnosti byl zesnulý poslanec Boleslav Bárta. Jeho autoritativní prohlášení, že "finance jsou v pořádku," kdysi stačilo, aby se již nic nekontrolovalo. A po jeho politickém stylu, který přece jen poněkud připomínal 19. století, se některým příznivcům HSD - SMS bude asi ještě dlouho stýskat.

(fsch)

1. září - 12.50 hod. - hl

Otázka pro Jaroslava Rösslera, předsedu Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství:

V sobotu se sešla rada vašeho odborového svazu s ministrem školství p. Vopěnkou a jeho náměstky k jednání o mzdách. Bylo to jednání konstruktivní?

"Řekl bych že ano. Dohodli jsme se na způsobu, jak rozdělit prostředky jež už k dispozici jsou z první valorizace. V podstatě je to šestnáct set korun na každého pracovníka do konce roku určených pro diferencované rozdělování ve formě různých odměn. Nám šlo o to, aby se nerozplynuly někde na školských úřadech, ale aby se dostaly skutečně až na školy. Dostanou. Pokud jde o disproporce mezi mzdami učitelů na Slovensku a v České republice, i my odboráři jsme se o zvýšení na Slovensku dozvěděli až na poslední chvíli a byli jsme překvapeni. My jsme se chystali jednat o druhé valorizaci školského rozpočtu s vládou teprve koncem září. Na tom se nic nemění. A je třeba říct, že se na toto jednání připravujeme ve spolupráci s ministerstvem. V sobotu jsme se dohodli, že my jako odbory zpracujeme podklady pro mzdovou část vyrovnání, ministerstvo se soustředí na finanční prostředky pro zabezpečení provozu škol. Kromě toho půjdeme společně, to jest ministr Vopěnka a já, za premiérem Pithartem, abychom ho informovali o situaci a abychom hledali způsob, jak dorovnat platy učitelů v celé federaci na srovnatelnou úroveň.

(kva)

Prohlášení předsedy Hnutí za samostatnou demokracii - Společnosti pro Moravu a Slezsko JUDr. Jana Kryčera, ve kterém podrobil ostré kritice myšlenku české vlády ustavit Slezsko jako samostatnou zemi s vlastním zemským sněmem, vyvolalo ve Slezsku nepříjemné překvapení, u některých voličů tohoto hnutí pak pocit, že byli podvedeni.

Není pravdou, jak se tvrdí, že české Slezsko nemělo nikdy svou samosprávu. Slezský zemský sněm zasedal v Opavě. Císař Josef II. v roce 1782 dal spojit Slezsko s Moravou v jeden správní celek, řízený Moravskoslezským guberniem v Brně. V Opavě pak nadále působil zemský sněm, zvaný Slezský veřejný konvent. Toto správní opatření trvalo až do roku 1849, kdy se Slezsko opětně osamostatnilo jako zvláštní země, kterou zůstalo až do roku 1928 s krátkou přestávkou v letech 1860 a 1861. Motivem spojení obou zemí v roce 1928 v Zemi moravskoslezskou byly čistě národnostní důvody. (Občané německé národnosti měli tehdy ve Slezsku většinu.) Přestože Opava byla tímto spojením velmi poškozena, zůstalo v ní několik zemských úřadů.

K záležitosti tzv. moravských enkláv. Ty náležely k politickým úřadům a soudům ve Slezsku, platily tam i daně, jen volily své poslance do zemského sněmu moravského v Brně. Lid se však cítil Slezany.

Slezsko není nikterak malou zemí. Lucembursko představuje jen polovinu našeho Slezska. Dvě spolkové země v sousedním Rakousku, Burgenlandsko a Vorarlbersko jsou daleko menší než Slezsko, to poslední dokonce o polovinu. Hlavní město Voralberska Bregenz je zase o polovinu menší než tamější hospodářské centrum Dornbirn. Hlavním městem případné Země slezské má jednoznačně být historické hlavní město Slezska - Opava. Ostrava, která je asi ze tří čtvrtin na území Slezska, by se stala hospodářským střediskem této třetí historické země české.

Je zavádějící operovat s údajem ze sčítáním lidu, že k "slezské" národnosti se přihlásilo jen několik tisíc lidí. S národností se nedá "kšeftovat". Velcí Moravané - Palacký, Masaryk aj. - byli Čechy. Palacný se asi nemýlil, když prohlásil: "Jsem Čech rodu moravského". I my ve Slezsku jsme Čechy rodu slezského.

Slezsko jako třetí historická země česká je životaschopné. Neví-li to Moravan a Brňan dr. Kryčer, pak by neměl zasahovat do slezských záležitostí.

Dr. Jaromír Kalus, Opava

* Na Čechyňské ulici v Brně zahájí v pondělí vyučování nově otevřené reálné gymnázium, v jehož třídách se budou - po čtyřiceti letech - opět učit studenti klasickým předmětům, mezi nimiž nebude chybět latina.

ZÁHŘEB (čić) - Od čtyř hodin ráno útočili včera srbští ozbrojenci na Daruvar, středisko kulturního a hospodářského života chorvatských Čechů. Srbští extremisté, vyzbrojení minomety z arzenálu jugoslávské armády, 80 minut nepřetržitě zasypávali granáty střed města a civilní cíle. Poté zaútočily i jejich pěší jednotky, ale chorvatská policie a garda jejich snahy obsadit město odrazily.

Podle chorvatského rozhlasu bylo také ostřelováno průmyslové město Slavonski Brod, granáty dopadaly i na Pakrac a Osijek ve Slavonii. Relativní klid panoval ve Vukovaru, nadále obklíčeném oddíly srbských nacionalistů a armádou. Žádné oběti nebyly zatím hlášeny.

OTEC A SYN jdou zaujmout bojové postavení na kraji chorvatské vesnice Laslovo. 16letý Goran tvrdí, že je dost starý na to, aby mohl bojovat za své Chorvatsko.

Foto ČTK/AP

VARŠAVA - Po Adamu Michnikovi zareagoval na článek listu Mladá fronta Dnes z 3.srpna o údajném sblížení bývalého disidenta s bývalým komunistickým prezidentem také Wojciech Jaruzelski. Generál v sobotním vydání deníku Trybuna polemizuje s tvrzením, že "Jaruzelski nikdy nebyl komunistou". Potvrzuje, že komunistou byl, a k tvrzení, že "Jaruzelski vždy zůstával litevským aristokratem", podotýká, že v Litvě pobýval jako utečenec před deportací na Sibiř. Můj šlechtický původ se má k aristokracii tak jako torpédový člun ke křižníku, přirovnává generál. O nízké věrohodnosti informací MF Dnes podle generála svědčí také jeho údajný výrok, že "Michnik napomohl Lechovi Wałęovi k získání prezidentského úřadu", neboť je všeobecně známo, že Adam Michnik mnohokrát veřejně vyjadřoval své výhrady vůči Wałęově kandidatuře. W.Jaruzelski poukazuje na senzacechtivost a snahu zesměšnit fakt, že se setkali dva lidé, kteří kdysi byli zapřísáhlými nepřáteli a dnes ve svobodném ovzduší dokáží rozmlouvat.

Bouřlivá rozprava o drastických škrtech ve státním rozpočtu na letošní rok v Sejmu, při níž visel osud vlády na vlásku, znovu potvrdila, že kampaň před parlamentními volbami 27. října bude vedena přinejmenším stejně ostrým způsobem jako loňská kampaň před volbami prezidentskými. Je to dáno především tím, že politické a sociální ovzduší v zemi se od prosince výrazně zhoršilo a získat souhlas většiny společnosti s prováděnou politikou je stále obtížnější, jak to mimo jiné dokládají pravidelně zveřejňované průzkumy veřejného mínění.

Odvolat vládu Jana Krzystofa Bieleckého se pokusila již na začátku léta skupina poslanců reprezentujících zájmy rolnického venkova, nespokojeného s liberalizací cen zemědělských produktů. Nepodařilo se jí to tehdy, protože několik měsíců před ohlášenými parlamentními volbami nechtěl nikdo na sebe vzít vládní odpovědnost. Ani tentokrát nebyl návrh na vyjádření nedůvěry vládě, s nímž vystoupila ve čtvrtek v sejmové rozpravě poslankyně za Stranu práce Wieslawa Ziolkowská, zcela důsledný. Požadovala totiž, aby Sejm vládu odvolal a současně pověřil její členy, aby až do voleb 27. října plnili své dosavadní povinnosti. Odvolání mělo být tedy spíše jakýmsi veřejným pokáráním či důtkou vládě především za její neuspokojivou hospodářskou politiku. Na to reagoval premiér Bielecki v pátek tak, že nabídl demisi své vlády.

O tom, že to nebyla okamžitá reakce na vzniklou situaci, ale jedna z možných odpovědí, o níž vláda uvažovala předem a kterou projednala s Lechem Wałęou, svědčí i neobvyklá prezidentova přítomnost v budově Sejmu, do které už pět měsíců nevkročil, protože je s dolní sněmovnou na válečné noze. Nabídka demise byl tah odvážný až riskantní, zvětšoval totiž možnost politické destabilizace poměrů. Není také jasné, zda motivy premiéra a prezidenta byly zcela totožné. Premiér, politický liberál a rezolutní stoupenec tržní ekonomiky, chtěl vyhrocením situace postavit Sejm před volbu, která připouštěla jen dvě odpovědi: buď potvrzení nynější vády, případně s rozšířenými pravomocemi, nebo její odmítnutí se vším, co by to pro zemi dva měsíce před volbami znamenalo. Prezident, jemuž jsou připisovány autoritativní sklony a který už několikrát hrozil parlamentu rozehnáním, mohl ve vyhrocení situace vidět navíc i příležitost k rozpuštění Sejmu, k čemuž ho část jeho nejbližších poradců zatím bezvýsledně přemlouvala.

Prozatímní výsledek měření sil mezi výkonnou a zákonodárnou mocí už známe. Sejm silnou většinou nepřijal premiérem nabízenou demisi, ale současně těsnou většinou osmi hlasů odmítl přiznat vládě mimořádné pravomoci. Události se svým způsobem vrátily do výchozího bodu: vláda zůstává, ale zůstává i problém rozpočtu, který je nutno řešit. Státní pokladna je totiž prázdná a s tím se nedá nic dělat. Stav státní pokladny je jedna věc, příčiny tohoto stavu, tj. vládní hospodářská politika, je věc druhá. Dodejme pro úplnost, že vláda musela novelizovat zákon o státním rozpočtu na letošní rok proto, že předpokládané příjmy ve výši 289 biliónů zlotých budou o 62 biliónů menší. Tato skutečnost nutí vládu, aby snížila výdaje, a to z 293 na 251 biliónu zlotých. Proto navrhuje drastické škrty ve státních výdajích na školství (31%), národní obranu (18%), veřejnou bezpečnost (13%) atd.

Co bude dál? Kdyby byl Sejm v sobotu odhlasoval vládě mimořádné pravomoci, tedy kdyby jí byl dal právo přijímat dekrety-zákony, problém novelizace zákona o státním rozpočtu by byl automaticky vyřešen. Protože se tak nestalo, bude muset vláda předložit Sejmu nový návrh novelizace zákona. Ve chvíli, kdy píšeme tuto poznámku, ještě nevíme, jaké změny budou v původním návrhu provedeny, pokud vůbec mohou být provedeny, protože nové zdroje příjmů nelze jen tak přes noc vyčarovat. Včera večer o nich měla vláda jednat.

Jinak řečeno, problém zůstává v plné šíři i se všemi možnými politickými opcemi včetně rozpuštění parlamentu prezidentem pod záminkou, že svým postojem znemožňuje činost vlády. Odpověď na otázku, která z eventualit nakonec převáží, není snadná, protože polská politická scéna není konsolidovaná a dělící čára mezi jednotlivými stranami, pokud jde o postoj k takovým klíčovým otázkám, jako je tržní ekonomika, parlamentní demokracie či prezidentský režim, universalismus či nacionalismus, se většinou nepřekrývají. Tvoření pevných koalicí je za těchto podmínek nesnadné.

Zatím lze však říci, že nový polský politický establishment se přes všechny zmíněné slabosti a úskalí dokázal vyvarovat krajních řešení. Platí to i o sobotním hlasování v Sejmu, kde scházelo jen málo (osm hlasů), aby krize byla uspokojivě zažehnána a základní stabilita do voleb zachována. Je možné, že Bieleckého vláda, která před dvěma měsíci neustoupila nátlaku Wałęových politických poradců a nepožádala Sejm o mimořádné prvomoci, čímž jednoznačně prokázala, že jí záleží na parlamentní demokracii, provede v novém návrhu zákona o státním rozpočtu takové změny, že umožní Sejmu, aby bez ztráty tváře revidoval své sobotní stanovisko a vládě přiznal časově omezené právo vládnout v hospodářské oblasti pomocí dekretů.

~DUŠAN PROVAZNÍK

~ V Rumunsku se dále rozšiřuje epidemie cholery, která vypukla v polovině srpna v dunajské deltě. V sobotu bylo oznámeno, že pět případů onemocnění je již zaznamenáno také v Konstanci na černomořském pobřeží.

~ Koncert s názvem Hlas svobody se chystá na Rudém náměstí. Jak oznámil britský nedělník News of the World, mezi účinkujícími by měli být zpěváci Paul McCartney a Sting a skupiny The Rolling Stones a U2. S myšlenkou koncert uspořádat přišel zpěvák skupiny The Rolling Stones Mick Jagger.

~ Osm let po sestřelení jihokorejského dopravního letadla sovětskými stíhačkami měli pozůstalí po cestujících poprvé možnost navštívit místo neštěstí. Pietní shromáždění za účasti 94 Korejců se konalo na sovětské lodi v blízkosti ostrova Monoron západně od Sachalinu.

~ Pět západních turistů bylo v pátek večer uneseno v horách poblíž městečka Karliova ve východní části Turecka. K činu se zatím nikdo nepřihlásil, je však důvodné podezření, že únos provedli kurdští separatisté.

~ Libanon a Sýrie podepsaly včera smlouvu o bezpečnosti, v níž se mimo jiné zavázaly si vzájemně pomáhat při odrážení útoků třetích stran. Podle syrského ministra obrany Mustafá Tlase dává smlouva jeho zemi právo reagovat vojensky na jakýkoli izraelský útok proti Libanonu.

~ Delegace Japonska a KLDR v sobotu zahájily čtvrté kolo rozhovorů o normalizaci vztahů. Sporný případ japonské ženy, která byla údajně před 13 lety unesena severokorejskými agenty, kvůli němuž byla jednání přerušena, bylo rozhodnuto řešit později a mimo rámec těchto rozhovorů.

~ Pákistán má dnes k dispozici dostatečné know-how, aby mohl vyrobit jadernou zbraň. Prohlásila to na setkání s novináři bývalá předsedkyně pákistánské vlády Bénazír Bhuttová. Uvedla dále, že prezident Ghulám Ishák Chán měl jaderný program plně pod kontrolou a snažil se jej před ní v době její vlády utajit.

~ Masový protestní pochod za lepší zdravotní péči, vzdělání a za dodržování občanských práv se konal v sobotu ve Washingtonu. Podle policejních odhadů se ho zúčastnilo kolem 250 000 lidí. Zástupci odborové ústředny AFL-CIO oznámili dokonce 325 000.

BONN - Občané ČSFR, kteří každodenně dojíždějí za prací do Německa, smějí být na jeho území pouze zaměstnáni, praví se v tiskovém prohlášení šéfa zemského pracovního úřadu v severním Bavorsku Richarda Wanky.

Kdo si v severním Bavorsku pronajímá ubytování, ztrácí svůj status pracovníka přicházejícího každodenně za prací a pracovní povolení mu bude zrušeno, uvádí vyhláška. Konstatuje dále, že pracovní a platové podmínky pro pracovníky z ČSFR nemohou být méně výhodné než pro srovnatelné německé pracovníky a odměna musí odpovídat nejméně příslušným sazebníkům.

KUVAJT - Mírové síly OSN v sobotu sestavily tým odborníků na vyšetření údajného přistání iráckých vojáků na kuvajtském ostrově Búbiján. Kuvajtské orgány uvedly, že minulou středu bylo během této "největší vojenské akce od skončení války v Perském zálivu" zatčeno 46 vojáků.

USA, Velká Británie a OSN předaly Iráku protest. Irácká strana však vpád svých jednotek na území ostrova nadále popírá. Rada bezpečnosti OSN v pátek pověřila svého předsedu, aby varoval iráckou stranu před opakováním podobného incidentu.

Do Bagdádu v sobotu přicestovala již třetí skupina odborníků OSN na inspekci iráckých chemických zbraní a přípravu jejich likvidace v souladu s dohodnutými podmínkami příměří. Skupina zůstane v Iráku zhruba týden.

BONN - K odložení ratifikace dvoustranné smlouvy mezi Polskem a Německem vyzval v sobotu předseda Svazu vyhnanců Herbert Czaja. Na shromáždění aktivistů této organizace odsunutých Němců ostře kritizoval východní politiku spolkové vlády. Poláci a Němci by si měli udělat přestávku na rozmyšlenou před ratifikací smlouvy, která "obsahuje zásadní mezery, nesrovnalosti a chyby", doporučil Czaja.

Předseda skupiny Vyhnanci a uprchlíci v poslanecké frakci CDU/CSU v německém parlamentu Hartmut Koschyk na Czajův projev reagoval prohlášením, že polsko-německá smlouva je východiskem k partnerskému rozvoji vztahů obou národů. Jen pozitivní vývoj vztahů k Polsku a ostatním východním sousedům otevírá politický prostor pro uskutečnění oprávněných snah Němců vyhnaných z vlasti a jejich potomků, řekl dále Koschyk.

BĚLEHRAD - Jednotky jugoslávské armády a chorvatských sil svedly v sobotu bitvu o záhřebské letiště, které bylo uzavřeno poté, co se příslušníci federálního vojenského letectva zmocnili dvou letadel - rumunského a ugandského, jež přinutili přistát v Záhřebu.

Na palubě ugandského letounu Boeing 707 bylo podle agentury Tanjug zabaveno l9 tun zbraní, včetně pušek, min a munice. Rumunské letadlo Tu-154 bylo později propuštěno. Ministerstvo obrany Jugoslávie zveřejnilo prohlášení, podle něhož mělo ugandské letadlo namířeno do sousedního Slovinska, zbraně však byly doprovázeny Kanaďanem chorvatského původu Antonem Kikasem, který je převzal v Jižní Africe. Slovinská tisková agentura SNA sdělila, že v sobotu bylo uzavřeno i mezinárodní letiště v Lublani. Vzdušný prostor Chorvatska a Slovinska byl z rozhodnutí federálních úřadů uzavřen pro dopravu s výjimkou letiště v Dubrovníku.

Někdy po listopadu 1989 se v plánech edice tehdy Československého, dnes Českého filmového ústavu objevila také monografie herečky Jany Brejchové (nar.1940). Leč jak nápad přišel, tak také vzal za své - snad z nedostatku peněz. A tak si teď loňské životní jubileum naší patrně jediné skutečné filmové star poválečné éry můžeme připomenout jen prostřednictvím "maxiinterview" JANY KLUSÁKOVÉ, které pod názvem TO JE JANA BREJCHOVÁ vydala agilní firma Primus. Samozřejmě analytickou studii tyto "rozhovory 1989-90" nahradit nemohou, dluh tedy stále zůstává, nicméně žensky všetečné dotazování Klusákové a vzácně střízlivé sebehodnocení Brejchové jsou přinejmenším zajímavou četbou, v níž to tu a tam blýskne i zajímavým námětem k dalším úvahám (např. pokud jde o vztah herečky ke třem "jejím" režisérům: J.Krejčíkovi, E.Schormovi a J.Svobodovi). Holt, co si člověk sám neudělá...

(luk)

Bože dej mi, abych byl pilným, aby ze mne

někdy Češi měli radost

Tento přímluv píše sám sobě v zimě r.1846 Karel Havlíček Borovský. Svou pilností se však mnohým příliš nezavděčil.

Za života jej neměli rádi radikálové zprava ani zleva. Bral lidem vžité iluze způsobem, že mnozí byli vyděšeni. Jeho dílo začalo ve větší míře vycházet až po smrti a stejně tak první havlíčkovské oslavy - veřejné gesto národa hlásícího se k autorovi- se datují rokem 1862. Naprosto zakázán byl v době německé okupace, ulice nesoucí jeho jméno se přejmenovaly, knihy se nevydávaly.

S čistým štítem causu Havlíček nenechali ani vykladači a mystifikátoři literárních dějin za vlády komunismu. S jeho politickými názory se naprosto nedalo souhlasit, takže pro školáky Havlíčka raději oklestili jen na básníka - satirika, rýpala a čeřiče vody "zpuchřelého mocnářství" a v neposlední řadě mučedníka se sentimentálně plačtivým nádechem, které v sobě toto slovo nese.

Hned tři významná výročí Velkého rodáka /170 let od narození, 140 od deportace do Brixenu a 135 od úmrtí/ si v sobotu připomínala Borová na Vysočině. Poradce premiéra ČR Petra Pitharta dr. Alexandr Stich ve svém projevu zařadil Havlíčka po bok Masarykovi a Palackému a upozornil především na jeho novinářskou činnost. Aktuálně vyzněl na náměstíčku především Havlíčkův článek z Pražských novin r.1846, otištěný v Pamětním listě, který při pohledu na kdysi krásnou, ale nyní oprýskanou budovu budovu školy a smutné barvy omítek naproti řečnické tribuně leccos naznačoval : "Obec má být pro pohodlí, pro zisk všch. Jednotlivému občanu musí záležeti, aby se s jměním obce moudře hospodařilo. ...Šlechtiti a zvelebovati obec může každý, byť i sebenepatrný člověk." Místní požárníci během projevu raději odešli "na jedno"...

Punc světovosti dala slavnosti návštěva zástupců z městského úřadu z Brixenu. Zástupce starosty přednesl krátkou zdravici. Oznámil, že Brixen cítí prostřednictvím Havlíčka provázanost s českou kulturní tradicí. Odpoledne ženy zpívaly, mládež hrála divadlo, děti tančily. Večer skončil v Sokolovně. Češi měli radost.

(kp)

Dnes začíná v dobříšském zámku konference nazvaná Pražská strukturalistická škola, historie a perspektivy . Připsána je stému výročí narození Jana Mukařovského, literárního vědce a estetika světového významu. Konference pořádaná Ústavem pro českou a světovou literaturu ČSAV, FF UK a Obcí spisovatelů za přispění Českého literárního fondu potrvá do středy, od čtvrtka do soboty se bude na podobná témata rokovat v Bratislavě. MILAN JANKOVIČ, člen přípravného výboru dobříšského setkání, známý literární historik a teoretik, patří k nejpovolanějším znalcům českého strukturalismu.

~ V Čechách se často tážeme po vlastním, jedinečném přínosu světové kultuře. Byl pražský strukturalismus takovým národním vkladem? Anebo se v Čechách mezi válkami pouze šťastně protly cizí vlivy?

Naše postavení ve střední Evropě samozřejmě spolupůsobilo i v počátcích Pražského lingvistického kroužku (PLK). V případě Mukařovského šlo o prolnutí různých proudů a tendencí, které dokázal integrovat a završit: byl romanista a jeho první práce mají zřetelný kontext evropský, západní, ovlivnily ho psychologické, duchovědné koncepce. První jeho velká práce se kupř. hlásí k Bremondovi. Když ji ale v roce 1927 přednášel na půdě PLK (šlo o Motorické dění v poezii), dostal se již s původní metodou do sporu a práci sám ani nevydal. Zde už začíná být zřejmý vliv východní, vklad ruského formalismu. Nešlo o pouhé převzetí. Mukařovský navazuje na český formalismus, na linii herbartovskou, zichovskou, na jejich "sémantiku tvaru". Náš přínos se tedy nedá přehlédnout. V dotyku s podněty odjinud vykrystalizoval u Mukařovského v průběhu třicátých let obrat ke znakovému pojetí umění, k semiotice. Tehdy také zabudoval do svého pohledu na umění determinaci sociální - a udělal to takovým způsobem, který byl schopen uhájit autonomii uměleckého činu. A zároveň už v té polovině 30. let se Mukařovský orientoval i k antropologickému významu díla, zabýval se hlubinnými silami, které tvůrčí čin formují. Čtyřicátá léta znamenají další plodnou inspiraci: fenomenologickou. To, že se český strukturalismus znova stal křižovatkou strukturního myšlení s podněty dalšími, že se neuzavřel ani otázkám filozofickým, bylo jeho velké štěstí. Tehdy také zpochybnil Mukařovský do té doby poměrně jednoduché uvažování o uměleckém znaku, neboť vzal do úvahy i síly, které počítají s náhodou na straně tvůrce a (což je zvláště podstatné) vnímatele. Tento krok otevřel Mukařovského učení později v sedmdesátých letech zájmovému poli recepční estetiky, kostnické školy. ~ Jen co Praha vyslala inspirativní signál světu, bylo doma volné bádání potlačeno. Ve světě už se dnes strukturalismus přehodnocuje, u nás mohl zatím jen těžko být vstřebán. Dobříšská konference konfrontuje naše a zahraniční vědce - může i dnes od nás vzejít světu nějaký podstatný podnět, nebo se budeme jen učit... a učit a učit?

Pro nás je nesmírně významné, že souvislost nebyla přetržena absolutně. Od šedesátých let se v Čechách zřetelně formuje pokračování původního pražského strukturalismu. Rok 1968 ovšem znovu všechno přerval, museli jsme se scházet soukromě, avšak myšlení šlo dál. Jiná věc je, že mladší kolegové jsou dnes v situaci, která je především nutí vyrovnat se s post- a neostrukturalismem, s dekonstrukcí. Přitom k vyčerpání původního podnětu nedošlo přirozenou cestou. To znamená, že co my si potřebujeme dnes domyslet, doříct, to je oproti Evropě zpožděno. Pro nás, kdo jsme v Mukařovského podnětu pokračovali, je dnes velkým úkolem prostě dodělat, co jsme začali. Nepodlehnout panice, nezačít přeskakovat příkopy. Hlavním smyslem konference je zjistit, zda naše zpoždění není případně zisk. Protože my můžeme ze starých východisek přijít s novými otázkami: prožili jsme za posledních dvacet, třicet, čtyřicet let "svůj" strukturalismus v úplně jiné situaci. Nebyl už jen specielní naukou, po roce 1968 splynul s neoficiální kulturou, s přesvědčením, že rozlišovat, myslet, tvořit je životně důležitý protiklad fráze a ideologického násilí. Máme tedy v sobě prožitek, s nímž se k ústřednímu tázání po autonomii uměleckého díla můžeme vracet znovu a jinak.

~ Ať už se struktrualismus posunul u nás i ve světě za půl století kamkoli, jeho základ, dynamické pojetí díla jako souhry vztahů, funkcí a sil zůstává. To nám mj. nabízí i možnost přistupovat k literatuře neideologicky. Nemyslíte si, že právě tato přednost ubere dnes strukturalistické inspiraci na popularitě i vlivu? Mukařovský provedl roku 1948 neslavnou konverzi - i proto může ulpět na strukturalismu znamení čehosi ideologicky nevhodného.

Odpověď spočívá v moudrosti a nemoudrosti toho, kdo přijímá. Nelze vůbec diskutovat o tom, že u Mukařovského šlo po určitou dobu o zřeknutí se vlastního díla a že to nelze hodnotit jinak než záporně. Musíme však zvažovat, zda to, co učinil proti sobě, jeho dílo opravdu znehodnotilo. Já se domnívám, že ne. Ale to nechme stranou, to asi chce také lidskou zkušenost, abychom se s tím vyrovnali. A zda strukturalismus dnes diskvalifikuje důraz na (byť sebedynamičtěji pojatou) autonomii umění? Během dvaceti let vystupňované totality šly u nás do popředí otázky pravdy a etiky, důslednosti lidského chování. K Mukařovského odkazu však nakonec dojde každý, jehož pohled na umělecké dílo se stane dostatečně diferencovaným. Smysl uměleckého díla není idea, která by byla napsána někde na konci před tiráží, není to něco, s čím mám či nemám souhlasit. Od jisté fáze svého setkávání s literaturou už nevystačíme s "globálním smyslem". Ten není možný bez svého rozrůznění, bez našich nástrojů k němu, bez svého uskutečňování v procesu recepce díla. Pravda, etika - ano. Ale to, co tam má dělat krása, to je bohatství smyslu. A to bohatství samozřejmě potřebujeme. Uprostřed války se jeden francouzský novinář ptal H. Matisse, zda mu není trapné, že maluje v době tolikerého utrpení líbezné pohledy ze svého pokoje na stromy v zahrádce. Matisse mu řekl: Válka skončí a lidé budou potřebovat krásu. V tomhle přesahu smyslu nabízeného přes očekávaný je, řekl bych, smysl tvůrčího činu vůbec.

PAVEL JANÁČEK

MAMZELLE NITOUCHE zahájila druhou část cyklu představení Středočeského divadla v Maltézské zahradě v Praze. Klasickou operetu v režii HANY BUREŠOVÉ můžete navštívit ještě dnes a zítra; začátky představení v 19.30 hod. Na snímku D. HOMOLOVÁ a J. WOHANKA.

Foto Oldřich Pernica

Tak už je to zase tady, v sobotu se ve Svojšicích koná Letorost. Je to největší z festivalů, kterých se zúčastňuji, amfiteátr pojme snad deset tisíc lidí. Poprvé jsem tam vystoupil v osmdesátém pátém krátce poté, co jsme se rozešli s Jiřím Dědečkem. Pořadatelé kvůli mně dokonce odkudsi dovlekli klavír a udělali se mnou rozhovor až do rozhlasu...

Pak jsem se tam objevoval snad každé září a protože jsem nejezdil na Portu, udivovalo mě, jak na mě křičeli to masové "umíí!" Ale proč by ne, říkal jsem si, kdo umí, ten umí, že jo. A bylo mi jedno, že takhle volali na každého... V osmdesátém devátém jsem hrál časně odpoledne v Litoměřicích a tam mne za písničky pochválil disident Mikoláš Chadima, v podvečer jsem zazpíval ve Svojšicích a tam mne za ty samé ocenil redaktor komunistické Tvorby Zdenko Pavelka. Až jsem si říkal, jestli něco nedělám špatně. Zkrátka do loňska Svojšice - samá chvála.

Loni mi však "kamarádi" dali jasně pocítit, že nastaly nové časy. Říkal jsem si - dost politiky a víc hudby a poezie - a pozval dva spoluhráče, Františka Jančeho a Vlastislava Matouška. Celé odpoledne se v amfiteátru nic mimořádného nestalo. Písničkáři s kytarami hráli, davy poslouchaly, někdo pojídal klobásu, jiný práskal bičem a prohlížel si svůj klobouk s liščím ohonem. Pohoda. Pak jsme se na pódiu zjevili my ve složení elektrická kytara, basa a klávesy. Publikum znervóznělo. Když jsem po třetí skladbě představil Františka jako "populárního pražského folkaře" a on zadul metalové sólíčko a zapěl svou píseň o hadovi, který se sežral sám, asi polovina přítomných začala pískat. Žádné "umíí", ale poctivé "fuíí", jako na hokeji. Naštěstí nás Petr Benesch tak dobře ozvučil, že jsme vydrželi až do konce a zahráli ještě další dvě písničky. Pískot sílil, ale mikrofon je mocná zbraň a možná jsem i já na chvilku podlehl onomu zoufalému názoru, že jakákoli reakce publika je lepší než žádná. Myslel jsem na Oldřicha Janotu, který před časem začal v amfiteátrech uskutečňovat své minimalistické sny. Ačkoli hrál stejně skvěle, někdy byly ovace, jindy chlad, případně skandál. Ptal jsem se ho, jak to psychicky zvládá, a on odpověděl: "Jako když artista nebo vrhač nožů předvádí své číslo. Nemůže myslet na to, jestli má úspěch u lidí, ale jen na číslo samo, aby ho provedl dokonale." Ve Svojšicích jsem se o to snažil i já, ale pištci mě pořád rozptylovali. Když jsme slezli z jeviště, kolegové nás plácali po zádech a pak i noviny pěly chválu, jenže mně to bylo líto. Já vás mám, kamarádi, rád a tohle se mi stalo v mých osmatřiceti letech poprvé! Michal Konečný, hlavní dramaturg Letorostu, nás letos pozval zas. Rád bych ten loňský debakl nějak napravil, tak jsme s Františkem Jančem a s Honzou Jeřábkem nacvičili blok ve stylu country. Už mám i novou usárnu, Honza splašil tele, jen Franta nemůže sehnat kanady číslo padesát dva.

JAN BURIAN

Čtu si teď v souboru literárních statí Ferdinanda Peroutky, který vyšel v roce 1939 a nese název Osobnost, chaos a zlozvyky. Občas se nad tou četbou velmi dobře bavím, třeba když si přečtu takovouhle pasáž: "Zakládám si na tom, že jsem pochopil problém německých reparací, což je snad nejobtížnější a nejzmotanější problém posledních desíti let. Musím se však přiznati, že v Seifertových básních nechápu vždy úplně, jak jedna věta patří k druhé, proč je tu najednou ten obraz a ne nějaký jiný, proč z čista jasna se objeví nějaká baletka, která v železných větvích hraje na kytaru."

Ano, v té chvíli Peroutka Seifertovi skutečně nerozuměl, podobně jako mu jeho kritická metoda neumožňovala rozumět ani některým dalším. Byla to opravdová kritika a la these, měla své normy, do nichž se mnohé z krásné literatury nevešlo. Mnohdy se Peroutka mýlil (podobně jako jeho veliký antipód Šalda), ale pevnost jeho názoru na druhé straně dokázala odhalit příznačné rysy literatury i skutečnosti.(Teď se o tom můžeme přesvědčit i na jeho publicistice politické, tento týden vychází v LN za spolupráce Komerční banky první díl Budování státu.) A tak mě nad Peroutkou přepadá stesk. Rozhlédnu-li se totiž po našich dnešních kritických luzích a hájích, jsem nucen připojit se k volání, které se už ozývá. Kdy jindy než dnes měly by proběhnout očistné spory, kdy jindy než dnes měla by se objevit osobnost, která i za cenu neporozumění snažila by se především pro sebe, ale tedy i pro druhé v y z n a t s e. Akademická kritika v této chvíli (snad?) zpracovává v úle med, novinová - když už se ke sporu vůbec odhodlá - utápí se v drobném popichování a politických senzacích, v nejhorších, ale nejčastějších případech v plochém žurnalismu. Na Olympu mlčí. Bude asi nutné dát si do novin inzerát: Objeví se někdo, kdo si dovolí luxus umění nerozumět? Jde vskutku o umění.

JIŘÍ RULF

V LETNÍCH měsících začal prodej stíracích losů loterie ORBIS PICTUS. Akce Jedličkova ústavu, má humanitární charakter. Výtěžek loterie je určen na dostavbu Jedličkova ústavu v Praze pro tělesně postižené děti a mládež.

Foto Hana Rysová - Rock&Pop

Počasí včera ve vybraných městech: Oslo (13h) jasno 23 st., Stockholm (13h) skoro jasno 24 st., Moskva (15h) oblačno 18 st., Londýn (12h) skoro jasno 26 st., Paříž (13h) zataženo 22 st., Berlín (13h) polojasno 23 st., Varšava (13h) polojasno 22 st., Madrid jasno 28 st., Řím (13h) polojasno 28 st., Atény (14h) polojasno 25 st., Washington (7h) skoro jasno 18 st., Los Angeles (4h) skoro jasno 17 st., New York (7h) jasno 15 st., Montreal (7h) skoro jasno 10 st., Tokio (21h) polojasno 27 st., Peking skoro zataženo 23 st.

Úroveň znečištění ovzduší v neděli

Podle údajů Hydrometeorologického ústavu byla úroveň znečištění ovzduší v neděli ve 13 hodin následující: Průměrné 24hodinové koncentrace oxidu siřičitého (SO2) se v Praze, na Ostravsku i v severočeské pánvi pohybovaly pod přípustnou hodnotou, která je 150 mikrogramů na metr krychlový. V severočeské pánvi jsou monitory umístěny většinou mimo města.

Průměrné 24hodinové koncentrace oxidu dusíku /NOX/ se v Praze pohybovaly pod přípustnou hodnotou, která je 100 mikrogramů na metr krychlový.

Rozptylové podmínky budou dnes dobré.

Erupční aktivita Slunce je na střední úrovni, geomagnetické pole Země je slabě porušené.

V úterý a ve středu bude území ČR pod vlivem rozsáhlé oblasti vysokého tlaku vzduchu. Bude jasno až polojasno. Ranní teploty 13 až 9 st.C, odpolední 23 až 27 st.C.

V úterý a ve středu bude na Slovensku nadále jasno až polojasno. Ráno v nižších polohách místy mlha. Ranní teploty 10 až 6 st.C, denní 23 až 27 st.C, na severu kolem 21 st.C.

V úterý vychází Slunce v 6.17 h a zapadá v 19.41 h, Měsíc vychází v 00,47 h a zapadá v 16.43 h.

Rekordní teploty dne 2. září (od r. 1775 v pražském Klementinu): nejvyšší teplota 30,5 st.C v roce 1781, nejnižší teplota 7,5 st.C v roce 1869. Dlouhodobý teplotní normál je 17,2 st.C.

SITUACE: Počasí u nás bude pod vlivem rozsáhlé oblasti vysokého tlaku vzduchu, která bude zasahovat z Atlantského oceánu přes Severní a Baltické moře nad Bělorusko. Nad naše území bude proudit teplejší vzduch.

Události očekávané v ČSFR v týdnu od 2. do 8. 9. 1991

3. - 7. návštěva generálního ředitele UNESCO Federico Mayora v ČSFR

4. - 6. mezinárodní fórum kultura a demokracie (Praha)

8. oslavy 150. výročí narození Antonína Dvořáka, za účasti prezidenta V. Havla (Nelahozeves)

Události očekávané ve světě v týdnu od 2. do 8. 9. 1991

2. bude zahájeno další kolo jednání o konvenčních ozbrojených silách a jednání o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti v Evropě (Vídeň)

3. - 14. filmový festival (Benátky)

Výročí

1. založena Austria-Presse-Agentur, rakouská tisková kancelář r. 1946

JIŘÍ ORTEN

český básník + 1941

2. LADISLAV NOVOMESKÝ

básník a politik +1976

3. Francie prohlášena konstituční monarchií r. 1791

IVAN DUBSKÝ

český filozof a estetik *1926

HERMÍNA VOJTOVÁ

česká herečka +1976

ZDENĚK ZAPLETAL

spisovatel *1951

4. JAN SVATOPLUK PRESL

český přírodovědec *1791

MAX DELBRÜCK

americký virolog, nositel Nobelovy ceny *1906

PETR KRÁL

český básník a esejista *1941

5. VICTORIEN SARDOU

francouzský dramatik *1831

BOHUSLAV ŠULC

český loutkoherec *1936

PAVEL ŽDICHYNEC

český baletní sólista *1941

6. světová premiéra opery W. A. Mozarta "TITUS" v Praze r. 1791 (výročí UNESCO)

Leopold II. korunován za krále českého r. 1791

SAŠA RAŠILOV

český herec *1891 7. státní svátek Brazilské federativní republiky

poslední česká korunovace (Ferdinand V.) r. 1836

JARMILA GLAZAROVÁ

česká spisovatelka a publicistka *1901

MARIE POLEDŇÁKOVÁ

česká filmová režisérka a scénáristka *1941

VIKTOR KOLÁŘ

fotograf, výtvarník *1941

8. Mezinárodní den gramotnosti

r. 1926 bylo v Ženevě Německo přijato do Společnosti národů

spojenci z 2. světové války (s výjimkou SSSR) uzavřeli v San Francisku mírovou smlouvu s Japonskem r. 1951

MICHAL JOSEF BROKOF

český sochař +1721

ANTONÍN DVOŘÁK

český hudební skladatel a pedagog *1841

JAN HUS TICHÝ

dirigent a klavírista *1921

JAN JANSKÝ

lékař, objevitel čtyř krevních skupin +1921

Sdružení pro pomoc mentálně postiženým v Praze zřizuje SPECIÁLNÍ DOMOV MLÁDEŽE v Chotěšicích, ok. Nymburk, s kapacitou 24 dětí, ve věku 15 - 30 let, zahájení 16. 9. 1991. Provoz je týdenní, odjezd vlastním autobusem vždy v pondělí ráno, návrat do Prahy v pátek odpoledne. Formou zácviku se budou děti připravovat na profese - pomoc. kuchařka, pomoc ve zdravotnictví a zahradnictví. Máte ještě možnost zaslat přihlášku na adresu: SPMP Praha 8, Karlín. nám. 12, 186 03. Dotazy zodpoví na t. č. 235 66 78 řed. SDM Hana Petříková.

Viem, že Rómovia a ich život v Československu sú problémom podstatne väčším ako si veľká časť populácie vôbec vie predstaviť. Určite to ale nie je problém, ktorý by bol neriešiteľný a ktorý by sme mali prenechať polícii.

Problematika postavenia Rómov v spoločnosti sa skladá z celej mozaiky problémov a jej riešenie leží rovnako na pleciach Rómov ako nás "gadžov". Pán Veis nám sugeruje predstavu Rómov ako homogénnej etnickej skupiny, ktorá je asociálna, kriminálna a keďže pokus komunistickej moci o riešenie tohto problému skončil zdemolovanými bytmi v panelákoch, zostáva nám jediná možnosť - silná polícia.

Nepochybujem o tom, že potrebujeme kvalitnú a účinnú políciu, ale na to, aby sme sa všetci vysporiadali s postavením Rómov v spoločnosti a zároveň vzťahom našej spoločnosti k Rómom, potrebujeme podstatne viac. Potrebujeme trpezlivosť a toleranciu, potrebujeme výskum z viacerých hľadísk (uvedomujeme si vôbec, ako zúfalo málo vieme o Rómoch?), potrebujeme celú škálu sociálnych, vzdelávacích, kultúrnych, charitatívnych a iných programov, potrebujeme dlhodobo mobilizovať jednotlivcov a skupiny medzi Rómami a "gadžami", ktoré sú schopné pôsobiť v prospech spolužitia. Vlastne asi ešte poriadne nevieme, čo všetko potrebujeme, ale iná alternatíva ako spolužitie nie je predstaviteľná. Treba sa poobzerať, ako riešia otázky "problematických" etnických skupín v civilizovaných krajinách.

Z dopisu

MICHAELA PETRÁŠE, Bratislava

Asi před měsícem jsem si chtěl v Praze koupit knihu Fedora Gála Z prvej ruky. V několika knihkupectvích jsem neuspěl, v jednom už měli knížku vyprodanou. Ve Slovenské knize ji také nemají a nemíní ji ani objednat. Zato jsem na několika místech viděl brožuru Evy Petrášové Prípad Mečiar: ako to bolo naozaj. Koupil jsem si aspoň tu. Je to skutečně zajímavá četba, myslím však, že Vladimíru Mečiarovi dělá medvědí službu, neboť neurazí pouze zcela nekritického čtenáře - nebo se snad mýlím a bývalému premiérovi se kniha líbí? Nelze se divit, že se Evě Petrášové zavřely dveře všech slovenských redakcí po několika jejích publikovaných článcích, které v brožuře přetiskuje. A tak nebýt pana Sládka a týdeníku Republika, byla by umlčená, jak říká. Brožuru vydala Agentura Cesty v řadě jiných jistě neméně významných publikací - Ivana Svitáka (Národ na křižovatce a Cesta odnikud nikam) a Jaroslava Mazala a kol. (Sládek - bude prezidentem?).

ZDENĚK PAVLÍk, Praha

Pan předseda HSD-SMS se domnívá, že samostatné Slezsko není schopné samostatného života a stalo by se územím závislým na dotacích z Prahy. Jsem již v důchodovém věku, mým koníčkem je po celý život zeměpis a dějepis, a proto ze svých zkušeností musím konstatovat, že tyto argumenty jsou nejen urážlivé vůči občanům ze Slezska a ostravské části Moravy, ale jsou také záměrnou mystifikací obyvatel Moravy a Slezska.

Podobné argumenty rozbiječů naší státnosti a celistvosti české pospolitosti už tady byly. Bylo by upřímnější od pana předsedy kdyby přiznal, že tady jde víc o nějaké to ministerské či poslanecké křeslo, než o blaho samostatného Slezska. Ostravská aglomerace byla, je a věřím že i bude stále aglomerací, která uživí nejen sama sebe, ale bude přispívat i celé Moravě a Československu.

Na Ostravsku, Těšínsku a opavském Slezsku neuslyšíte požadavky na rozbití národa na českou a moravskou větev, jak je slyšet z jihu Moravy. Cítíme jako Češi rodem ze Slezska a Ostravska.

Z dopisu

V. KLOUZALA, Ostrava-Poruba

Jsem přesvědčen o tom, že pro úspěšnou budoucnost Československa potřebujeme daleko více referendum než lustrace. Ovšem ne referendum s obecnou otázkou, zda jeden nebo dva státy, ale s výčtem základních trvalých práv federace. Dalo by příležitost, zejména mlčící většině na Slovensku, vyjádřit se pro společný stát, nebo pro rozdělení bez dlouhého vydírání, ba mučení, které si tak oblíbili demagogové.

Z dopisu

JANA NOVÁKA, Praha

Náš podnik se reorganizoval a lidé se přesouvali z místa na místo. I stalo se, že své místo vedoucího opustil i ing. Š. Zůstal po něm stůl, židle a osobní počítač s tiskárnou. Mladého inženýra, který vedoucího nahradil, zajímalo, co že ten počítač uchovává v paměti. Nebyly to, jak se domníval, informace o organizaci a řízení podniku, leč doslovný záznam vystoupení předsedy KSČM p. Svobody na červencové komunistické schůzi v Praze 4. Druhá disketa uchovávala záznam vystoupení komunistických poslanců v parlamentě a na pěti dalších byly podobné materiály.

Ponechme stranou zneužívání podnikového zařízení pro nepodnikové účely v pracovní době. Vzpomínám si ale na ing. Š., přesvědčeného, dnes samozřejmě obrozeného komunistu, který ještě v srpnu 1989 vehementně nutil stovku vystrašených lidí na odborové konferenci, aby podepsali petici odsuzující signatáře Několika vět ...

Doba je jiná, k rozmnožování propagandistických materiálů se místo cyklostilu používá tiskáren, přesvědčování samopaly se už taky přestává nosit - máme výpočetní techniku...

Z dopisu

JAROSLAVA BERÁNKA, Žďár n. S.

zvykli jsme si na Vás, a přestože se to nezdá, ještě je tu stále dost ochotných lidí, kteří Vám rádi na dobrou věc přispějí. Ale o jedno vás prosíme: mluvte s námi, informujte nás co nejčastěji o celkovém objemu získaných prostředků a čas od času i o jejich osudu. Je to důležitější, než si myslíte.

Patří už asi k lidské přirozenosti, že je snazší a příjemnější přispět na konkrétní účel než do bezedné kádě.

Kolik asi podpisů by se shromáždilo v roce 1989 pod petici za propuštění Václava Havla a pod Několik vět, kdyby nás zahraniční rozhlas průběžně nepovzbuzoval informacemi o podpisech význačných osobností a o stoupajícím celkovém počtu podpisů?

Odstrašujícím příkladem budiž akce "Člověk v nouzi", kdy po vyhlášení následovalo téměř tříměsíční ticho a po něm stručná informace, ze které se dalo velmi lehce spočítat, že nepřispěli zdaleka ani všichni poslanci.

Dbejte prosím také na to, aby v informacích, které o sobě poskytujete, byly vždy správně a úplně uvedeny všechny potřebné údaje, tedy název a číslo konta, název banky a její směrový kód. Nepřesnými údaji zbytečně plýtváte lidskou solidaritou. Jsme připraveni pomoci každému, kdo je na tom hůře než my, ale jsme také jen lidé, a tak nás pochopte. Děkujeme.

H. LUKÁŠ, Praha

Jsme svědky rozpadu obrovské říše, jejíž vznik i existence je poznamenána desítkami miliónů zmařených životů, ale i mnoha nadějemi a vírou v lepší úděl ponížených a utlačených. Existence této říše tak či onak poznamenala život každého z nás a Československu zeměpisná poloha určila v tomto dramatu roli nikoli bezvýznamnou. Bohužel, dnešní obraz naší politické scény nedává jistotu, že v této roli dokážeme důstojně obstát.

Sluší se například, abych jako sociální demokrat veřejně prohlásil, že Václava Klause považuji za slušného člověka a politika, který dostal ve svobodných volbách mandát, aby vyvedl tuto zemi z ekonomického chaosu? Sluší se, abych jako sociální demokrat vyhlásil své přesvědčení, že je povinností každého (ostatně v zájmu nás všech) udělat vše, aby reforma nesoucí jeho jméno byla úspěšná? Sluší se, abych jako sociální demokrat veřejně prohlásil, že považuji za slušné lidi a seriózní politiky nejen poslance Fišeru, Dostála a Valtra Komárka, ale i Rudolfa Battěka, Jiřího Svobodu, Kanise, Bendu a celou řadu dalších, kteří se přes rozdílnost názorů podílejí na modelování našeho nového státu?

Dost s hrůzou pozoruji eskalaci oficiálně nevyhlášeného předvolebního boje. Lidé, kteří klidně žili své životy, dnes cejchují na podezřelé ty, kteří proseděli léta v totalitních žalářích a byli vystaveni perzekucím všeho druhu. Razí se "debolševizace", aniž by kdokoli vymezl smysl a obsah toho pojmu. Bez přesvědčivých důkazů obviňuje kdekdo kohokoli z úmyslů zištných a nečestných, odborníci označují jiné odborníky za nezodpovědné diletanty vedoucí stát a národy do nevyhnutelné zkázy. Prý je registrováno 89 politických stran a hnutí...

V téhle vzrušené době potřebujeme nejvíc cílevědomou snahu a usilovnou práci. K ní klid a bezpečnost osoby a majetku. A ještě něco velice podstatné: nevidět ve svém spoluobčanovi podvodníka, lumpa a všehoschopného gaunera, ale připustit si, že může taky jít o člověka, který má stejně poctivé úmysly a snahu jako já. Pak snad budeme schopni sehrát dobrou roli v dramatu naší doby.

Z dopisu

BORISE TRNKY, Brandýs n. L.

I já musím vyjádřit nespokojenost s informacemi rozhlasu a televize v týdnu. Buď nás jejich redakce považují za politicky nevzdělané naivky, nebo nejsou schopné sloužit čerstvými a úplnými informacemi v pravý čas.

Nejsem stoupencem unáhlených akcí, jako je např. požadavek výměny ředitelů sdělovacích prostředků, ale s jejich programy a nedostatkem pohotových informacích už je na čase něco dělat. Televizi by možná nejvíc vyhovovalo mít k dispozici aspoň pět seriálů o 52 pokračováních, aby měla program na celý rok. Ušetřila by si spoustu přemýšlení a stačilo by už jen dělat ankety, jak jsou diváci spokojeni. Někdy mám pocit, že poplatek za televizní a rozhlasový přijimač platím jen proto, že je mám v bytě.

Právem jsme dřív kritizovali horlivé přejímání zkušeností ze SSSR, ale na druhé straně nejsme schopni podívat se do kuchyně západních sdělovacích prostředků, pro které je pohotové a bohaté zpravodajství samozřejmostí .

Z dopisu

KVĚTOSLAVA NETRHA, Ústí n. L.

V televizním dialogu 27.8. pronesl pan Mikloško zhruba toto: V době, kdy v Jugoslávili a Sovětském svazu probíhá proces národního osamostatňování, působilo by na Slováky traumaticky zůstat ve federálním svazku s Čechy. Jako jediní v Evropě. Neznám telefon pana předsedy SNR, a proto bych mu chtěl touto cestou položit dvě otázky. Za prvé zda těmi, kdo by propadli traumatu, myslel slovenský národ komplexně, nebo zda měl na mysli určitou část slovenských politiků plus exponentů v kanadském exilu? Za druhé - v zaostalé části Evropy, v Jugoslávii a Sovětském svazu, směřuje opravdu všechno k národnímu osamostatnění, zatímco v Evropě na západ od našich hranic se nezadržitelně integruje. Kam má tedy Slovensko namířeno, na Balkán, k Uralu, nebo na druhou stranu k Atlantiku? Mrzí mě, že podobné otázky za mne nepoložili ani D. Burešová ani Z. Jičínský, pohříchu ani sám televizní ředitel.

PAVEL VERNER, Praha

Označenie Slovenská republika, resp. tabuľa s týmto nápisom a príslušným štátnym znakom SR na hraničnom priechode Petržalka-Berg je bohužiaľ faktom. Sám som ju videl. Že je SR časťou ČSFR, niekto múdry, zdá sa, akosi pozabudol...

Rád by som však upozornil čitateľov LN, že tento fakt nedvíha hladinu adrenalínu len jemu, ale aj mnohým ľuďom na Slovensku. Napríklad Národná obroda č. 172 uverejnila trefnú esej T. Ruppeldtovej pod názvom "Naša vizitka na hraniciach". Takže niekto si všíma takéto údery pod pás (hoci nepochybujem, že nespisovná slovenčina by na to našla oveľa priliehavejší výraz) aj na Slovensku.

Ktosi-kedysi povedal, že šťastie to je, keď sa ľudia chápu. Ja by som to však doplnil, že aj vtedy, keď nie sú slepí.

JAROSLAV VASIĽ, Michalovce

Člověk, který se totalitnímu režimu nejen nepostavil, ale ochotně mu sloužil, plivá jedovaté sliny na hlavu státu a představitele, které jsme si řádně a velkou většinou zvolili ve svobodných volbách. Uráží tím nejen je, ale i nás, všechny slušné občany tohoto státu. Vehementně se přičiňuje o to, aby nás všude ve světě pokládali za národ nekulturních barbarů a slabochů, neschopných učinit přítrž řádění výtržníka.

Z dopisu

MIROSLAVA HOJAČE, Uh. Hradiště

Chtěl bych tímto panu Moravcovi doporučit, aby si prošel větší část Šumavy dřív, než napíše "oslavný" dopis na krásu přírody, o kterou se citlivě stará lesní správa.

Letos v červnu jsem projel celou Šumavu na kole. Jel jsem podél první části Schvarcenberského kanálu, který je opravený, ale ostatní je zcela zničeno těžbou dřeva. Domnívám se, že by se měla tímto úmyslným poškozováním národní kulturní památky zabývat prokuratura a postavit před soud příslušnou lesní správu a odpovědné zaměstnance.

Samostatnou kapitolou jsou lesy okolo pramene Vltavy. Hrůzný obraz nápadně připomíná Krkonoše, Jizerské i Krušné hory. Cesty vypadají jak čerstvě zoraná pole, kopce jsou holé s rozrytým povrchem a katastrofální půdní erozí. Obrazu spouště dominuje několik zapomenutých tunových mechanismů, ze kterých kape olej a nafta. Ve světle obrazu dokonalé zkázy je dojemná starostlivost lesáků od Plešného jezra poněkud zarážející. Šikanování turistů a vybírání vysokých pokut je jednodušší než kontrola vlastních zaměstnanců.

Je mi jasné, že tyto škody způsobené rabováním dřeva nepatří mezi ekologicky nejzávažnější, ale mohou vyústit do katastrofy. Měli bychom se začít učit od států, které mají daleko větší a zachovalejší přírodní bohatství.

Neustále se vedou spory o Gabčíkovo, Temelín a Novomlýnské nádrže. Samozřejmě, jde o otázky nesmírné důležitosté, ale mají spíš charakter mementa pro budoucnost. Asi nikde na světě se nenajde vláda, která by se rozhodla tyto hráze a chladící věže "prošpikovat" dynamitem a vyhodit do povětří. Bylo by proto dobře, kdyby ekologická hnutí, strany a ministerstva upřela zrak také na problémy, které lze poměrně rychle odstranit a předejít nedozírným následkům. Myslet si, že bahniště po vypuštěné nádraži se restituuje ad integrum je naivní, ale zabránit neekologické a megalomanské těžbě dřeva a budování ekologického zemědělství je cíl vcelku reálný a podle mého mínění relativně lehce realizovatelný.

Z dopisu

D. RATHA, Praha

V meděli 25. srpna uplynul rok od vážné železniční nehody na vedlejší trati z Železného Brodu do Tanvaldu. Nad zastávkou Spálov, v nepřehledném úseku trati v údolí říčky Kamenice, střetl se nákladní vlak s motorovým osobním vlakem. Při této čelní srážce zahynuli strojvedoucí a vlakvedoucí osobního vlaku a 12 cestujících. Oběti nehody uhořely v motorovém voze, který se po srážce vznítil. Tragické výročí přivedlo na místo nehody spolupracovníky, příbuzné a známé obětí. Nepřišel jediný vedoucí pracovník ČSD.

Počtem mrtvých a zraněných patří nehoda nad Spálovem k nejtěžším u ČSD za posledních pět let. Přesto a snad právě proto se její vyšetřování a odsouzení viníků stále prodlužuje a veřejnost není o průběhu šetření informována. ČSD v poslední době neučinily žádné opatření, aby se podobná nehoda nemohla opakovat. Zabezpečení jízd vlaků na jednokolejných tratích je stále závislé převážnou měrou na lidském činiteli a když se dva výpravčí po telefonu špatně domluví, mohou kdykoliv a kdekoliv pustit dva vlaky proti sobě. Důkaz nebo nahrávka toho, co si do telefonu řekli, neexistuje. V poslední době bylo mnoho vážných nehod uzavřeno na účet provozního rizika a veřejnost se o jejich vyšetřování nedozvěděla.

Z dopisu MILOSLAVA DOLEJŠÍHO,

strojvedoucího z depa Liberec

Týdenní rekreace v čtyřlůžkové dřevěné chatičce na pláži umělé nádrže Rozkoš ve východních Čechách - tak zněla nabídka cestovní kanceláře Kuktour Praha

Musím se přiznat, že jsem měl velkou radost, když jsem konečně držel poukaz na dovolenou v ruce. I cena cca 3700 Kčs pro čtyřčlennou rodinu mne utvrzovala, že rekreace bude příjemná. Bohužel, opak byl pravdou. Nemohli jsme ani věřit svým očím, když jsme po hodině hledání nalezli naši "dřevěnou chatu na pláži". Nebyla dřevěná, nýbrž to byla ta nejprostší montovaná buňka, kterou vídáme na staveništích. Před buňkou betonový chodník asi tři metry široký a další buňka - idylka k nezaplacení! Ještě štěstí, že naše děti mají smysl pro humor. Nazvaly totiž náš ubytovací objekt "betonovou chaloupkou".

TOMÁŠ MACKŮ, Praha

Pan Bok se zamýšlí nad hudební kritikou. S pravidelností každého půldesetiletí se někdo nad její úrovní zásadně zamýšlí. Bývaly celé konference a semináře. Nejzajímavější vždy bývaly kritické soudy skladatelů, například teď právě pana Boka. Nádherně uvolnění od všech souvislostí historických, filozofických, estetických i etických mívají ten nejsvobodnější ze všech svobodných pocitů, že právě od svého pultu vidí nejdál a nejjasnozřivěji, protože takto vidí oni. Jistě, je-li takový kritik-skladatel výraznou tvůrčí osobností, přijmeme myšlenku jakkoliv subjektivní, protože má rozměr svého nositele.

Myšlenkový rychlokvas p. Boka je jistě omluvitelný jeho mládím a nevzdělaností. A také možná zvláštní odrůdou mesiášsky manifestované víry ve vlastní "transcendentno".

Přímo triumfálně však zní jeho odsudek "modernistických skladatelů, těchto samozvaných avantgardistů" (to už jsme kdysi slyšeli, že?) - čtvrt století poté, co bylo v Čechách jiné hudební myšlení než oficiálně povolené socialisticko realistické, odkopnuto do ilegality. Ale to pan Bok nepamatuje. Zrovna se nám tehdy narodil.

Však až tak tragické to zase není! Tento svěží výhonek našeho skladatelského mládí svědčí o mnohém, budiž nám to ponaučením. Aspoň se nám pan Bok svěřil, a jisto je, že zcela upřímně, byť bezděky.

Z dopisu

MILENY ČERNOHORSKÉ, Praha

ŠPINDLERŮV MLÝN, POLIČKA - Sobotní aukce ve Špindlerově Mlýně byla ve znamení kupců z Prahy, kteří vydražili v Krkonoších ubytovnu Růženka za 3,7 miliónu, Krkonošskou cukrárnu za 6,7 miliónu, vinárnu Labužník za 15,3 miliónu a Moravskou boudu za necelý jeden milión korun. Podle člena trutnovské privatizační komise P. Korbela ubytovna Růženka a Krkonošská cukrárna byly znovu zařazeny do 1. kola aukcí, protože původní vydražitelé je nezaplatili. Oba objekty nakonec vydražil jeden kupec. Velký zájem byl o vinárnu Labužník s vyvolávací cenou 4,6 miliónu korun, jejíž cena se vyšplhala až na více než trojnásobek. Zato Moravská bouda byla ve druhém kole vydražena za 20 procent vyvolávací ceny. V Poličce se tentýž den dražil mj. jeden ze čtyř závodů Okresního stavebního podniku Svitavy a za 10,3 miliónu korun, tj. 70 procent vyvolávací ceny, podle informací předsedy svitavské privatizační komise ho koupil dosavadní podnikový ředitel.

PRAHA - Možnosti domluv, ultimat a pozorování v jugoslávské krizi už byly vyčerpány. Reálné hrozbě vyvraždění velkých skupin obyvatel je možno předejít jedině nasazením mírových mezinárodních sil. Vyplývá to z výzvy Charty 77 adresované Organizaci spojených národů a Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, kterou včera poskytla ČTK mluvčí Charty 77 H. Klímová.

MIMOŘÁDNÉ ZASEDÁNÍ Nejvyššího sovětu SSSR skončilo v sobotu. Podle výrazu tváří účastníků v poslední den zasedání se zdá, že bylo načase. Od dneška je však čeká Sjezd lidových poslanců.

Foto ČTK/AP

WASHINGTON - Americký prezident George Bush v sobotu naznačil, že Spojené státy by zřejmě v pondělí mohly diplomaticky uznat Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Oznámila to agentura Reuter. Americký prezident se až dosud odmítal připojit ke Kanadě, zemím Evropských společenství a dalším spojencům USA v otázce formálního uznání pobaltských republik, přičemž zdůrazňoval, že Washington má "zvláštní odpovědnost" a musí postupovat obezřetně.

BRATISLAVA - J. Kučerák a člen předsednictva rady VPN M. Bútora se v sobotu v Banské Bystrici setkali s předsedou FS A. Dubčekem. Vysvětlili si nedorozumění, která vznikla nedávno v souvislosti s některými prohlášeními. Představitelé VPN se ujistili o tom, že A. Dubček bude ve své funkci nadále prosazovat federativní uspořádání ČSFR na principu plné rovnoprávnosti obou republik. VPN ho bude v tomto úsilí podporovat.

MOSKVA - Na mimořádném zasedání Sjezdu lidových poslanců, které dnes začíná, předloží pravděpodobně Michail Gorbačov se zástupci většiny svazových republik společné návrhy týkající se řešení klíčových problémů sovětské společnosti. Gorbačov to včera naznačil v rozhovoru pro sovětskou televizi a americkou společnost CNN.

Gorbačov zdůraznil, že puč v Sovětském svazu byl od počátku odsouzen k nezdaru, neboť pro sovětskou společnost byl nepřijatelný. Upozornil, že tresty, které budou vynášeny, se musí týkat organizátorů a bezprostředních účastníků spiknutí, a nikoli kupříkladu vojáků, kteří na rozkaz šli do ulic, ale nepostavili se proti lidu, nebo řadových členů komunistické strany.

Gorbačov dále vyslovil pro brzké podepsání hospodářské dohody mezi svazovými republikami, která by umožnila jejich aktivní spolupráci v rámci společného hospodářského prostoru a současně by odstranila překážky ekonomických kontaktů se Západem.

Prezident se pozitivně vyslovil o uznávání nezávislosti pobaltských států jinými zeměmi. Řekl, že tento proces odpovídá jeho představám o obnoveném Svazu, a poznamenal, že v této cestě vidí jeden ze způsobů naplnění ústavního práva národů na sebeurčení.

Podle Gorbačova by Sovětský svaz měl být zachován, ovšem musí ve své obnovené podobě odrážet současnou realitu. Prezident zdůraznil, že je věcí každé republiky rozhodnout se pro plnoprávné členství ve Svazu, či pro členství přidružené, nebo pro zcela samostatnou další cestu.

MOSKVA - Britský premiér John Major včera přicestoval do Moskvy s výzvou Západu, aby Moskva využila situaci k uspíšení reforem. Major přivezl šestibodový plán skupiny G7, který se zaměřuje na praktické kroky, jež mají zabezpečit dodávky a distribuci potravin, zabránit hladu, poskytnout technickou pomoc a zajistit spolupráci Moskvy s Mezinárodním měnovým fondem.

John Major jednal v Moskvě s oběma prezidenty, Michailem Gorbačovem a Borisem Jelcinem.

Gorbačov se včera setkal s nejvyššími představiteli 11 svazových republik a hovořil s nimi o budoucím státoprávním uspořádání SSSR. Kromě devíti republik, jež se podílely na procesu příprav svazové smlouvy, se rozhovorů o formování obnoveného svazu zúčastnily také Arménie a Gruzie. Prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev v rozhovoru pro sovětskou televizi označil rozhovory za užitečné a zdůraznil, že se poprvé vyznačovaly vzájemným porozuměním.

Dnes se v Moskvě schází Sjezd lidových poslanců. Na jeho programu je Gorbačovova zpráva o převratu, uznání nezávislosti pobaltských republik, zvolení nového viceprezidenta a předsedy parlamentu a změny ústavy, jež mají znemožnit opakování pokusů o puč v budoucnu.

V neděli poprvé zasedala Bezpečnostní rada působící při svazovém prezidentovi. Oznámila to s odvoláním na hodnověrné zdroje a bez bližších podrobností agentura TASS.

Prezident Gorbačov jmenoval vrchním velitelem pozemních vojsk a náměstkem ministra obrany SSSR generálplukovníka Vladimira Semjonova. Dalšímí náměstky ministra obrany se stali generálplukovník letectva Viktor Prudnikov a generálplukovník letectva Petr Dejnekin.

Nový ministr zahraničních věcí SSSR Boris Pankin provedl první kádrové změny ve vedení svého ministerstva. Jak v sobotu oznámila agentura TASS, z funkce prvního náměstka ministra odvolal Julije Kvicinského a jmenoval do ní Vladimira Petrovského, dosavadního náměstka ministra. Funkce náměstka ministra zahraničí zbavil také Valentina Nikiforova. Pankin v krátkém inauguračním projevu na zasedání kolegia ministerstva zahraničí SSSR poukázal na nezbytnost důsledně pokračovat v politice nového myšlení uplatňované Michailem Gorbačovem a Eduardem Ševardnadzem.

PRAHA (eh) - Včera začalo pracovat další krizové centrum v Praze. Čtyřiadvacetihodinová psychiatricko-psychologická pomoc je tu pro všechny, kteří se v důsledku tíživé osobní či životní situace ocitnou v psychickém stavu, se kterým si již nevědí rady. Krizové centrum poskytuje, i bez lékařského doporučení a zcela anonymně, především psychoterapeutickou pomoc. Je možný i několikadenní pobyt na jednom z patnácti lůžek. Při pocitech smutku, beznaděje či jiné duševní krize je proto se možno obrátit buď telefonicky prostřednictvím Linky důvěry (29 79 00 nebo 20 62 51 linka 244) nebo osobně na Krizové centrum Praha, Ke Karlovu 11, Praha 2 (metro I. P. Pavlova).

Čtěte

...dnes

PŘÁTELSKÁ KRAVATA, NEJRYCHLEJŠÍ KVARTETA, NEFALŠOVANÉ SLZY (původní zpravodajství z MS atletů) str. 1,2,3

DOSTANE PLATINI MĚSÍČNÍ PRÉMIE (rozhovor s trenérem francouzských fotbalistů před kvalifikací ME v Bratislavě) str. 4

... za týden

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ NAŠICH REDAKTORŮ Z KANADSKÉHO POHÁRU A TENISOVÉHO US OPEN VE FLUSHING MEADOWS.

STEJNĚ JAKO ZAČÁTEK, BYL REKORDNÍ I KONEC ATLETICKÉHO MISTROVSTVÍ SVĚTA

Královský pár: Lewis a Krabbeová

Sobotní chodecký očistec x Naši už nic nezachránili x Japonsko má maratónského vítěze x Světový rekord amerických sprinterů na 4 x 100 m 37,50 x O evropský se postarali Britové na 4 x 400 m x Lewis má dvě zlaté a jedno stříbro x Královský pár šampionátu doplňuje Krabbeová x Vyhrála stovku i dvoustovku x V neděli stihla obě bronzové štafety

Od včerejšího večera patří III. mistrovství světa v atletice minulosti. Tokijská noc patřila stejně jásavému a působivě barevnému ceremoniálu, jako den zahájení. Japonsko se včera radovalo i z titulu mistra světa v nejprestižnější atletické disciplíně, mužském maratónu. Vyhrál jej Taniguči, ale náš zástupce Vrábel skončil hluboko v poli poražených. Stejně se vedlo i v sobotu chodcům na 50 km, ale tenhle závod byl asi z hledisek podmínek tím nejhorším, co japonské podnebí účastníkům připravilo. V neděli zaběhlo Americké kvarteto na 4 x 100 m světový rekord a vzápětí vylepšili Angličané ve štafetě 4 x 400 m rekord evropský časem 2:57,53 min. Nejúspěšnějšími atlety MS se stali Amweričan Lewis se dvěma zlatými medailemi, jedním stříbrem a navíc dvěma světovými rekordy, mezi ženami je to Němka Krabbeová, která vyhrála 100 i byla členkou obou bronzových štafet.

(Podrobnosti na str. 2 a 3)

CARL LEWIS si na třetím mistrovství světa v atletice v Tokiu dobíhá se štafetovým kolíkem nejen pro vítězství v závodě 4 x 100 m, ale také titul nejúspěšnějšího účastníka tohoto MS. A současně dovršil úsilí kvarteta USA, které vytvořilo nový světový rekord.

MEDAILE NA MS

1.USA1088

2.SSSR9910

3.Německo548

4.Keňa431

5.Británie223

6.Čína211

7.Alžírsko201

8.Jamajka113

9.Finsko111

10.Francie110

Japonsko110

Celkem získalo medaile 29 zemí, poprvé v historii MS chybí v tomto seznamu Československo.

ALEXANDRA HOROVÁ - OBJEKTY

OLGA FRANCOVÁ - GRAFIKA

IVANA KOSKOVÁ - OBRAZY

ALENA MATĚJKOVÁ - SKLO

Vás zve na zahájení prodejní výstavy

do Galerie Academia, Jilská 1, Praha 1

Vernisáž se koná v úterý 10. září od 17 hodin

a výstava potrvá do 22. září

ALEXANDRA HOROVÁ-OBJECTS

OLGA FRANCOVÁ-GRAFICS

IVANA KOSKOVÁ-PICTURES

ALENA MATĚJKOVÁ-GLASS

has the honour to invite you for the opening

of the exhibition to the Gallery Academia, Jilská 1, Prague 1

The exhibition will be open od Tuesday, September 1O, at 5 p.m.

The exhibits are avaliable

From September 11 to 22

Mikrointerview

... s Bohumilem Posledním, kapitánem čs. týmu pro Světovou trofej na Šestidenní

S jakými ambicemi vyjedete v pondělí na trať?

"Jestliže nevyhrajeme Světovou trofej, budu zklamán. Myslím si, že je to v našich silách, pokud nebudeme mít takovou smůlu, jako vloni ve Švédsku. Ve Västeräs jsme měli zcela nenormální technické problémy a navíc potíže se zapalováním, do kterého člověk nevidí. Samozřejmě, že bych rád vyhrál i svoji třídu do 500 ccm."

Koho pokládáte za největšího soupeře?

"Našimi jedinými soupeři ve Světové trofeji by měli Švédové. Ostatní celky jsme schopni za normálních okolností doma zdolat. Švédové jsou na tom teoreticky lépe, protože mají skutečně vynikající kolektiv s třemi letošními mistry světa a těmi jezdci, kteří získali stříbrné medaile. Již před rokem jsme však s nimi dokázali držet krok."

Před technickou přejímkou jste měl problémy s motocyklem. Co se vlastně stalo ?

"Všechno vzniklo z toho, že jsem motocykl Husqvarna dostal až ve čtvrtek večer, zatímco faxem mi potvrdili, že ho budu mít k dispozici už týden před Šestidenní. Když jsem se na něm svezl, zjistil jsem, že chybějí "dorazy" řízení. Mechanici mi ho vrátili až v pátek odpoledne a ještě s "dorazy" přidělanými jen naoko. Uchopil jsem řidítka a odpadla. Naštval jsem se, ale to mi nepomohlo. Naštěstí mi stroj doladili Pavel Pokorný a Jan Smejkal z pražské Jawy. Bez nich bych ho asi odevzdával v neděli."

Čím si vysvětlujete takový přístup dodavatelů?

"Je to otázka vedení soutěžního továrního týmu, který nás s Otakarem Kotrbou nebere příliš vážně. Proto jsem rád, že je to moje poslední soutěž v barvě Husqvarny."

Máte již jasno o svém budoucím angažmá ?

"O tom se rozhodne po Šestidenní. K dobrým nabídkám by samozřejmě přispěl i úspěch v Považské Bystrici. Letošní čtvrté místo na mistrovství světa jednotlivců není z pohledu sponzorů moc dobré."

OLGA FRANCOVÁ

Bydliště Na Hřebenkách 15a, 150 00 Praha 5, Czechoslovakia

Privat

Wohnhaft

Narozena 5. 6. 1962 Prague

Birth date

Geboren

Studia 1983 - 1990 Akademie výtvarných umění Praha, ateliér grafiky, prof. Čepelák

Education 1983 - 1990 Art university Prague, specialization graphics, prof. Čepelák

Ausbildung 1983 - 1990 Kunstakademie Prag, Ateliér der Grafik, prof. Čepelák

1990 University degree in art

Promotion zur Akademischen Malerin

Výstavy 1988Na Císařce, Prague

1989Galerie v Pasáži, Prague

1990Galerie Roman, BRD

Galerie U Řečických, Prague

Galerie U Orloje, Prague (Koza Nostra)

Galerie Gong, Prague

1991 Jahodový bar, Prague (Koza Nostra)

Galerie Metro, Prague

Galerie Mladá Fronta, Prague

Galerie vyšehrad, Prague (Koza Nostra)

Exhibitions

Ausstellungen

ALEXANDRA HOROVÁ

Bydliště Kracíkova 650, 140 00 Praha 4, Czechoslovakia Privat

Wohnhaft

Narozena 15. 8. 1962 Prague

Birth date

Geboren

Studia 1983 - 1990 Vysoká škola umělecko průmyslová Praha, ateliér kov, šperk, prof. Růžička, prof. Harcuba

Education 1983 - 1990 University of aplied art Prague, specialization metal, jewellery, prof. Růžička, prof. Harcuba

Ausbildung 1983 - 1990 Fachhochschule der Handwerkskunst Prag, Atelier das Metal, Schmuck, prof. Růžička, prof. Harcuba

1990 University degree in sculpture

Promotion zur Akademischen Bildhauerin

Výstavy 1990 Chodovská tvrz, Prague

Galerie U Orloje, Prague (Koza Nostra)

1991 Jahodový bar, Prague (Koza Nostra)

Galerie Vyšehrad, Prague (Koza Nostra)

IVANA KOSKOVÁ

Bydliště Pelhřimovská 6, 140 00 Praha 4, Czechoslovakia

Privat

Wohnhaft

Narozena 18. 2. 1960 Leningrad

Birth date

Geboren

Studia 1983 - 1988 Akademie výtvarných umění Praha, prof. Paderlík, prof. Ptáček

Education 1983 - 1988 Art university Prague, specialization: painting, prof. Paderlík, prof. Ptáček Ausbildung 1983 - 1988 Kunstakademie Prag, Atelier der Malere, prof. Paderlík, prof. Ptáček

1988 University degree in art

Promotion zur Akademischen Malerin

Výstavy 1986 Výstava prací studentů vysokých výtvarných škol, Kobe, Japan

1989 Konfrontace, Svárov

1990 Ústav makromolekulární chemie Prague

Galerie U Orloje, Prague (Koza Nostra)

1991 Jahodový bar, Prague (Koza Nostra)

Galerie Vyšehrad, Prague (Koza Nostra)

Exhibitions

Ausstellungen

ALENA MATĚJKOVÁ

Bydliště 28. pluku 2O, 101 00 Praha 10, Czechoslovakia

Privat

Wohnhaft

Narozena 26.1. 1966 Jindřichův Hradec

Birth date

Geboren

Studia 1989 -Vysoká škola umělecko průmyslová, Praha, atelier sklo, prof. Svoboda, prof. Kopecký

University of aplied art, Prague, specialization glass, prof. Svoboda, prof. Kopecký

Fachhochschule der handwerkskunst, Prag, prof. Svoboda, prof. Kopecký

Výstavy 1991Galerie Vyšehrad, Prague (Koza Nostra)

Exhibition

Ausstellungen

Tajfun neřádil v Tokiu, nýbrž mezi naší výpravou

Přátelská kravata

Ohlašovaný tajfun sice podle plánu v sobotním poledni do Tokia nedorazil a vybouřil se už během noci v podobě divokých průtrží mračen, zato v naší výpravě to po předposledním finálovém bloku programu atletického MS vypadalo, jakoby se onen tajfun vyřádil právě nad ní. Ani v chodeckém maratónu jsme se nedočkali ničeho jiného, než zklamání podobnému úvodní dvacítce a světlejší výjimkou bylo pouze deváté finálové umístění výškařky Šárky Novákové.

Nicméně je sobota sedm hodin ráno a na devatenáctinásobný kolotoč okruhů vedoucích v bezprostředním okolí atletického stadiónu právě vyrážejí chodci.

Gesto na diskvalifikaci

Noční deště způsobily, že se závod, byť posunutý na brzkou ranní hodinu, změnil v opravdové peklo. Teplota vzduchu sice dosahovala pouze pětadvaceti stupňů Celsia, zato sedmadevadesátiprocentní vlhkost navodila podmínky silně připomínající prádelnu. A "velké prádlo" nesedlo vůbec našim třem zástupcům. I když Szikorovi patřil letošní osmý nejrychlejší čas na světě, propadal se celkem plynule dozadu a deset kilometrů před cílem měl na vedoucího závodníka už čtvrthodinovou ztrátu. Přitom ani čelo startovního pole rozhodně na nějaké lámání rekordů nepomýšlelo. V takovém počasí to bylo zkrátka nemyslitelné. Na stadión nakonec přišla hodinu před polednem bok po boku dvojice chodců ze SSSR Potašov s Perlovem. Svorně obešli oba ovál a pár metrů před cílem předvedli něco, co v individuálních sportech nemá obdoby. Přátelsky se objali kolem krku, a tak se stalo, že se časomíra zastavila ve stejnou dobu. Ovšem ze strany Potašova to byla spíš taková "kravata", na čáře totiž Perlova poněkud přiškrtil a zlato bylo jeho. Moc po něm toužil, vždyť mu vždy chyběl jen kousek. V Římě došel sedmý, v Soulu dokonce čtvrtý.

Sauna pro jedenáct miliónů

Třetí prošel cílem veterán, už sedmatřicetiletý Němec Gauder. "Je to sauna pro jedenáct miliónů," vystihl tokijské podmínky, jinak však mohl být spokojený. Vždyť vyhrál už olympijské hry v Moskvě, mistrovství Evropy ve Stuttgartu i světa v Římě a na poslední olympiádě v Soulu byl třetí, stejně jako na ME vloni ve Splitu. Jenomže za ním to už v posledních kilometrech nemělo s atletikou a nějakou stylovou chůzí pranic společného. Závodníci se v tranzu motali po silnici a mnozí byli schopni pokračovat už jen vycházkovým tempem. První z trojice čs. reprezentantů se v bráně objevil celkově 16. Szikora. S očima v sloup jenom vyrazil: "Tohle jsem ještě v životě nezažil," a zmizel v útrobách stadionu. O dvě místa za ním skončil Sonnek, který vlastně šel tenhle závod z donucení díky nominačním čachrům chodecké komise. Celý rok se soustředil na rychlou dvacítku, ale nebylo mu dopřáno ukázat na ní, co v něm je. Metr za cílem šel k zemi, celé tělo v jedné křeči a plochu opustil na nosítkách. Zcela dehydrovaný organismus naštěstí rychle regeneroval a už za hodinu byl Sonnek jakž takž v pořádku. A ještě zbýval Makovec, nakonec dvacátý: "Jsem rád, že jsem vůbec došel." Neměnil byste v kontextu chodeckých výsledků z dnešního pohledu původní nominaci? zeptal jsem se předsedy ČSAU K. Pilného. "To je těžké..." odpověděl.

Keňský trojblok Ital Panetta, vítěz steeplu z Říma a stříbrný z téhož MS na 10 km, se pokoušel opět prosadit mezi nejlepší. Jenomže rozložení sil se od té doby poněkud změnilo. Kdeže bájné Italovy trháky v posledním kole jsou, povzdechli si po finále na 3000 m překážek italští novináři. Panetta sice ještě pět kol před cílem vedl, pak se však přes něj přehnal keňský expres Kiptanui, Sang a Kariuki. Do posledního kola vbíhal na osmé pozici a zrychlit už nedokázal ani o kousek. Po závodě se však nechlal slyšet, že pro olympijskou Barcelonu chystá překvapení na maratónské trati. Keňanům patřilo finále a za posledním vodním příkopem jejich hegemonii narušil pouze Alžířan Brahmi. Dvacetiletý vítěz Kiptanui je zřejmě budoucí hvězdou atletických drah první velikosti: "Bylo to celkem snadné," prohodil s mladickou nadsázkou. "Neměl jsem žádnou taktiku, jenom strach z Kariukiho. Letos to byl můj první steeplechase a možná, že se zase vrátím na patnáctistovku." Siláky z koulařského kruhu bývalé NDR spláchl čas a jediný finálový zástupce téhle nedávné vrhačské velmoci Buder sotva o 10 cm přehodil dvacet metrů a skončil pátý. Švýcarský obr Günthör, obhájce titulu, se letos jako jedný dostal za 22 m a v závodě byl zase samojediný, kdo přehodil 21 m. Za ním se usídlila dvojice Norů Andersen, Nilsen (že by nové centrum světové koule?).

Rozhodla posledním pokusem

Bulharka Christovová seděla na lavičce a nevěřícně zírala před sebe. Diskařky z Německa Wyluddaová a Hellmannovou, stejně jako Michalčenková ze SSSR házící až za ní už její šestý pokus 71,02 m nepřekonaly a Christovová měla zlato. Devětadvacetiletá Bulharka, která v osmdesátých letech koketovala i s oštěpem, se tak na závěr své kariéry dočkala zcela nečekaně titulu. A to letos nepřehodila před Tokiem ani 67 metrů. Zázrak?

O celých 24 centimetrů přeskočila svou vlastní výšku Němka Henkelová. Halová mistryně světa ze Sevilly vyhrála v novém národním rekordu 205 cm a až do této výšky nepotřebovala v závodě ani jedinou opravu. V Římě zvítězila Bulharka Kostadinovová ve stále platném světovém rekordu 209 cm, v sobotu byla šestá s výkonem 193, stejně jako Bykovová ze SSSR. Naše Nováková začala nadějně, jedinou opravu potřebovala až na 187 cm, o tři centimetry výš neměla vůbec žádné problémy, ale 193 cm bylo už příliš. Lavinu nadšení dala najevo první žena na 1500 m žen, Alžířanka Boulmerková, naopak pilná sběratelka medailí Rumunka Melinteová se na stupně vůbec neprosadila.

Návrat do rekordních tabulek

Kanaďan Ben Johnson, který byl diskvalifikován na OH v Soulu po pozitivním dopingovém nálezu, se z hvězdy první velikosti proměnil v řadového účastníka šampionátu. V národním mistrovství Kanady si jako čtvrtý v cíli sprintu na 100 m jen těsně vybojoval nomiaci alespoň pro štafetu na 4 x 100 m, ale na třetím úseku jí pomohl k národnímu rekordu (38,76 s) i otevřeným dveřím do finále. V amnerické štafetě se neobjevil Lewis, nicméně i tak to byl v sestavě Cason, Burrell, Mitchel, Marsh nejrychlejší sobotní čas 37,75, osm setin sekundy za světovým rekordem. Pikantní byl omyl jednoho z keňských sprinterů ve štafetě na 4 x 400 m, který si spletl dráhu a běžel chvíli v soupeřově. Podle pravidel by měla následovat automaticky diskvalifikace, ale protest výpravy vzala jury na vědomí. Nejenže běžec nikomu nepřekážel, ale dokonce si závod jěště o několik metrů prodloužil.

Dvakrát rekordní štafetová tečka na závěr šampionátu

Nejrychlejší kvarteta

A byla tu neděle a s ní i závěr tokijského MS. Atleti se do posledního místa zaplněnému šedesátitisícovému kotli odměnili světovým rekordem na 4 x 100 m mužů v podání Američanů Casona, Burrella, Mitchella a Lewise v čase 37,50 s. Na 4 x 400 m bylo nejlepší kvarteto Velké Británie v sestavě Black, Redmond, Regis a Akabusi, které zaběhlo rekord starého kontinentu 2:57,53 min.

Start maratónu mužů byl posunut ještě na časnější hodinu, než den před tím chodecká padesátka. Počasí se sice umoudřilo stran vlhkosti (73%), ale už o šesté ráno vyšplhala rtuť teploměru na šestadvacet stupňů nad nulou a během závodu se ještě zvyšovala.

Festival překvapení

Že bude na stupních vítězů Japonec, se čekalo. Ale že to bude právě Taniguči, to bylo jedno z prvních překvapení následujících v celé sérii. Vždyť mezi čtyřiadvacítkou zcela vyčerpaných vytrvalců, kteří zůstali na trati, byl i majitel druhého letošního času Japonec Nakyjama, stejně jako třetí muž nejrychlejší desítky roku Tolstikov ze SSSR a k závodu vůbec nenastoupil mistr světa z Říma Keňan Wakiihuri, ani žádný další běžec z jeho země. Tanigučimu zřejmě tohle prostředí svědčí, v nedávné minulosti už tradiční tokijský maratón vyhrál dvakrát a letos doběhl devátý: "Můj sen se stal pravdou. Měl jsem v plánu zrychlit po třicátém kilometru a to mi také vyšlo. Deset kilometrů před cílem už jsem začal věřit." Druhé místo z Říma zopakoval Salah z Džibuti (druhý nejrychlejší maratónec všech dob: 2:07:07), zato horký favorit, olympijský vítěz Ital Bordin, doběhl až osmý. Sám se přiznal, že přípravě na Tokio podřídil vše. V den šampionátu vstával už o půlnoci a všechno bylo naprosto perfektní, ovšem až do okamžiku pravdy. Senzací je ovšem bronz naprosto neznámého Američana Spenceho. Bohužel z naší strany se nic podobného nestalo. Posledním čs. reprezentantem, který zasáhl do dění na MS, byl Vrábel. Zpočátku se snažil držet kontakt s nejrychlejšími, ale brzo se z toho stal boj s vlastní vůlí velící nevzdat. "V Japonsku se v tuto dobu maratóny vůbec neběhají. V takovém teple není možné závodit. Do 12. kilometru jsem se držel, myslel, že se ještě chytnu, ale nešlo to, věřte mi. Dostal jsem křeče do rukou, ale takový je život. Přitom jsem se čtvrtým Polákem Hurukem trénoval společně v Soulu těsně před MS. A byl dokonce o kousek lepší. Ještě nikdy jsem nedoběhl v horším čase, než tady. Do Tokia byl můj nejslabší čas 2:17:50 z osmdesátého sedmého z New Yorku." Tentokrát skončil čtyřiadvacátý za 2:26:56 hod.

Předávka na pětku

Majitel světového rekordu na 1500 i 5000 m Aouita z Maroka chtěl prodloužit nebývale úspěšnou závodní kariéru. V Tokiu se mu však na ní udělal uzel v podobě až 11. místa ve finále na prvně jmenované trati za 3:39,49 min., deset sekund za jeho nejlepším výkonem. "Nejsem ani příliš unavený," nechal se slyšet v cíli suverénní favorit Morceli. "Myslím, že alžírká výprava bude mít slavný návrat do vlasti." V sobotu se Boulmerková stala první alžírskou mistryní světa mezi ženami, včera to samé a dokonce na totožné trati zopakoval za muže její krajan Morceli. Další medaili do keňské sbírky přidal stříbrný Kirochi. Jamajčanka Otteyová se nakonec zlaté medaile na MS přece jen dočkala ( "Je to pro mě velká satisfakce za předchozí nezdary." ), i když pouze jako finišmenka vítězné sprinterské štafety na 4 x 100 m, když proběhla v cílem v novém národním rekordu 41,94 s. Čtyřem ebenovým prinzeznám však zahrála do noty přímo katastrofální poslední předávka německého kvarteta mezi Richterovou a Drechslerovou. Drechslerová předčasně vyběhla a na kolegyni musela čekat. Promarnila tak nejen získaný náskok svých předchůdkyň, ale nakonec málem i medaili. Nebývalého lapsusu využily běžkyně SSSR a na Německo zbyl až bronz.

Rekord byl v plánu

Američané v současné době disponují takovou sprinterskou kvalitou, že málokdo pochyboval o překonání světového rekordu i ve sprinterské štafetě mužů. A černá lavina byla od prvních metrů k neudržení. Cason předával druhému na individuální stovce Burrelloovi, ten bronzovému Mitchellovi a do blesků fotoaparátů se přihnal novopečený světový rekordman Lewis. Díky dvěma zlatým a jedné stříbrné medaili se tak stal nejúspěšnějším mužem šampionátu. Časomíra se zastavila na 37,50 s. Hodnota minulého rekordu, jehož držitelem byli rovněž Američané, s jedinou změnou - místo Casona běžel Marsch, byla o O,17 s horší. Francouzi se sice na své největší soupeře připravovali v Tokiu už měsíc před zahájením MS, ale prohráli zcela jasně. Poslední místo patří Kanadě, ve které se tentokrát Johnson přesunul na post prvního běžce.

Sólo pro zlato

Téměř tři a půl metru oproti svému nejlepšímu letošnímu výkonu se dokázala ve finále ženského oštěpu zlepšit šestadvacetiletá Číňanka Demei Xu, když vyhrála už prvním pokusem v soutěži. Světová rekordmanka Meierová (za svobodna Felkeová) sice hodila svůj rekord před pouhými třemi roky, ale očista německé atletiky z něj uděla už jen neopakovatelnou vzpomínku. Velké sólo za zlatem předvedl na vytrvalecké pětce Keňan Ondieki a tahle země bude nepochybně v běžeckém světě hrát v nejbližších letech prim. Ostatně zástupcům Afriky patřily i další pozice na stupních vítězů. Závěrečným bodem běžeckého programu byly čtvrtkařské štafety. Ženský závod se stal kořistí reprezentantek SSSR před Američankami a Němkami (ty opět s Krabbeovou, které tak patří dvě zlaté medaile a dva bronzy), čtvrté Angličanky (3:22,01), páté Nigerijky (3:24,45) a sedmé Španělky (3:27,57) vytvořily nové národní rekordy. A byla tady stejná disciplína mužů a nebývalé drama. O čtyři setiny sekundy rychleji přinesl jako první štafetový kolík do cíle Akabusi z Británie před Američanem Pettigrewem a čas 2:57,53 min. znamenal zlepšení evropského rekordu. Byl starý rok a držela ho podobně jako v případě Američanů na 4 x 100 m opět téměř ve stejném složzení Británie, pouze místo Redmonda běžel tenkrát Sanders. Poslední technickou disciplínu byla pak mužská výška. Vyhraje Američan Austin (letos už 240 cm), nebo držitel světového rekordu 244 Kubánec Sotomayor? Přes laťku o dva centimetry výš než Kubánec se nakonec přenesl Austin na dalšího Američana Conwaye vyšel bronz. Medaile nezbyla za stejnou výšku na Angličana Granta, byť vytvořil nový britský rekord. Římská hvězda Švéd Sjöberg se na soupeře díval z hloubky poražených (7. s 231 cm).

podpisek pod foto:

Čtvrtkařka Ledovská (vlevo) po výhře na hladké čtvrtce rozběhla kvarteto SSSR k titulu na 4 x 400 m

Přešťastná Otteyová: ve štafetě 4 x 100 m se konečně dočkala zlaté medaile

Tokijské metry a sekundy

Muži

1500 m: 1. Morceli (Alž.) 3:32,84, 2. Kirochi (Keňa) 3:34,84, 3. Fuhlbrüge (SRN) 3:35,28, 4. Herold (SRN) 3:35,37, 5. Cacho (Šp.) 3:35,62, 6. Silva (Port.) 3:35,76.

5000 m: 1. Ondieki (Keňa) 13:14,45, 2. Bayesa (Et.) 13:16,64, 3. Boutaíb (Mar.) 13:22,70, 4. Baumann (SRN) 13:28,67, 5. Dom. Castro (Port.) 13:28,88, 6. Skah (Mar.) 13:32,90.

3000 m př.: 1. Kiptanui 8:12,59, 2. Sang (oba Keňa) 8:13,44, 3. Brahmí (Alž.) 8:15,54, 4. Kariuki (Keňa) 8:16,81, 5. Diemer (USA) 8:17,76, 6. Sahere (Mar.) 8:19,40.

maratón: 1. Taniguči (Jap.) 2:14:57, 2. Salah (Džib.) 2:15:26, 3. Spence (USA) 2:15:36, 4. Huruk (Pol.) 2:15:47, 5. Šinohara (Jap.) 2:15:52, 6. Bettiol (It.) 2:15:58.

výška: 1. Austin (USA) 238, 2. Sotomayor (Kuba) 236, 3. Conway (USA) 236, 4. Grant (Brit.) 236, 5. Drake (Kuba) 234, 6. Kemp (Bahamy) 234.

koule: 1. Günthör (Švýc.) 21,67, 2. Andersen 20,81, 3. Nilsen (oba Nor.) 20,75, 4. Klimenko (SSSR) 20,34, 5. Buder (SRN) 20,10, 6. Nikolajev (SSSR) 19,98.

4x100 m: 1. USA 37,50 (světový rekord), 2. Francie 37,87, 3. V.Británie 38,09, 4. Nigérie 38,43, 5. Itálie 38,52, 6. Jamajka 38,67.

4x400 m: 1. V.Británie 2:57,53 (evropský rekord), 2. USA 2:57,57, 3. Jamajka 3:00,10, 4. Jugoslávie 3:00,32, 5. Keňa 3:00,34, 6. SRN 3:00,75.

50 km chůze: 1. Potašov 3:53:09, 2. Perlov (oba SSSR) 3:53:09, 3. Gauder (SRN) 3:55:14, 4. Popovič (SSSR) 4:00:10, 5. Kononen (Fin.) 4:02:34, 6. De Gaetano (It.) 4:03:43.

Ženy

1500 m: 1. Boulmerkaová (Alž.) 4:02,21, 2. Dorovskich 4:02,58, 3. Rogačovová (obě SSSR) 4:02,72, 4. Melinteová (Rum.) 4:03,19, 5. Kieslingová (SRN) 4:04,75, 6. Wadeová (Brit.) 4:05,16.

výška: 1. Henkelová (SRN) 205, 2. Jelešinová 198, 3. Babakovová (obě SSSR) 196, 4. Holubová (Pol.) 196, 5. Kahlerová (SRN) 193, 6. Kostadinovová (Bul.) 193.

disk: 1. Christovová (Bul.) 71,02, 2. Wyluddaová (SRN) 69,12, 3. Michalčenková (SSSR) 68,26, 4. Hellmannová (SRN) 67,14, 5. Costianová (Austr.) 66,06, 6. Čchun Feng-min (ČLR) 65,56.

oštěp: 1. Sü Te-mej (ČLR) 68,78, 2. Meierová 68,68, 3. Renková (obě SRN) 66,80, 4. Černišenková (SSSR) 65,22, 5. Hattestadová (Nor.) 63,36, 6. McPaulová (Austr.) 63,34.

4x100 m: 1. Jamajka 41,94, 2. SSSR 42,20, 3. SRN 42,33, 4. Nigérie 42,77, 5. Francie 43,34, 6.Kuba 43,75.

4x400 m: 1. SSSR 3:18,43, 2.USA 3:20,15, 3. SRN 3:21,25, 4. V.Británie 3:22,01, 5. Nigérie 3:24,45, 6. Kanada 3:27,42.