BOTOSTROJ BAŤA

Zpráva o obuvnickém impériu, nad kterým slunce nezapadá

strana 6 a 7

DVA PREZIDENTI na mimořádném zasedání Sjezdu lidových péslanců SSSR v Moskvě. Výraz tváře hovoří o odhodlání, s jakým do jednání šli.

Foto ČTK/AP

PRAHA (em) - Zítra, poté co v Praze zahájí konferenci na téma Demokracie a kultura a přijme předsedu francouzského parlamentu, odjíždí prezident V. Havel na Slovensko. Třídenní pracovní pobyt začne poněkud netradičně - návštěvou kvalifikačního fotbalového utkání o postup na ME ČSFR - Francie. Tyto informace sdělil včera novinářům mluvčí prezidenta M. Žantovský.

Prezidentův zájem se soustředí především na slovenskou ekonomiku. Otevře památník Dominika Tatarky ve spisovatelově rodišti. Přijme zástupce slovenských parlamentních stran a účastníky kongresu archeologů. V době prezidentovy návštěvy bude Bratislava dějištěm rozhovorů předsednictev ČNR a SNR o smlouvě mezi republikami a o tvorbě národních ústav. Na dotaz LN M. Žantovský odpověděl, že prezident nemíní do jednání vstupovat. Zúčastní se však večeře se členy předsednictva obou národních rad, při níž se očekávají neformální rozhovory.

Prezident vítá iniciativu ODA, vyzývající ho k omilostnění agentů KGB na našem území, kteří se dobrovolně přihlásí. Na brífinku se hovořilo i o tom, že to byl náměstek ministra zahraničí SSSR Kvicinskij, kdo kladl největší překážky při rozhovorech o čs-sovětské smlouvě. V rozhovoru s B. Pankinem před odjezdem z Československa vyjádřil V. Havel naději, že nyní již překážky pominuly.

Vojenská prokuratura vyšetřuje noční akci na ostravském letišti. Na právní stránku věci jsme se zeptali hlavního vojenského prokurátora ČSFR plk. JUDr. Miroslava Kříženeckého.

Do Mošnova odletěl už v pátek vyšetřovací tým vojenské prokuratury. Naším úkolem je zjistit, zda nasazení speciální jednotky bylo odůvodněné a zda zakročující příslušníci jednali přesně podle litery zákona. Budeme zkoumat, jestli se při akci nevyskytly excesy - přehnaná iniciativa jednotlivců nad rámec vymezených kompetencí nebo nedůvodné omezování osobní svobody. Nebudeme stranit orgánům ministerstva vnitra, není však vyloučeno, že je budeme muset chránit proti pomluvám.

Zahájili jste trestní stíhání?

Bylo zahájeno trestní stíhání pro obecné ohrožení. Podle předběžné informace byla vyřazena z činnosti na 20 až 25 minut nejen řídící věž civilního, ale i vojenského letiště. V té době přistávalo vojenské letadlo AN 26, kterému se nepodařilo navázat spojení s věží ani náhradním způsobem. Naštěstí ho navedla stanice neobsazená zásahovou jednotkou. Letoun přistával na neosvětlenou přistávací dráhu. Zahájení trestního stíhání ve věci je formálním úkonem podle trestního řádu. To neznamená, že nutně dojde k obvinění osob, ani, že by někdo konkrétní porušil zákon.

Oprávnění a povinnosti policistů během takové akce upravuje zákon č. 333/1991 Sb. o Federálním policejním sboru a Sboru hradní stráže. Zdá se, že některá z jeho ustanovení nebyla dodržena. Sedmý paragraf zákona říká, že "policista musí při provádění zákroku dbát vážnosti a důstojnosti osob, nepřipustit, aby jim vznikla bezdůvodná újma a zákrok nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu zákroku". Pracovníci řídících věží se cítí uraženi - byli spoutáni, museli si lehnout na zem...

Abychom mohli konstatovat porušení zákona, muselo by jít o zásahy neadekvátní poznatkům o stupni nebezpečnosti pachatelů, jak byly k dispozici ( nebezpečí plynoucí ze skladování či převážení nebezpečné radioaktivní látky). Použití jednotky rychlého zásahu bylo podle dosavadních zjištění oprávněné. Z ~ 58, odst. 1c zákona vyplývá, že služba rychlého nasazení zakročuje kromě jiného proti... "nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť zavažné trestné činnosti". Že jde o takové pachatele musíme, při upozornění na pašování radioaktivních materiálů, předpokládat. Podle nám dostupných informací mělo ministerstvo vnitra poznatky o tom, že přes letiště Mošnov dochází k této organizované tresné činnosti, že se na ní podílejí osoby podléhající dokonce vojenské soudní pravomoci, takže bylo třeba, aby zakročila speciální jednotka, jejíž kompetence překračují kompetence běžných policejních složek.

Bylo násilné vniknutí do prostorů letiště zákonné?

Takové oprávnění dává zakročující jednotce paragraf 28, neboť bylo ohroženo zdraví osob a hrozila i škoda na majetku, a to za situace, kdy bylo nebezpečí z prodlení.

A použití střelné zbraně?

Policisté zařazení ke službě rychlého nasazení mohou použít speciální zbraně, v tomto případě brokové, za podmínek uvedených v zákoně, tedy též tehdy, jestliže překonávají odpor směřující ke zmaření závažného služebního zákroku. Bude předmětem vyšetřování, zda to, že pracovník řídící věžě okamžitě neotevřel dveře, nemohlo být mylně pochopeno jako projev takového odporu.

~ MILAN VYBULKA

Znovu Mošnov

PRAHA - Předsednictvo vlády České republiky se včera na svém pravidelném zasedání v Praze zabývalo incidentem z 29.srpna na letišti v Mošnově. Premiér Petra Pithart byl vzhledem k nejasnosti celé situace pověřen, aby celou záležitost projednal s předsedou federální vlády Mariánem Čalfou. V jednání obou premiérů by měl být kladen důraz na vytvoření nezbytného vzájemného informačního toku.

Nezodpovězené otázky

Mošnovská blamáž dodala jako na stříbrném podnosu argumenty všem kritikům současného vedení ministerstva vnitra. Druhý chod následoval na podnosu zlatém: opožděná, polovičatá, mlhavá "vysvětlení". Úhrnem skvělý materiál pro aféru.

Protože aféry jsou, jak známo, nafukovací, už také kdekdo nadouvá tváře a fouká. Tak poslanec Ladislav Žáček (HSD-SMS) tvrdí: "Vše jde dodatečně naaranžovat. Podle mého úsudku šlo o ostrou cvičnou akci, kterou vymyslel nezodpovědný člověk a rozkaz k ní dali nezodpovědní ministři Langoš a Dobrovský." Také jedno z možných vysvětlení, jen s jednou chybou: kdyby pánové Langoš a Dobrovský byli takoví darebáci, jistě by si připravili i "nález". Vše jde dodatečně naaranžovat.

Politici nechť si nafukují aféry, mohou si při tom i nenápadně přihustit vlastní image, soudný občan se domýšlí klidně a soudně. Byla to "gangsterská akce" nebo to byl profesionální zásah protiteroristického komanda? Kdyby na konci byl úspěch, četl bych v novinách slova o rázném a účinném zásahu, o metodách sice tvrdých, leč nezbytných. Pokud tedy jde o akci samu, její "správnost" nebo "nesprávnost" je podmíněna výsledkem. Otázka je zřejmě špatně položena.

Zkusme se ptát jinak. Především: byla akce nutná?

Podle toho, co se veřejnost zatím dozvěděla, přišly ze dvou nezávislých zdrojů informace, které volaly po zásahu. Přesto je možno ptát se dál: bylo-li už nutné zasáhnout, muselo to být s tak velkým hlukem? Nebylo k dispozici elegantnější řešení?

Nakonec je tu samozřejmě otázka těch zdrojů: podlehly oba naráz stejné vlčí mlze, anebo jim informace kdosi obratně podstrčil?

Předpokládám, že právě takovéto otázky si klade soudná část veřejnosti, která si nelibuje v senzacích. Předpokládám dále, že má právo na srozumitelnou a věrohodnou odpověď.

~ JIŘÍ FRANĚK

MOSKVA - V kremelském Sjezdovém paláci začalo včera dopoledne páté (mimořádné) zasedání Sjezdu lidových poslanců SSSR.

Stejně jako v minulém týdnu mimořádná schůze sovětského parlamentu má i tento nejvyšší zákonodárný orgán Sovětského svazu posoudit nynější kritickou situaci v zemi po potlačeném státním převratu a přijmout zásadní rozhodnutí k překonání důsledků puče. Sjezdové jednání zahájil předseda Sovětu Svazu Nejvyššího sovětu SSSR Ivan Laptěv. Poslanci v úvodu uctili minutou ticha památku tří mladých lidí, kteří položili své životy při nedávném pokusu o státní převrat. Kazašský prezident Nursultan Nazarbajev pak ze sjezdové tribuny přečetl společné prohlášení prezidenta SSSR a nejvyšších představitelů 10 svazových republik (jeho obsah přinášíme na poslední straně), které bylo vypracováno při jejich nedělním uzavřeném jednání v Kremlu. Dále jménem signatářů prohlášení navrhnul poslancům, aby sjezdové jednání trvalo pouze tři dny a aby pracovní předsednictvo sjezdu tvořili prezident SSSR a hlavy svazových republik.

Po přestávce pak sjezd oslovil lotyšský představitel jménem své nezávislé republiky. Informoval o tom, že lotyšští poslanci se obrátili na Michaila Gorbačova se žádostí, aby neprodleně vydal prezidentský výnos, kterým by uznal nezávislost Lotyšské republiky. M. Gorbačov tuto výzvu nekomentoval. Konstatoval, že vystoupení představitelů republik ukázala, že existuje zásadní souhlas většiny účastníků zasedání s navrženým programem. Sjezd poté drtivou většinou hlasů schválil navržený program jednání. Zasedání poslanců by tedy mělo být třídenní a soustředí V rozpravě pak mimo jiné promluvil předseda ukrajinského parlamentu Leonid Kravčuk, který upozornil, že reálnou moc v zemi mají nyní republiky. Prohlásil, že Ukrajina svůj postoj k nové svazové smlouvě zformuluje až po vlastním referendu. Přitom oznámil, že již nyní je zřejmé, že pro Ukrajinu připadá v úvahu účast ve Svazu založená na zásadách konfederace. se na navržený dokument. Kromě souhlasných projevů podporujících sedmibodový návrh zazněla na zasedání také, byť ojediněle, kritika předloženého dokumentu. Poslanec V. Smirnov varoval, že realizace navržených opatření by znamenala, že se země vzdá "společného demokratického prostoru". Je nepřijatelné, aby zastupitelský sbor byl fakticky nahrazen navrhovanou administrativní státní radou. A. Obolenskij označil sedmibodový program za "destruktivní" mimo jiné proto, že předpokládá vytvoření mimoústavních orgánů státní moci. Obolenskij za mírného souhlasu ze sálu navrhl odvolání Michaila Gorbačova z funkce svazového prezidenta a uspořádání všeobecných prezidentských voleb do tří měsíců.

Na závěr zasedání sjezd rozhodl, aby byl sedmibodový program právně zhodnocen. Expertízu společně připraví legislativní výbor svazového parlamentu a Výbor ústavního dozoru Sovětského svazu. Boris Jelcin poté jednání poslanců ukončil. Zasedání bude pokračovat dnes.

Bělehrad - V hlavním městě SFRJ byly v noci na včerejšek podepsány dohoda o příměří v Chorvatsku umožňující svolat mírovou konferenci o Jugoslávii a memorandum o rozšíření mezinárodní mise pozorovatelů i na Chorvatsko. Dozor nad dodržováním příměří by měla uskutečnovat armáda, chorvatské úřady a zástupci srbského obyvatelstva v Chorvatsku a pozorovatelská mise Evropských společenství, která bude rozšířena i na Chorvatsko. Mise pozorovatelů by měla zahájit svoji činnost co možná nejdříve a její činnost by měla skončit do 13.října. Signatáři memoranda se však mohou dohodnout o jejím prodloužení. V pozorovatelské misi jsou kromě představitelů zemí ES zastoupeny také Československo, Kanada, Polsko a Švédsko.

(Podrobné zpravodajství na straně 3.)

DIENTSBIER - GENSHER

O smlouvě

PRAHA (LN) - Ministři zahraničních věcí ČSFR a SRN se o víkendu setkali soukromě v Bavorsku. Ja jsem se dozvěděli z dobře informovaných kruhlů, využili schůzky k rozhovorům o čs.- německé smlouvě, jejíž přípravy by se podle obou státníků měly urychlit. Na ministerské setkání naváže ještě tento týden jednání expertů.

Prezident

na inspekci

PRAHA -Zahájení nového školního roku se včera dopoledne v několika pražských školách zúčastnil prezident ČSFR Václav Havel. Krátce po osmé hodině navštívil Českoslovanskou akademii obchodní dr. Edvarda Beneše v Resslově ulici. Další zastávkou byla základní církevní škola sester Voršilek v Ostrovní ulici a jedno ze tří pražských soukromých gymnázií v Jindřišské ulici. V základní škole v Bělohorské ulici, kam Václav Havel s doprovodem dorazil krátce po 11 hodině, prezidentova procházka po pražských školách skončila.

KAUZU ZÁKLADNÍ ŠKOLY V PRAZE 1, OSTROVNÍ ULICI jsme sledovali v LN od jejího vzniku. Tato tradičně výborná jazykovka, jejíž budova byla po právu vrácena řádu sv. Voršily, více než rok hledala střechu nad hlavou. Řešení se zdálo nemožné. A přece, jak parafrázoval spisovatele Hrabala při včerejší inauguraci nové školy rektor UK R. Palouš, neuvěřitelné se stalo skutkem! Od 6.července do 2.září! - po přestěhování výzkumných ústavů pedagogických z budovy bývalého německého gymnázia v Mikulandské ulici se podařilo přetvořit (architektonické ztvárnění firma Helzel a Kerel) zaprášené kanceláře v nevídaně příjemné prostředí. Přičiněním starosty Prahy 1 ing. P. Bachny a Českomoravské stavební společnosti, která spolupracovala s řadou soukromých firem. Do včerejška ve dne v noci. Cena 3O miliónů Kčs. Investice do vzdělání budoucí generace.

(lb) Foto LN - Ondřej Němec

Zájem Italů

BRATISLAVA - Ze zemí bývalého východního bloku dávají italští politici největší šanci v ekonomickém rozvoji právě Československu, řekl po návratu z Itálie ministr mezinárodních vztahů SR Pavol Demeš. Perspektivní se ukazuje spolupráce v oblasti dopravy a cestovního ruchu vzhledem k výhodné poloze Slovenska a jeho hlavního města na Dunaji.

Pondělí - Záhřeb (čić) - Reakce Záhřebčanů na podepsání dvou dokumentů, které podle slov prezidenta Chorvatska Tudjmana na dopolední tiskové konferenci "měly zabránit veliké válce", jsou velmi skeptické. "To je další srbský trik, kterých jsme již zažili spoustu", říká jedna žena. V Osijeku, městě, které již dlouho zažívá válku na vlastní kůži, pochybují o možném dalším společném životě se srbskými extrémisty. "Armáda možná poslechne příkaz vrchního velení, ale oni ne", tvrdí starší člověk. Zatímco se v Bělehradě podepisovala smlouva, na chorvatských bojištích zuřila válka se stejnou, ne-li větší intenzitou, jako dřív. Dobré zprávy přišly z Vukovaru, který je již týdny obklíčen armádou, jejich posilami ze sousední Vojvodiny a srbskými extremisty. Vukovar je zde nazýván "chorvatským Stalingradem". I když dopolední útoky stály jednoho občana města život, armáda ustupuje z jižní části města a pokud to není další strategický tah nesrovnatelně silnějších vojenských jednotek, kterým se obránci města účinně brání, to by mohla být první známka možného brzkého příměří. Po výzvě chorvatské vlády se i v blízkém Osijeku množství důstojníků jugoslávské armády dnes telefonicky informuje o přechodu do jednotek chorvatské gardy. Nikomu v Chorvatsku však není jasné, s kým budou představitelé chorvatské vlády ze strany srbského národa v Chorvatsku jednat. Na to prezident Tudjman odpověděl na tiskové konferenci slovy "Budeme jednat s loyálními občany Chorvatska Srby, loyálními občany Chorvatska", což by mohlo znamenat, že úlohu konečně odehrají představitelé srbské národní strany, jež se staví proti srbským extremistům, uznává republiku Chorvatsko a reprezentuje Srby v Chorvatsku, které srbská demokratická strana doposud nazývala zrádci. Představitelé extremistů se však již dali slyšet, že se musí jednat jenom s nimi. Euforie zde nevládne, to konstatoval i bosenský prezident Alija Izetbegović. Drobnou naději zatím dementuje i situace v městě Daruvaru, kde žijí chorvatští Češi. Bohužel, o situaci v tomto okamžiku nemáme zprávy a na telefony v jejich vydavatelství nikdo neodpovídá.

PRAHA - Předseda Konzervativní strany Svobodný blok Jiří Kotas oznámil, že jeho strana přerušila rozhovory o sloučení s Občanskou demokratickou stranou. K nečekanému ukončení déle trvajících kontaktů se včera pro LN vyjádřili představitelé obou stran.

Předseda ODS V. Klaus vyjádřil nad tímto rozhodnutím překvapení. "Byla to zřejmě netrpělivost pana Kotase, ale bohužel ODS - na rozdíl od KSSB - má rozsáhlou organizační strukturu a nemůže o sloučení s jinou stranou rozhodnout rychle. Byli jsme připraveni tuto otázku předložit delegátům na našem kongresu," konstatoval předseda ODS. J. Kotas uvedl jako zásadní důvod k rozchodu prohlášení ODS na pátečním jednání, že proces sbližování nemůže být procesem spojení dvou subjektů. Konzervativci ale odmítli individuální vstup do ODS a navrhovali společný kongres, na jehož základě by vznikla nová strana. "Toto není problém rozporu mezi pravicí, ale rozporu mezi konzervativci a velkou částí bývalého OF", uvedl předseda Konzervativní strany Svobodný blok a popřel informace, že by požadoval určitý počet křesel ve vedení nové strany i údaj o směšně nízkém počtu členů jeho strany. Těch je podle jeho vyjádření asi tisíc.

Zdá se, že nynější konflikt je daleko více odrazem osobních antipatií mezi šéfy obou stran než zájmu jejich příznivců, kteří očekávají vznik silného pravicového seskupení. Představitelé ODS i KSSB sice nevylučují další spolupráci, ale J. Kotas vidí budoucnost v silné konzervativní straně, která by byla schopna jít do voleb samostatně. Vzhledem k nevykrystalizované politické scéně u nás to není myšlenka zcela fantastická.

ROMAN KRASNICKÝ

BANKOVNÍ RADA Státní banky československé na včerejším zasedání rozhodla snížit od 9. září letošního roku diskontní úrokovou sazbu z dosavadních 10 na 9,5 procenta a ke stejnému datu snížit i maximální odchylku úrokových sazeb z úvěrů této diskontní sazby z 9,5 na 7,5 procenta. Rada rovněž rozhodla zrušit od 1. října letošního roku všechna dosud závazně stanovená pravidla pro sjednávání platebních podmínek u dovozů.

"Prehistorické kultury a civilizace překračují hranice států i politických seskupení a jejich společné studium nabízí šanci badatelům z různých zemí světa," řekl včera první místopředseda vlády SR Martin Porubjak při zahájení XII.kongresu Mezinárodní unie prehistorických a protohistorických věd (UISPP) v bratislavském Domě odborů.

Československý svaz obchodníků a živnostníků byl založen koncem srpna. Jde o nepolitickou organizaci prosazující soukromé podnikání a rozšiřování obchodní činnosti v Československu i v zahraničí, která se zabývá zprostředkováním co nejširší spolupráce mezi podobnými organizacemi nepolitického charakteru v Československu i zahraničí. Sídlo svazu je Praha 9 - Vysočany, Letňanská 12, PSČ 190 00.

Nové ortopedické oddělení se 40 lůžky, které bude schopno ošetřovat i komplikované zlomeniny, ale také provádět artroskopii především kolen a endoprotézy kloubů, bylo včera otevřeno v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou.

Soukromá speciální škola, mateřská škola a stacionář Dětského centra pro zdravotně postižené děti zahájily provoz v Olomouci. Po Uničově je to již druhé zařízení tohoto olomouckého dobrovolného a nezávislého sdružení rodičů, které si loni dalo jako první na Moravě za cíl poskytovat komplexní zdravotní, výchovnou a sociální péči postiženým dětem od nejútlejšího věku až do dospělosti při zachování úzkého kontaktu s rodinou.

Deník Karlovarské noviny je nový periodický list, který začal včera vycházet v lázeňském městě Karlovy Vary. Deník vydává vydavatelství Vltava. Třikrát týdně bude mít rozsah 16 stran, v ostatních dnech poloviční.

Vědecká konference nazvaná Pražská strukturalistická škola, historie a perspektivy byla včera zahájena na Dobříši.

Konsolidační banka oznamuje klientům, že dne 5. září jsou splatny úroky za 3. čtvrtletí 1991. Ve výši 3,25 procenta z hodnoty pohledávky je bude banka inkasovat pod konstantním symbolem O598. Inkaso bude realizováno bez ohledu na stav účtu. Na důsledky delimitací bude přihlíženo jen u podniků, které zaslaly včas všechny příslušené podklady, jinak bude úrok inkasován z původně oznámeného účtu.

Nebezpečné FMV

PRAHA - Odvolání ministra vnitra Langoše, ředitele ČST Kantůrka a svolání FS, které by "se se vší vážností zabývalo násilným přepadením ostravského letiště" požaduje vedení Liberálně demokratické strany. Přepadení letiště Mošnov je nebezpečnou akcí nových mocenských struktur "ohrožující zájmy obyvatelstva", uvádí se v prohlášení LDS.

Ano lustracím

PRAHA - Začátkem července t.r. provedl Institut pro výzkum veřejného mínění šetření postoje čs. veřejnosti k problému lustrací. Více než polovina dotázaných vyslovila názor, že pro zdárný vývoj demokracie u nás je třeba v lustracích pokračovat. Dotázaní rovněž vyslovili souhlas s odchodem spolupracovníků StB z významných funkcí. Pro zveřejnění seznamů všech spolupracovníků StB bylo 58% respondentů. Dvě třetiny dotázaných však zastávaly názor, že lustrace jsou prostředkem politického boje a že odvádějí pozornost od důležitých problémů společnosti. V postojích k obecným záležitostem lustrací, k jejich významu a potřebnosti se česká a slovenská populace výrazněji neodlišovala. V České republice se však častěji objevovaly požadavky na odchod spolupracovníků StB z významných funkcí.

Nemocnice na úvěr

BRATISLAVA - Situaci v zdravotnické výstavbě posoudili včera na vzájemném setkání ministr zdravotnictví SR Alojz Rakús a ministr výstavby a stavebnictví SR Jozef Bútora. Vysoká rozestavěnost zdravotnických staveb a nedostatek finančních zdrojů resortu zdravotnictví na jejich dokončení je hlavním problémem této oblasti. Proto nenajde-li se dostatek investičních zdrojů v rozpočtu SR, je jednou z cest k překlenutí nepříznivé situace použití zahraničních úvěrů.

Jednou z mých povinností je sledovat denní tisk. V letních měsících jsem se z ní na čas vyvlékl a pak se k ní znovu vrátil. Připadal jsem si jako člověk uvyklý kraválu, který si to uvědomí teprve až z něj na chvíli vypadne, ale o cosi dříve, než si na něj znovu zvykne.

Četba našeho tisku uvádí (mou) mysl do stavu nepříjemného střehu a podrážděné nespokojenosti. Dělá to výběr a způsob podání informací, jejich aranžmá a ambaláž. Výběr jako by diktovalo zalíbení v rozporech, selháních, proradnostech, úkladech či v pitomosti těch druhých. Zdůrazňuji: zalíbení. Nikoli analýza, snaha zjednat jasno. - Ambaláž, to jsou titulky. Fungují jako poutače těchto nepravostí a předzjednávají jejich zamýšlenou pointu.

Tuto manýru nedovedu pojmenovat šetrněji než jako dryáčnickou. Poznamenává nejen zpravodajství, ale i komentář. "Velké prázdninové hity" (např. názory slovenského premiéra, kauza Kubát, kauza Žák - Slušovice, Dubčekova způsobilost, Všeobecná výstava, postoje českého premiéra) byly v tisku pojaty pokaždé nikoli jako téma, ale jako skandalon, na něž se sluší reagovat povykem.

Jako kdyby mysl mnohých autorů setrvávala v předkritickém stádiu vývoje. Uniká jim, že prvotním hnutím probuzeného intelektu je touha rozumět a že jejím neznetvořeným projevem je otázka. Normální otázka. Nikoli otázka uštěpačná, ta už je znetvořeninou. Přestaňte na týden číst, znovu začněte a všímejte si pak projevů takových postojů jako např. nedůtklivost, pichlavost, přisuzování zavrženíhodných pohnutek kritizovanému protějšku apod.

Nevím, nakolik jde o módu, o odkoukané móresy, a nakolik o cosi hlubšího, tedy horšího. Pro módu snad svědčí zkušenost s televizí. Před takovým rokem jsem mezi reportéry, moderátory a komentátory vídal lidi neobratné a rozpačité. Dnes tam přibívá lidí stylizujících se do rádoby rázné, energické, ve skutečnosti přidrzlé pózy. Oni si prostě myslí, že se to tak má dělat, a ono je to vidět. - Obávám se však, že ve hře je i to druhé, totiž jakási habituálnní zlovůle, která vyvěrá ze zamlčeného předpokladu, že je to zkrátka špatné a že taky lidé jsou ve své podstatě špatní. Aranžmá i ambláž jsou pak projevem slastné hořkosti, že tomu tak je. Erich Fromm by takovýto postoj nazval nekrofilií.

Je zajímavé, že tento postoj nijak těsně nekoreluje se stranickopolitickým stanoviskem autorů. Srovnávám např. manýru Špíglu s manýrou jistého pána z Lidové demokracie, dalšího pána ze Zemědělských novin (těch ministerských) i jiných pánů - a zjišťuji pozoruhodné shody.

Také jsem si bohužel uvědomil, že nákazy nejsou zcela ušetřeny ani deníky, které pokládám za své oblíbené. Vnímáte to taky tak? Pokud ano, co s tím? Páni šéfredaktoři, poraďte!

PETR PŘÍHODA, publicista

První obligace

KUŘIM U BRNA - Akciová společnost TOS Kuřim za první měsíc prodala cenné papíry v hodnotě 200.000 amerických dolarů. Jedná se o první dolarové obligace v ČSFR. Celková hodnota emise činí 50 mil. dolarů při úroku 12%. Zatím cenné papíry nakoupili pouze podnikatelé z ČSFR, ale první ohlasy ze světa očekává banka TOS Kuřim už v tomto měsíci.

Omezení práce

OTROKOVICE - První čtyřdenní pracovní týden včera začal asi 3000 zaměstnancům a. s. Barum v Otrokovicích na Zlínsku. Toto opatření s platností do konce roku 1991, které přijali společně odboráři a vedení podniku, má za cíl udržet úroveň zaměstnanosti v přechodném období odbytových potíží. Akciová společnost Barum se obrátila o pomoc při řešení situace na ministestvo práce a sociálních věcí České republiky.

DALŠÍCH 20 MILIONŮ PRO BEZPEČNOST PRAHY

Policie, květinka křehká

Každý den se v našem hlavním městě odehrávají v průměru tři a půl loupeže či loupežných přepadení. Přímé násilí doprovází asi polovinu případů, jindy pachatel zajistí podmínky příjemné - to když lehká dáma zákazníka uspí a poté okrade. Od počátku roku si lupiči v Praze přišli na 16,5 milionu korun.

Ve srovnání se světovými metropolemi to nejsou čísla závratná, ale k neklidu obyvatel stačí. A také k pogromovým náladám, neboť padesátiprocentní podíl Romů na loupežích není tajemstvím.

Primátor Kořán dostal na sklonku minulého týdne na stůl návrh opatření městské správy policie k bezpečnostní situaci v Praze. Primátor byl znepokojen, neboť návrh se přes prázdniny někde toulal, zatímco opatření měla být už od 1. června v platnosti. Tento týden prý už také primátor podepíše onen pověstný šek na 20 milionů Kčs ve prospěch pražské policie. Svitá tedy naděje do budoucna v podobě souboru opatření podloženého bankovkami?

Jeden zkušený policista z pražské správy by o léku věděl teď hned: zlatá první republika - na každém rohu policajt, jen hvízdne, už se sbíhají další a další. Čím rizikovější terén, tím více mužů na pochůzce. A píšťalku by stačilo doplnit vysílačkou.

V centru Prahy to právě zkoušejí. Nasadili tam příslušníky z jiných částí města. Hlášení trestných činů z centra už prý vykazuje úbytek. Logicky jich však přibývá v jiných čtvrtích. Onen zkušený policista hovoří o tabulkových počtech pražské policie, která neberou v úvahu specifiku hlavního města a v přepočtu na obyvatele jsou stejná jako v klidných jižních Čechách. Tento administrativní nonsens by šlo jistě snadno napravit, ostatně, v zemích ES, kam tak usilovně směřujeme, je počet policistů vůbec podstatně vyšší. Tam vědí, že kriminalita v demokraciích nebývá zanedbatelná a policii si pěstují. Jenže u nás je problém naplnit i současná hubená tabulková místa. Na policejním ředitelství správně tuší, že zdaleka ne každý velitel či pěšák ve sboru je mužem na svém místě. Znají i testy pro psychickou a fyzickou způsobilost dobrého policisty. Na kom je však zkoušet, když se lidé k policii nehrnou? Rizika povolání jsou příliš velká, společenská prestiž příliš malá. Vtipy o policajtech si už sice nevyprávíme, ale přiznat jim, co jejich jest, stále váháme. A kriminalita si zatím tiše vzrůstá, jak se na demokratické poměry sluší.

EVA MARTÍNKOVÁ

Každou středu od 16 do 18 hodin se vám po vytočení pražského telefonního čísla 231 611 7 ozve: "Poradensko - informační služba pro spotřebitele". Zajímalo nás, co tato služba občanům nabízí. Obrátili jsme se proto na ing. Ivanu Kocovou z České obchodní inspekce, při níž byla tato poradna zřízena.

Chceme občany bezplatně seznamovat s jejich právy na vnitřním trhu a především s jejich uplatněním v tržním hospodářství. V současné době totiž lidé neznají svá práva v oblasti ochrany spotřebitele, zejména pak ve vztahu k soukromým podnikatelům.

S jakými dotazy se na vás zatím lidé obraceli a jaký mají o vaše služby zájem?

Nejčastěji se jedná o reklamace a problematiku cen. Několik otázek se také týkalo oblasti služeb a dodržování hygienických a veterinárních předpisů. Zvláštní skupinu pak tvoří soukromí podnikatelé, které nejvíce zajímají jejich povinnosti vyplývající z vlastní obchodní činnosti a hospodářsko-právní vztahy s jinými podnikateli.

(dr)

Kontrola nájemného

BRATISLAVA - Rada hospodářské a sociální dohody Slovenské republiky při včerejším jednání souhlasila s návrhem nařízení vlády SR zaměstnavatelům o určení povinného podílu počtu občanů se změněnou pracovní schopností na celkovém počtu zaměstnanců. Zplnomocněnec vlády pro koordinaci prací na koncepci bytové politiky informoval Radu o přijatých opatřeních. Zároveň byla rada informována o výsledcích prověrky stanovení záloh nájemného, které uskutečnilo MV SR prostřednictvím obecních úřadů.

ČESKÉ BUDĚJOVICE (df) - První stupeň speciální školy pro zrakově postižené děti byl včera otevřen při ZŠ Máj II. v Českých Budějovicích. Jde o první a zatím jedinou školu tohoto typu v jižních Čechách (nepočítáme-li mateřskou školu, otevřenou loni). Učí se ve dvou třídách - jedna je pro slabozraké, jedna pro nevidomé žáky a zajišťují ji speciálně vyškolené učitelky za pomoci vychovatelky. Impuls ke zřízení speciální školy dali rodiče postižených dětí, pro které dosud existovala pouze možnost navštěvovat příslušnou internátní školu v Praze. Vyučuje se v malých kolektivech, kde děti nabydou takovou sumu vědomostí, aby se mohly na druhém stupni zařadit (za pomoci speciálních a nákladných čtecích a psacích pomůcek) do normálního kolektivu.

KAUZU ZÁKLADNÍ ŠKOLY V PRAZE 1, OSTROVNÍ ULICI jsme sledovali v LN od jejího vzniku. Tato tradičně výborná jazykovka, jejíž budova byla po právu vrácena řádu sv. Voršily, více než rok hledala střechu nad hlavou. Řešení se zdálo nemožné. A přece, jak parafrázoval spisovatele Hrabala při včerejší inauguraci nové školy rektor UK R. Palouš, neuvěřitelné se stalo skutkem! Od 6.července do 2.září! - po přestěhování výzkumných ústavů pedagogických z budovy bývalého německého gymnázia v Mikulandské ulici se podařilo přetvořit (architektonické ztvárnění firma Helzel a Kerel) zaprášené kanceláře v nevídaně příjemné prostředí. Přičiněním starosty Prahy 1 ing. P. Bachny a Českomoravské stavební společnosti, která spolupracovala s řadou soukromých firem. Do včerejška ve dne v noci. Cena 3O miliónů Kčs. Investice do vzdělání budoucí generace.

Na snímku ředitel školy Jan Lány a jeho žáci. (lb)

Foto Ondřej Němec - LN

BRATISLAVA (hri) - "Dnešné obdobie je obdobím skúšky demokracie, skúšky toho, ako to politické strany a hnutia mysleli vážne so svojimi programami" - povedal predseda VPN Jozef Kučerák na úvod včerajšej tlačovky. Vyslovil presvedčenie, že len trpezlivý a systematický prístup pri príprave zmluvy medzi SNR a ČNR môže viesť k demokratickému riešeniu. V prípade neúspechu tohto jednania navrhuje VPN referendum. J. Kučerák potom sformuloval možnú otázku: "Ste za spoločný štát?". Na námietku, že takéto referendum nič nerieši, odpovedal predseda VPN tvrdením, že sa tým odbúrajú snahy tých síl, ktoré sa snažia o Slovenský štát. "Je príznačné, že tie strany, ktoré smerujú k samostatnosti, odmietajú referendum."

Vetřelci v dole

PRAHA - Podrobnosti k neštěstí v uranových dolech Příbram z 28. srpna 1991, včera sdělil náměstek předsedy Českého báňského úřadu Roman Makarius. Zatím neidentifikovaným výbuchem byly na 21. patře dolu zraněny tři osoby, z toho jedna těžce. Zranění, kteří nebyli zaměstnanci dolu, sfárali do hloubky 1000 metrů pod zem z dosud neznámých důvodů. Podle informací horníků byla mezi nepovolanými osobami minimálně jedna žena. Případ má objasnit expertíza s účastí znalce z kriminalogického ústavu.

BRATISLAVA (hri) - "Je obrovská škoda, že sa politici nestretajú. Je za päť minút dvanásť, aby sme si sadli a rokovali" - tak zhodnotil súčasnú politickú situáciu predseda DS Ján Holčík na včerajšej tlačovke. V jej ďalšej časti sa potom ako ekonóm opýtal, či je možná samostatná existencia našich republík. Sám si aj odpovedal, keď argumentáciu separatistov označil za "zavádzanie" verejnosti.

DS je za rovnoprávnu federáciu so spoločnou obranou, menou, zahraničnou politikou a hlavou štátu. Ostatné kompetencie treba dohodnúť rokovaním postupom, načrtnutým v Kroměříži. Konfederáciu DS odmieta, považuje ju za prechodnú formu spolužitia, smerujúcu k rozpadu. DS navrhuje prijať ústavný zákon k štátnej zmluve. Čistú slovenskú ústavu "demokrati" odmietajú.

DS navrhuje odvolanie podpredsedníčky SNR O. Keltošovej (DS). Príčinou je jej odmietanie dnešnej koalície na Slovensku. Tá ako odpoveď poskytla z nemocničného lôžka interview, kde sa vyhlasuje za "nezávislú poslankyňu", ktorá sa bude zapájať do práce Mečiarovho HZDS (to ponúka O. Keltošovej miesto predsedkyne SNR). Poslanci to komentovali prosto: "Ide o stratu súdnosti a miery pre vec" v dôsledku rýchleho politického postupu.

BRATISLAVA - Otevřený dopis adresovaný předsedovi SNR Fratišku Mikloškovi poskytl včera ČTK v Bratislavě okresní organizační výbor HZDS Komárno. Autoři dopisu apelují na předsedu SNR, aby návrh VV DS na odvolání O. Keltošové nepodpořil. "V posledním období se znepokojením sledujeme, že lidé, kteří nemění své politické názory podle charakteru politické scény, se stávají nepohodlnými a nedemokraticky jsou z politického života odstraňováni," píše se v dopise.

V předlouhé rozpravě o přejmenování dalších brněnských ulic na úmorném zasedání brněnského zastupitelstva vznesl Z. Kolíbal (HSD-SMS) mimo jiné návrh, aby Skácelově ulici (po básníku Janu Skácelovi) byl znovu vrácen název Moskevská (nejspíš jako trest za Skácelovo málo národně uvědomělé moravanství) a aby byla zcela vymýcena ulice Pražská. Říkejme tomu mírně odpor k pragocentrismu až za hrob. Navrhuji proto milým Moravanům závazkové hnutí: ulici Pražskou v Brně bojkotovat a do ní nevkročit, neboť, jak jistě tušíte, docentovy návrhy neprošly.

(jpk)

V dopise, který včera zaslali radě ministrů a parlamentu ES "vlády" autonomní oblasti Krajina a autonomní oblasti Slavonija, Baranja a západní Srem, se uvádí, že tyto vlády nebudou považovat za legitimní žádné rozhovory o osudu srbského národa v Chovatsku, jež budou vedeny bez jejich účasti.

Situace v krizových oblastech Chorvatska byla včera do pozdních odpoledních hodin vcelku klidná. Jediný větší konflikt byl hlášen pouze z Pakrace, kde palba z minometů a kulometů přibližně na 50 minut přerušila příměří. Kdo tento střet vyprovokoval a zda v něm přišel někdo o život, není zatím známo.

MADRID - Manuel Fraga, předseda autonomní vlády Galície, je připraven nabídnout Fidelu Castrovi a jeho bratru Raúlovi azyl ve Španělsku. Oznámila to včera agentura AP s odvoláním na španělský deník ABC. M.Fraga doufá, že během své návštěvy na Kubě, která se má uskutečnit ve druhé polovině září, přesvědčí kubánského nejvyššího představitele, aby dobrovolně odešel do severozápadního Španělska, kde se narodil jeho otec. Zhroucení socialistických režimů ve východní Evropě a rozklad komunistických stran postavil Castrovu Kubu do mezinárodní politické a ekonomické izolace. Odchod F.Castra by podle M.Fragy významně přispěl k rozvoji kubánské demokracie.

PEKING - Vezměte jednoho pořádného švába, marinujte ho den ve víně, osmažte v loji a ochuťte čokoládou. Úplná delikatesa, tvrdí čínský list JANG ČCHENG. Švábi, z nichž sestavil jídelníček nejmenovaný německý biolog, jsou výživnější než hovězí maso a nabídku lze různě obměňovat. Patří k ní například smažení švábi, švábí lívanečky nebo jen švábí kaše, napsal čínský týdeník. "Připravený podle správného receptu může být šváb vítaným pokrmem u rodinného stolu," dodal list. Dlužno podotknout, že v Číně dosahují švábi délky i několika centimetrů a zřejmě získávají stejně dobrou kulinářskou pověst, jakou jíž mají v Kantonu na jihu země hadi, psi, škorpióni či další podobné lahůdky.

Neformálními konzultacemi bylo včera po letní přestávce obnoveno ve Vídni jednání o konvenčních ozbrojených silách v Eropě a o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti. Dnes začnou jednat jednotlivé pracovní orgány.

Výsledek nepřineslo ani včerejší pokračování čtvrtého kola jednání zástupců Japonska a KLDR o normalizaci vzájemných vztahů v Pekingu a tak se vyjednavači rozešli s tím, že se sejdou ještě znovu v Pekingu v listopadu. Hlavní spor se týká povolení inspekce jaderných zařízení KLDR a výše reparací za období japonské koloniální nadvlády.

Jedenáct měsíců po sjednocení je převážná většina Němců na obou stranách bývalých hranic přesvědčena, že to byl dobrý krok. Ukázal to průzkum veřejného mínění. Podle zjištění 78 procent obyvatel bývalého západního Německa a 85 procent z bývalé NDR vyslovily souhlas se sloučením.

Poprvé od druhé světové války viděla Belgie československá vojenská letadla. Stalo se tak v uplynulých dnech na základně Kleine Brogel, kde se čtyři čs. stroje typu SU-25 zúčastnily tamní tradiční letecké přehlídky.

Oficiální program čtyřdenní návštěvy tibetského dalajlámy v Rakousku začal včerejším přijetím u prezidenta Kurta Waldheima a ministra zahraničí Aloise Mocka.

Čtyřdenní setkání manželek prezidentů zemí Latinské Ameriky začalo v neděli ve venezuelském hlavním městě Caracasu. Jde o první mítink tohoto druhu a účastní se ho "první dámy" 33 zemí subkontinentu. Na programu jednání jsou sociální problémy regionu a výměna informací o nynějších

V ghanském hlavním městě začala včera 1O.konference ministrů zahraničí členských států Hnutí nezúčastněných zemí (HNZ). Delegáti ze 101 zemí budou jednat m.j. o úloze HNZ v měnících se podmínkách mezinárodní politiky, perspektivách spolupráce průmyslově vyspělých zemí s rozvojovým světem a možnostech řešení regionálních konfliktů.

Za nejelegantnější účastnici světového finále soutěže fotomodelek, pořádané firmou Elite v New Yorku, byla v noci na včerejšek zvolena československá účastnice Martina Fürješová-Hlavatá.

ZÁHŘEB/BĚLEHRAD (čić/ag) -V Bělehradě byly v noci na včerejšek podepsány dohoda o příměří v Chorvatsku umožňující svolat mírovou konferenci o Jugoslávii a memorandum o rozšíření mezinárodní mise pozorovatelů i na Chorvatsko.

První dokument podepsali předseda předsednictva Jugoslávie Stjepan Mesić, federální premiér Ante Marković a prezidenti všech šesti jugoslávských republik. Pod druhý k nim připojil svůj podpis i předseda rady ministrů Evropských společenství, nizozemský ministr zahraničí Hans van den Broek.

ES minulý týden vyzvala k uzavření příměří, svolání mírové konference o Jugoslávii a k vytvoření mezinárodní arbitrážní komise k vyřešení jugoslávských pohraničních problémů. Pohrozila Srbsku, že pokud do 1.září jeho ozbrojenci a federální armáda, v níž převažují Srbové, nepřestanou útočit na příslušníky Chorvatské národní gardy a chorvatské policie, podnikne proti němu blíže neupřesněná opatření.

"Pokud jde o budoucnost Jugoslávie, buďte ujištěni, že bude nadále existovat." Tato slova pronesl k novinářům srbský prezident Slobodan Milošević krátce po podpisu dokumentů. Za jeden z nejvýznamnějších momentů označil skutečnost, že Srbové v Chorvatsku byli uznáni za jednu z rovnoprávných stran, které budou dohlížet na dodržování příměří.

Ke konci je ještě daleko, poznamenal chorvatský prezident Franjo Tudjman. V každém případě skutečnost, že představitelé Srbska po dlouhém váhání souhlasili s dokumenty o zastavení palby, je sama o sobě velká věc. Je však třeba počkat, co se ve skutečnosti stane, řekl.

Stručný, ale výstižný byl komentář slovinského prezidenta Milana Kučana, který k podpisu dokumentu poznamenal: "Je to podmínka, aby se mohlo něco udělat. Mír je první podmínkou pro to, aby se pro osud země mohlo něco učinit. Bude-li dohoda dodržována, to se teprve uvidí."

Podle dohody o příměří v Chorvatsku podepsané v Bělehradě by úplného a účinného příměří v této republice mělo být dosaženo na základě stažení všech stran zapojených do konfliktu za hranici dostřelu svých zbraní, odzbrojení a rozpuštění všech polovojenských jednotek (kromě policie) a nepravidelných oddílů. Dále by měly být demobilizovány záložní jednotky Chorvatské národní gardy a armáda by se měla stáhnout do kasáren. Dozor nad dodržováním příměří by měla uskutečnovat armáda, chorvatské úřady a zástupci srbského obyvatelstva v Chorvatsku a pozorovatelská mise Evropských společenství, která bude rozšířena i na Chorvatsko. Mise pozorovatelů by měla zahájit svoji činnost co možná nejdříve a její činnost by měla skončit do 13.října. Signatáři memoranda se však mohou dohodnout o jejím prodloužení. V pozorovatelské misi jsou kromě představitelů zemí ES zastoupeny také Československo, Kanada, Polsko a Švédsko. K nim se mohou připojit také zástupci dalších zemí KBSE, pokud s tím signatáři memoranda vysloví souhlas.

Zatímco se v Bělehradě podepisovala smlouva, na chorvatských bojištích zuřila válka se stejnou, ne-li větší intenzitou, jako dřív. Pozitivnější zprávy přišly z Vukovaru, který je již týdny obklíčen federální armádou, jejími posilami ze sousední Vojvodiny a srbskými extremisty. I když dopolední útoky stály jednoho občana města život, armáda ustupovala z jižní části města. Pokud to nebyl jen další strategický tah, mohla by to být první známka skutečného zastavení palby. Nikomu v Chorvatsku však zatím není jasné, kdo bude reprezentovat při jednání se záhřebskou vládou srbskou menšinu v Chorvatsku.

Jihoafrický státní zbrojní koncern Armscor včera popřel, že by Chorvatsku prodal jakékoliv zbraně nebo střelivo. Reagoval tak na tvrzení jugoslávských úřadů, že ugandský letoun zadržený v sobotu na letišti v Zábřehu přepravoval do Chorvatska 19 tun zbraní z JAR.

V ghanském hlavním městě včera ministři zahraničí členských států Hnutí nezúčastněných zemí začali projednávat návrh rezoluce, kterou by měli schválit účastníci čtyřdenní konference HNZ, jejíž začátek je plánován na středu.

Irák zahájil likvidaci bomb a granátů projektovaných jako nosiče chemických zbraní. Oznámil to dnes vedoucí inspekčního týmu OSN James Knapp.

Příslušníci zvláštních jednotek gruzínského ministerstva vnitra včera v Tbilisi zranili několik účastníků demonstrace požadující demisi prezidenta Zviada Gamsachurdii. Demonstraci zorganizovala Národně demokratická fronta Gruzie, která je v opozici vůči prezidentu Gamsachurdiovi.

Stupňující se protesty rumunské veřejnosti proti prudkému a nekontrolovatelnému růstu cen základních potravin přinutily rumunskou vládu, aby obnovila částečné státní subvencování cen některých druhů masa a masných výrobků.

Vytvoření Náhorní Karabašské republiky vyhlásily včera na společném zasedání Náhorní Karabašský a Šaumjanský oblastní sovět za účasti lidových poslanců této arménské enklávy v Ázerbájdžánu.

Vojenští představitelé Indie a Pákistánu se včera dohodli na tom, že v pohraniční oblasti Kašmíru, kde se v několika uplynulých dnech odehrávaly ozbrojené srážky o půlnoci místního času vstoupí v platnost příměří.

Velvyslanec Německa v Litvě včera předal své pověřovací listiny předsedovi litevského parlamentu Vytautasu Landsbergisovi. Včera také ohlásil Bílý dům, že Spojené státy oficiálněš uznávají všechny tři baltské země.

BEJRÚT - Fundamentalistická palestinská organizace Hnutí islámského odporu (Hamas) včera oznámila, že zadržuje izraelského vojáka. Zároveň navrhla svou spoluúčast při jednání o možnosti výměny rukojmích vězněných v Libanonu a Izraeli. V prohlášení, jež předala kanceláři jedné západní agentury v Bejrútu, se uvádí, že Hnutí islámského odporu požádalo různé síly a strany, které zadržují občany západních zemí a Izraelce, aby se zúčastnily výměny rukojmích. Podle mluvčího této palestinské organizace Hnutí zadržuje izraelského vojáka Alana Saadouna, jehož bojovníci Hamasu unesli 3.května 1989. Později na dotazy novinářů izraelský premiér Šamir sdělil, že jeho země s organizací Hamas nejednala a že o žádné podobné nabídce dosud nic neví

NA OCHOTU SRBSKA (se samopalem) spolupracovat s Evropským společenstvím při řešení situace v Chorvatsku (za dveřmi) hledí karikaturista pařížského Le Monde skepticky.

BERLÍN - V Berlíně byl včera zahájen proces se čtyřmi pohraničníky bývalé NDR, kteří 5.února 1989 zastřelili 20letého Chrise Gueffroye při pokusu o útěk do západního Berlína. Je to první proces tohoto druhu ve sjednoceném Německu a bývalým pohraničníkům, kteří jsou obviněni ze zabití, hrozí trest až 15 let vězení. Zastřelený Gueffroy byl posledním z asi 200 východních Němců, kteří byli od roku 1961, kdy byla postavena berlínská zeď, zabiti při pokusu překročit hranice se SRN. Obžalovaní jsou mladší 27 let a od tragického incidentu již všichni odešli z armády. Proces samotný vzbuzuje v Německu, především mezi právníky, smíšené reakce. Právníci zdůrazňují především obtížnost posuzování osobní odpovědnosti vojáků, kteří poslouchali rozkazy vedoucích představitelů suverénního a mezinárodně uznávaného státu. Obhájci prohlašují, že zabití bylo podle východoněmeckých zákonů legální, a proto je nelze ve sjednocené zemi trestně stíhat. Někteří Němci jsou zase znepokojeni tím, že na trestné lavici zasedli jako první "pěšáci" a nikoli šéfové komunistického státu.

Osmadvacátého srpna podepsal viceprezident RSFSR Alexandr Ruckoj spolu s předsedou Nejvyššího sovětu Ukrajiny Leonidem Kravčukem společné komuniké, které mělo stabilizovat vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi. Vzápětí odlétá do Alma-Aty a podobné komuniké podepsiuje s prezidentem Kazachstanu Nursultanem Nazarbajevem. V obou dokumentech se poprvé používá formulace "bývalý Sovětský svaz." V přestávcce zasedání mimořádného zasedání sovětského parlamentu požádal zpravodaj LN komunistického poslance z Estonska, vedoucího představitele poslanecké skupiny Sojuz Jevgenije Kogana ještě před pondělním zasedáním Sjezdu lidových poslanců o odpověď na otázku: Co znamená aktivita "létajícího plukovníka" Ruckého? Existuje ještě po podpisu těchto komuniké Sovětský svaz? Protože nyní, čtrnáct dní po puči, se síly kladoucí důraz na silové řešení situace znovu aktivizují, znepokojující (mírně řečeno) odpověď J. Kogana zveřejňujeme:

Ústavu nikdo nezměnil. Existuje poslanecký sbor, Nejvyšší sovět SSSR: K tomu, aby Ruckoj hovořil o bývalém Sovětském svazu, nemá od nikoho zplnomocnění. Dnes tu probíhá skutečný státní převrat. Struktury RSFSR se pokoušejí vytlačit struktury svazové. Pokoušejí se zmocnit Nejvyššího sovětu a vlády SSSR. Přitom mají tu drzost mluvit o zákonné cestě. Udělejte v Rusku referendum o vystoupení ze Svazu. Uvidíte co se stane. Referenda se všichni bojí. Sedmnáctého března bylo celosvazové referendum - tři čtvrtiny lidí byly pro zachování Svazu. Dali lidem možnost, aby řekli své mínění a nyní nevědí jak tento názor lidu vyrvat z kořenů. Bojí se svého vlastního lidu. Všechna létající diplomacie Ruckého - to jsou odhalená nejtajnější přání Borise Jelcina. Chce vládnout, moc chce vládnout... Přitom je do značné míry vinen tím, v jaké situaci se země nachází. Mohu vám připomenout deklarace, které byly zcela protiústavní, například tu jíž přebírá z jurisdikce svazového prezidenta pod sebe veškeré svazové ozbrojené síly... Dobře věděl, že porušuje ústavu SSSR i RSFSR. Spiknutí z osmnáctého nebo jednadvacátého srpna je hračka proti tomu, co udělal on.

Jelcin vydal dekrety, v nichž jmenuje své zplonomocněnce na ministerstva. Ministři jsou povinni pracovat pod jejich vedením. To je čisté porušení zákona a ústavy.

Nejdříve je zřízena Prezidentská rada, pokoušejí se na ní převzít funkce Nejvyššího sovětu. Nepodařilo se. Rozpustili ji. Zavedli Radu bezpečnosti - znovu na ní chtějí převést funkce NS: Opět se to nedaří. zřizují radu federace a situace se opakuje. Jde jen o jedno - o pokus odebrat zvoleným orgánům moc. Předat moc Radě federace - jakoby to byla nějaká bojarská duma nebo rada údělných knížat.

Nikdy se nezbaví odpovědnosti za porušení ústavy. Dnes je mnoho lidí zastrašeno, ale historie všechno nazve pravými jmény. Dívám se na ty čiperné mládence, kteří se dotkli moci a strhávají ji na sebe. Zavírají lidové poslance. Proti některým používají fyzické násilí. V Moldávii jich je už několik desítek ve vězení, v Estonsku dělají poslancům prohlídky, v Lotyšsku jsou zatýkáni bez příkazu prokuratury.. Copak to je demokracie? V zemi roste psychický teror, jsou případy fyzického teroru... To jsou takové rány našemu lidu, že za několik desítek let bude slovo demokrat znít jako nadávka.

Říkají o mně, že jsem div neuspořádal spiknutí. Skutečně jsem vystupoval, spolu s celou poslaneckou skupinou Sojuz, za to, že zemi může zachránit jen mimořádný stav. Nevěřím Gorbačovovi a nikdy jsem to neskrýval. Dokonce jsem mu to říkal přímo do tváře. Za šest let pěrestrojky je země zničena. Dohoda "9+1," která měla zlikvidovat ústavu a rozehnat Nejvyšší sovět - to bylo také spiknutí s cílem svrhnout existující zřízení. Prezident Gorbačov, kterému jeho status přikazuje chránit ústavu, podepsal dokument o likvidaci ústavy. U nás nemáme na spiknutí proti státu článek v zákoníku ale máme paragraf na zradu vlasti.. Víte, jak se u nás nazývají poslední události? Zapálením Reichstagu. Jestli bude na sjezdu projednávána otázka nedůvěry prezidentovi, budu hlasovat proti němu.

Když jsme se loučili, řekl J. Kogan: "I Němci už jsou u nás v Pobaltí." "Jací Němci?" ptám se. "Navázali s Estonskem diplomatické styky." "Československo už také uznalo pobaltské státy," říkám. "Dobrá, tak my teď uznáme samostatnost Slovenska," řekl J. Kogan a vstoupil do výtahu. Dveře se za ním zavřely.

JAROMÍR ŠTĚTINA, Moskva

JSEM RÁD, ŽE VOLBA PADLA NA B. PANKINA

LOND.ÝN - Na skládce v severní části Londýna, jen několik kilometrů od bydliště britského premiéra Johna Majora, byly nalezeny tajné materiály vojenského charakteru. Oznámil to včera londýnský deník DAILY MIRROR. Celkem 46 dokumentů údajně obsahovalo domácí telefonní čísla pracovníků britského ministerstva obrany, jakož i informace o některých zbraních, mj.tanku Challenger a pušce typu Arwen Ace, používané antiteroristickými útvary. Nálezce materiálů na skládce se mohl dozvědět také o bezpečnostních opatřeních v jedné zbrojovce poblíž Londýna a o vojenském robotu, používaném k rozbalování podezřelých poštovních zásilek. Mluvčí ministerstva obrany se odmítl k celé záležitosti vyjádřit, podotkl však, že pokud redakce inkriminované dokumenty vlastní, měla by je předat policii.

ZÁHADA UMĚNÍ MUMIFIKACE ve starém Egyptě dostala v uplynulých dnech další možné vysvětlení. Podle profesora Saida Sábita z lékařské fakulty v egyptském Kasr al-Ejní staří Egypťané používali při mumifikaci jadernou energii, která je s to zničit nebo zastavit vývoj zhoubných nádorů či zabránit rozkladu. Svou hypotézu dokládá řadou fotografií mumií, při jejichž vyvolání byly jasně patrné stopy jakéhosi záření vycházejícího z mumifikovaných těl.

BERLÍN - Německý prezident R. von Weizsäcker přivítal včera v zámku Bellevue v Berlíně bulharského prezidenta Ž. Želeva, který přijel do SRN na čtyřdenní státní návštěvu. Želev bude v Berlíně jednat se starostou Eberhardem Diepgenem a s předsedy zemských vlád Braniborska a Sárska. V Bonnu se pak setká s kancléřem H. Kohlem, ministrem zahraničí H.-D. Genscherem a předsedkyní Spolkového sněmu R.Süssmuthovou. V předvečer svého příjezdu řekl v interview listu SÄCHSISCHE ZEITUNG, že si od návštěvy slibuje oživení hospodářských styků mezi Bulharskem a pěti novými spolkovými zeměmi, především v elektronice a elektrotechnice. Velmi cenné jsou podle něj také zkušenosti východního Německa s privatizací, která se v Bulharsku rozbíhá jen s velkými obtížemi.

V současné době má Maďarsko kolem 20 miliard USD dluhů, prohlásil zástupce ředitele Národní banky F. Hárshegyi. Úroky z nich ve výši 120 - 130 miliónů USD měsíčně splácí Maďarsko zejména z příjmů z turistiky. Přímé zahraniční invstice činily za pět měsíců 1991 kolem 400 miliónů dolarů, zatímco za rok 1990 jen 300 miliónů dolarů.

Zákon dobrý a zákon špatný

V dobách středověkých honů na čarodějnice byly zákony tvořeny tak, aby "raději deset tisíc nevinných trpělo, než aby jediný ďábel unikl". Dnes se používá spíše opačný postup: než by americký Kongres porušil lidská práva menšin, homosexuálů, transvestitů či striptýzových tanečnic, raději žádný zákon přijat není. Malicherný výklad "lidských práv" může být horší než hony na čarodějnice: "právo" nosit zbraň stojí USA tisíce životů ročně. Žertovnějším případem je, když se striptýzová tanečnice brání dodatkem americké ústavy, který zaručuje právo svobodného vyjadřování.

Lze tedy sepsat a přijmout dokonalý zákon? Zákon, který by současně uspokojil "inkvizitory" i "ochránce lidských práv", vytvořit nelze. Je ovšem možno hledat rovnováhu mezi oběma extrémy. Optimální zákon je možno popsat následovně: záměr zákona je prosazován až do toho bodu, kde se výnosy z tohoto zákona rovnají nákladům, které vyplývají z jeho zavedení. Nemá smysl zákon dále přitvrzovat, pokud jeho zpřísnění povede k většímu přírůstku společenských nákladů než přírůstku výnosů pro společnost.

Znamená to například, že by bylo naivní chtít trestat vězením drobné krádeže - náklady na policii a věznice by převýšily výnosy, které by měla veřejnost z bezpečného majetku.

Druhým znakem drobného zákona je, že ho není možno obcházet. Sebetvrdší zákon, ve kterém lze najít skulinu či rovnou díru, není dobrým zákonem. Americké striptýzové tanečnice se mohou vyhnout obtížím, když budou nosit na prsních bradavkách střapečky - svlékat se mohou dále. Československo mělo v 70. letech vcelku přísné zákony na ochranu životního prostředí. Nikdo jejich dodržování nevyžadoval. Proč o těchto případech hovořím a jaká je jejich souvislost s dnešním Československem? Pro transformaci vlastnických práv byla přijata tři zajímavá ustanovení. První, že aukcí v rámci malé privatizace se cizí kapitál nesmí účastnit v prvním kole . Druhé, že holandská dražba, to jest dražba se snižováním ceny objektu, se může konat pouze tehdy, je-li přítomno alespoň pět zájemců. Třetí ustanovení potom vyjímá z práva na restituci ty bývalé občany, kteří nemají trvalé bydliště v ČSFR. Zákony mají své zdůvodnění a tím se nehodlám zabývat. Za důležitější považují onu skutečnost, že tři citovaná ustanovení nesplňují výše uvedené podmínky "optimálního zákona" a zákony jsou tudíž neefektivní.

Přítomnost cizího kapitálu na aukcích - především větších jednotek - se stala zcela evidentní. Jménem budoucího majitele, často bývalého československého občana, na dražbě vystupuje prostředník. Je věcí trhu, nikoli zákona, aby kapitál směřoval tam, kde je uplatněn nejlépe, bez ohledu na cestovní pas.

Podobně nefunkčním omezením se stala podmínka pěti účastníků holandské dražby. Je-li jediný vážný zájemce, je pro něj výhodnější zaplatit vložné za čtyři fiktivní účastníky dražby, těm zaplatit za účast a provozovnu získat za polovinu vyvolávací ceny. Na celé věci je i v tomto případě těžko hledat něco nenormálního - malá továrna by čekala na druhé kolo a možná stejného kupce několik dalších měsíců. Zůstatková hodnota a vyvolávací cena takové továrničky ostatně vůbec nemusí odrážet její skutečnou tržní hodnotu.

Podobný výsledek se podařil i v případě odnětí práva na restituci těm občanům, kteří se nevrátili v určeném termínu zpět do vlasti. I zde jsou ekonomické a politické důvody zákona, které z tohoto pohledu nejsou podstatně. Podstatný je výsledek. Je možno kontrolovat, zda je majitel v zemi přihlášen, ne zda v zemi žije. Nic nebrání desítkám a stovkám emigrantů-důchodců, aby se přihlásili v České lípě a dál spokojeně žili na přechodném bydlišti v Kalifornii. Správce majetku snadno naleznou. Zákon je tvrdý jen na někoho - někdo na stěhovací šarády nemá čas.

Že toto omezení není funkční ostatně nepovažuji za tak nebezpečné jako to, že je nákladné. Nákladem pro československou společnost je reakce našich bývalých spoluobčanů. Cítí se být podvedeni, podepisují petice, píší Mezinárodnímu soudu v Haagu a dokonce nelitují námahy, aby vytvořili protičeskoslovenskou lobby v americkém Kongresu. Několik kongresmanů skutečně přislíbilo, že budou považovat zrušení doložky nejvyšších výhod, pokud ČSFR nezruší toto - podle amerického výkladu - diskriminační opatření.

Nebojím se, že bychom doopravdy přišli o vývozní kvóty či odbornou pomoc, na to je "antičeskoslovenská lobby" Čechů a Slováků příliš slabá. Není ale odcizení potenciálních investorů do vráceného majetku dostatečným nákladem? Není ztráta sympatií americké veřejnosti dostatečnou ztrátou? Je lepší mít v USA lobby "pro-" nebo "protičeskoslovenskou"?

ALEŠ BULÍŘ, London School of Economics - VŠE Praha

Mnohá někdejší tabu jsou dnes předmětem veřejné diskuse a pokud jde o životní prostředí, můžeme jen litovat, že se často pouze diskutuje. Koho by třeba nenapadla souvislost mezi častým výskytem rakoviny zažívacího traktu a močových cest u brněnských obyvatel a kvalitou vody, kterou tito lidé pijí. Komu by nebyl divný fakt, že se ve zdejší přehradě koupají tisíce lidí, ačkoli k jiným nádržím, sloužícím jako zdroje pitné vody, je málem zakázáno se přiblížit. Stále častěji si lidé kladou otázku, jaké jsou možnosti občanské zdravotní sebeobrany. Vyplatí se dát měsíční plat za filtr, ze kterého podle prospektů a reklam vytéká málem kojenecká voda?

Kdo si přečetl v Lidových novinách článek inženýra Václava Michka, zakladatele pražské poradenské firmy Aqua Aurea, mohl nabýt dojmu, že celá záležitost s filtry je jen útok na kapsu zákazníka, protože čistá filtrovaná voda se vlastně nehodí k požívání a problematická je i životnost těchto "zázračných" zařízení. Některé čtenáře článek přiměl k uvažování o kladech i záporech filtrů na trhu (což také bylo jeho smyslem), jiní v tom viděli jen projev konkurenčního boje. Vydali jsme se do Olomouce, kde sídlí výrobní družstvo KRET, spolupracující s americkou firmou Safe Water Systems, Inc. Minulý týden totiž prezident společnosti Stanley R. Shaland a předseda družstva KRET Ing. Josef Götzinger podepsali dohodu o dodávce prvních 4000 filtrů, vyrobených podle americké licence v Olomouci, do USA.

Zajímalo mne, jak je to s účinností filtrů při odstraňování dusičnanů, neboť právě jejich přítomnost a tudíž nevhodnost vody pro kojence, je u nás nejčastějším důvodem k zakoupení těchto zařízení. Zeptal jsem se ovšem i na jiné věci, třeba na skutečnou trvanlivost filtrů a chtěl jsem vidět výsledky testů. Přitom jsme nechali stranou filtry pracující na principu reverzní osmózy a produkující vlastně superčistou, k požívání nevhodnou vodu a soustředili se na filtry CTP 100, určené pro běžné domácnosti.

Československá norma 75 7111 "Pitná voda" určuje maximální nebo minimální přípustné koncentrace příměsí. U některých látek, zvláště těžkých kovů , připouští jen velmi nízký obsah, avšak za žádoucí považuje jejich nepřítomnost. Jsou to často kumulativní jedy, které nejsou z lidského těla celý život vylučovány - například olovo, rtuť, arzén atd. Kromě těžkých kovů je vážným problémem chlorace vody. Je to běžná forma úpravy pitné vody pro hromadné zásobování, avšak za přítomnosti organických látek, což je spíš pravidlo než výjimka, vznikají chlorované organické uhlovodíky , z nichž 90 procent je mutagenních nebo kancerogenních. Další nežádoucí příměsí jsou dusičnany , jejichž hlavním zdrojem jsou průmyslová hnojiva a další zemědělské odpady. V lidském těle se mohou redukovat na dusitany, z nich pak u dospělých mohou vznikat kancerogenní nitrosaminy. Voda může být znečištěna také fenoly, ropnými látkami, polychlorovanými bifenyly, pesticidy a dalšími organickými látkami , nebezpečné je také mikrobiologické znečištění vody ve studních.

Výrobci se snažili svoje zařízení konstruovat tak, aby různými typy filtrů vyhověli jak majitelům rodinných domků s individuálním zásobováním vodou, tak lidem, kteří užívají vodu s vysokým obsahem chlóru z městských vodovodů. Záleží na výběru. Filtry CTP 100, které vyrábí družstvo KRET, jsou založeny na bázi KDF-GAC. Patří k nejrozšířenějším na světě. Technologie KDF (Kinetic Degradation Fluxion) je americkým patentem, evidovaným v sedmadvaceti zemích. Pracuje na redukčně-oxidačním principu, založeném na rozdílném potenciálu slitiny dvou velmi čistých kovů - mědi a zinku. Slouží k zachycování olova, rtuti, stříbra, selenu, barya, kadmia, azbestu, chrómu, chlóru, arzénu, sirovodíku a mnoha dalších neorganických látek. Přitom nesnižuje obsah zdraví prospěšných látek jako vápník, hořčík, zinek atd. Byla prokázána její účinnost při snižování obsahu koliformních a fekálních bakterií ve filtrované vodě. GAC (Granulated actived Carbon) je upravované aktivní uhlí, které slouží k odstraňování organických nečistot adsorpcí, například pesticidů, insekticidů, herbicidů, PCB atd. Díky předřazení filtru KDF je dosahována dlouhá životnost aktivního uhlí, které se jinak rychle vyčerpává.

Vzhledem k tomu, že voda, užívaná v USA, má průměrně nižší obsah dusičnanů, není tento filtr konstruován speciálně pro jejich zachycování, i když obsah dusičnanů ve vodě je při průchodu filtrem snižován na 60 procent (máme-li věřit vyjádření Institutu hygieny a epidemiologie v Praze, na základě kterého ministerstvo zdravotnictví schválilo filtr CTP 100 k výrobě a prodeji). Firma KRET ovšem vyvinula pro náš trh ve spolupráci s pracovištěm doc. Ing. Z. Matějky, CSc., na pražské Vysoké škole chemicko technologické regenerovatelný dusičnanový "předfiltr", pracující na bázi ionexu. Byl otestován Institutem hygieny a epidemiologie v Praze se závěrem, že ve filtrátu dochází ke snížení obsahu dusičnanů až na nulové hodnoty. Sériovou výrobu v Olomouci zahájí, jakmile bude tento předfiltr schválen ministerstvem zdravotnictví.

Jak je to s životností filtru? Prezident společnosti Safe Water Systems Stanley R. Shaland mi řekl: "Není stanovována životnost v letech. Tento údaj je jen přibližným výpočtem, vycházejícím z průměrné denní spotřeby rodiny a z kapacity filtru. Ta je vyčerpána, když schopnost filtrace kontaminantů, především chlóru a olova, klesne pod 90 procent původní účinnosti. Podle zkoušek čtyř laboratoří v USA a v Kanadě k tomu dojde zpravidla po průtoku 25 000 galonů (94 625 litrů) vody. Z bezpečnostních důvodů bylo jako rezerva odečteno 10 000 a za průměrnou životnost se pokládá průtok 15 000 galonů (tj. 56 625 litrů) vody . Aby nedošlo dřív k ucpání mechanickými nečistotami při opravách potrubí, doporučujeme použití předřadných filtrů na mechanické nečistoty, které také dodáváme".

Je samozřejmě věcí každého jednotlivce, zda se rozhodne opatřit si jakýkoli filtr k úpravě vody. K tomu, aby se mohl rozhodnout, měl by mít k dispozici co nejúplnější informace o kvalitě vody ve své studni, ale i ve vodovodní síti, na kterou je napojen jeho dům. Rozbor vody, to je jedna ze služeb, které olomoucké družstvo KRET svým zákazníkům poskytuje. Jeho filtry v Československu prodávají obchodní domy, ale hlavně soukromí obchodníci. Někteří z nich si ovšem představují obchod po svém a cenu vyhnali až na 2900 korun. Představitelé družstva se nyní rozhodli trvat na maximální ceně 2280 korun (z ní poskytují prodejcům ještě solidní množstevní rabat). Spolu s americkým licensorem totiž udělali všechno pro snížení nákladů a domnívají se, že by vybavení domácnosti filtrem nemělo být považováno za luxus. Tím spíš, že třeba v Brně už z vodovodu zdaleka neteče "kojenecká" jako v Olomouci.

Výroba filtrů je samozřejmě jak pro americkou firmu Safe Water Systems Inc. , tak pro olomoucký KRET byznys, ale je to také jeden z konkrétních kroků od pouhých diskusí o životním prostředí k činům, jaké - minimálně do doby, než se nám podaří zastavit hrozivé znečištění našich vod - můžeme přijmout se zadostiučiněním. Samozřejmě s vědomím, že žádný filtr není dokonalý.

JAN CHMELÍČEK

Graf účinnosti zachycení těžkých kovů filtrem CTP-100 podle výsledků testů Erwin Chemical Laboratory USA, Terralab Engineers USA a Institutu hygieny a epidemiologie Praha. Filtr je schopen tyto látky odstranit zcela nebo s velmi vysokou účinností.

Graf účinnosti zachycování vybraných organických látek podle Erwin Chemical Laboratory USA - měřeno plynovou chromatografií. Pod zkratkou ppm na vertikální přímce grafu se místo všech možných miligramů skrývá Parts Per Milion, znamená to "částic z miliónů".

Výrobci filtru CTP-100 uskutečnili deset odběrů vody v Brně, Olomouci, Olšanech u Prostějova, Hlinsku u Přerova a Ostravě a v souladu s požadavky ČSN uskutečnili rozbory vody před a po filtraci. Pro nedostatek místa reprodukujeme alespoň jeden z výsledků, ukazující účinnost filtrů při odstraňování aktivního chlóru.

V návaznosti na předchozí schválenou koncepci čs. daňové reformy projednala minulý čtvrtek federální vláda návrh zákona o soustavě daní a poplatků ČSFR, návrh zásad zákona o dani z příjmů, návrh zásad zákona o dani z přidané hodnoty a návrh zásad zákona o spotřební dani.

Navrhovaná soustava daní, která má vstoupit v účinnost od 1. ledna 1993, se od stávající liší zejména v těchto směrech:

- na rozdíl od dosavadní daně z obratu se daň z přidané hodnoty vybírá v jednotlivých fázích výroby a odbytu. Plátcem jsou všichni dodavatelé zboží a služeb. Daňová povinnost vzniká při dovozu zboží a služeb. Export však zdaňován není.

U vybraného okruhu výrobků, a to uhlovodíkových paliv a maziv, lihu a destilátu, piva, vína a tabáku bude kromě daně z přidané hodnoty vybírána spotřební daň, jejíž sazba bude stanovena pevnou částkou na jednotku množství.

- dosavadní odvody ze zisku, důchodovou daň a zemědělskou daň ze zisku nahradí daň z příjmů podniků a společností. Předmětem daně budou příjmy a výnosy plynoucí z podnikatelské činnosti a z nákladní s majetkem. Sazba daně nebude činit více než 50% ze základu daně, který bude možno snížit o dary a příspěvky na humanitární, zdravotnické, školské, ekologické, kulturní a tělovýchovné účely v tuzemsku až do stanoveného limitu. U pracovníků se změněnou pracovní schopností budou stanoveny slevy na dani.

- dosavadní úlohu daně ze mzdy, daně z příjmů z literární a umělecké činnosti a daně z příjmů obyvatelstva převezme nová univerzální daň z příjmů obyvatelstva. Ve zdaňování bude přihlíženo k vyživování dětí a zaměstnávání invalidních osob. Zvýhodnění bude konstruováno tak, aby úlevy nerostly s růstem příjmů. Vedle srážkového způsobu daně u zaměstnanců bude vybírána daň na základě daňových přiznání z úhrnu všech príjmů.

- daň z objemu mezd nebude uplatňována a bude nahrazena příspěvky, resp. pojistným placeným zaměstnavateli do fondu sociálního, zdravotního a zaměstnanosti. Do uvedených fondů budou přispívat i jednotlivci.

- nově se zavádí daň z nemovitostí a daň silniční, které budou upraveny zákony národních rad. Daň z nemovitostí daňově zatíží veškeré pozemky, budovy a stavby. Plátci silnční daně budou dopravci podnikající v oblasti dopravy osob a nákladů.

- dosavadní notářské poplatky z dědictví, z darování a z převodu nemovitostí budou nahrazeny daní dědickou, darovací a z jiného nabytí nemovitostí.

Součástí daňové soustavy se navrhují daně vybírané k ochraně životního prostředí, které budou upraveny zákony národních rad.

JOSEF LUŇÁK, úřad předsednictva vlády ČSFR

Celá Evropa spěchá k integraci. Drtivá většina Evropanů tomuto pracesu tleská a nejvíce mezi nimi vynikají postkomunistické země, jejichž obyvatelé doufají, že čím rychlejší bude tento proces, tím rychleji se oni sami vrátí do Evropy. Cílovým horizontem je Evropa s jednotnou měnou, úzce koordinovanou zahraniční politikou, relativně vyrovnanou hospodářskou úrovní, která by tak byla schopná čelit ekonomickému i politickému tlaku ze strany Spojených států a jihovýchodní Asie resp. Japonska. Ekonomické aspekty jsou vždy zdánlivě na prvním místě a zdají se být hlavním argumentem pro silnou Evropu. Je to však právě ekonomika, která háže integraci pod nohy největší klacky a nastoluje zásadní otázku, zda jednotná Evropa není spíše přáním politiků než ekonomickou nutností.

Zavedení jednotné evropské měny (EMU) bývá považováno za logické dovršení celého procesu. Chtěl bych zde upozornit na to, že tento krok je z ekonomického hlediska stále velkým skokem, který nutně vzbuzuje pochybnosti o jeho uskutečnitelnosti v plánovaném časovém horizontu. V čem tedy spočívají hlavní výhody EMU a jaké jsou naopak kritické momenty?

Zavedení EMU znamená jednu centrální banku pro všechny zúčastněné země. To pochopitelně také znamená jednotnou monetární politiku. Jinými slovy: jak růst peněžní zásoby, tak úrokové míry budou určovány touto bankou. Vzhledem k tomu, že centrální banka bude nezávislá na evropské vládě či vládách, bude svrchovaným vládcem nad mírou inflace. Lze předpokládat, že nezávislá centrální banka bude schopná dostát svému poslání a v dlouhém období udržovat nízkou míru inflace. Dopad na míru inflace je zcela zřejmě dominantním přínosem ze zavedení EMU. Nižší míra inflace by měla znamenat i nižší očekávanou míru inflace, což by zase mělo vést k nižším reálným úrokovým mírám s pozitivním dopadem na úroveň investiční aktivity. Na třetím místě můžeme uvést odstranění nákladů plynoucích z častých převodů mezi jednotlivými měnami. Čtvrtým důležitým bodem je odstranění nejistoty, která je spojena s výkyvy nominálních měnových kursů.

Můžeme vůbec nějak zpochybnit idylický obrázek velkého regionu s nízkou mírou inflace, nízkými úrokovými mírami a bez nominálních otřesů na trhu zahraničních měn?

Podívejme se nejprve na měnové kursy. Na první pohled asi nemá smysl mluvit v rámci Evropy o měnových kursech, vždyť tu bude jen jedna měna. To je bezpochyby pravda, ani trh, ani centrální banka, prostě nikdo již nestanovuje nominální měnový kurs. Platí to ale i pro reálný měnový kurs, který bere v úvahu i vývoj domácí a zahraniční cenové hladiny? Pochopitelně neplatí, neboť nic v tomto systému nezaručuje, že se jednotlivé oblasti budou vyvíjet stejnoměrně, že tempa růstu jejich potenciálního produktu a míry inflace budou stejná; přinejmenším v krátkém období tomu tak nemusí být. Reálný měnový kurs se někdy označuje jako konkurenceschopnost. Jinými slovy, vrátíme se tak do světa pevných měnových kursů, kdy nás nebudou trápit výkyvy nominálních měnových kursů, ale změny konkurenceschopnosti.

Jak je tomu s nižšími úrokovými mírami? I tady musíme rozlišit nominální a reálné veličiny. Nominální úrokové míry budou determinovány na úrovni centrální banky. Reálné úrokové míry ex ante se ale budou lišit o očekávanou inflaci. Očekávaná inflace nemusí být nutně všude stejná, může být ovlivněna jak fiskální daňovou politikou daného státu, tak i lokálními "nabídkovými šoky", jako je např. náraz na surovinové omezení. Následkem toho "tradičně" inflační země, řekněme Španělsko a Itálie, budou mít nízké reálné úrokové míry a jejich investiční aktivita bude v důsledku toho vysoká. To je pravý opak toho, co by bylo zapotřebí - přiškrtit inflační země prostřednictvím vyšší reálné úrokové míry a utlumit tak inflační tendence.

Třetí bod je nízká míra inflace. Proti tomu snad nelze nic namítnout - kdo by byl proti nízké míře inflace, když víme, že inflace je - (kromě plánovačů) - největší zlo každé ekonomiky. Přesto je tu však zakopán největší problém, který staví celou slavnou integraci do podivného světla. Řekli jsme, že nízká míra inflace bude docílena díky existenci jedné centrální banky, která bude určovat tempo růstu peněžní zásoby a tedy i inflace. To je pravda. Na co bychom ale neměli zapomenout, je skutečnost, že budou-li jednotlivé země zbaveny možnosti ovlivňovat přímo monetární politiku ve vlastní zemi, budou tak zbaveny hlavního nástroje hospodářské politiky. Monetární politika je považována za natolik stěžejní - a právem -, že toto bývá označováno za ztrátu suverenity. Je to mimochodem i hlavní argument "konzervativného křídla konzervativní strany" ve Spojeném království proti EMU a proti překotné integraci vůbec.

Fiskální politika tuto ztrátu v žádném případě nemůže nahradit. Za prvé se dají očekávat určitá obecně platná omezení na expanzívní fiskální politiku, neboť daňoví poplatníci v ES by se stěží dali přesvědčit, že mají vykoupit nějaký cizí, zbankrotovaný stát. Kromě toho časté změny daňových sazeb by určitě nebyly dobrou vizitkou žádné vlády a rozhodně by nepůsobily jako prvek, ekonomiku stabilizující.

Analýza případného vstupu postkomunistických zemí by si vyžádala více času a prostoru, nicméně nemohu se nezmínit alespoň o dvou věcech. Za prvé, vstup těchto zemí, řekněme Československa, by pro ně samotné měl velký vliv na konkurenceschopnost. Pokud by míra inflace nebyla na stejné úrovni, její vývoj by se nezlomil ze dne na den a rychleji rostoucí tuzemská cenová hladina by vedla k poklesu konkurenceschopnosti.

Za druhé, představíme-li si situaci, v dohledné době naprosto nemyslitelnou, že by ES skutečně zavedla jednotnou měnu a zároveň přijímala do svého klubu i Československo, bude relace mezi naší a např. německou průměrnou mzdou smutným obrazem výkonnosti čs. ekonomiky. Vyjdeme-li ze stávajícího měnového kursu Kčs/DEM, dostaneme se přibližně na poměr průměrných mezd 1/15 v neprospěch Československa, což by uspokojilo málokoho. Vstup do ES by ovšem znamenal i volný pohyb pracovních sil, takže důsledky není nutné rozebírat. Tím chci říci, že bez většího souladu v makroekonomické výkonnosti mezi Západem a Východem zůstává užší propojení, natož vstup do ES, politickou fantazií.

ZDENĚK TŮMA

Fakulta sociálních věd UK, Praha

katedra ekonomie

Jedním z prvních fyzikálních jevů, s kterým se setkávají děti už ve třetí či čtvrté třídě základní školy, je princip setrvačnosti. Podobně jako v technické praxi, kde se s možným pozitivním či negativním působením setrvačnosti běžně počítá, působí tento princip i v ekonomii, na což upozorňoval už Mises ve své Gemeinwirtschaft.

Je velmi pravděpodobné, že to bylo právě pozitivní působení ekonomické setračnosti, jež některých ohledech přispělo k úspěchům počátečních let budování socialistické ekonomiky u nás anebo alespoň naše hospodářství ochránilo před naprostým kolapsem, který by je čekal v důsledku voluntarismu tehdejších plánovacích a řídících orgánů.

S tím, jak se administrativní systém řízení upevňoval, pomalu mizely ty prvky chování lidí, které s ním nebyly v souladu. Pravda, nechyběla kritika - ale i ti, kteří kritizovali některé výstřelky, nařízení zvlášť nesmyslná nebo chybná, přijímali základ celého systému jako samozřejmost a často s pokrčením ramen "...když se to chce nahoře..." kritizované opatření prosazovali. Převládl ukazatelový způsob řízení a s ním i věčně natažená dlaň. Hrdost na vlastní schopnosti, snaha vypořádat se s problémy vlastními silami se nevyplácela - jaký div, že se rozšířila jakási invalidní mentalita, snaha dělat ze sebe chudinku za každou cenu.

Hospodářský aparát polistopadové změny vcelku uvítal - očekával, že po "osvobození" od podřízenosti stranickému aparátu se mu uvolní ruce pro vlastní rozhodování. Nicméně v ekonomice panuje opět ta nešťastná setrvačnost, takže pod "vlastním rozhodováním" si řada vedoucích pracovníků představovala řízení ve starých, vyjetých, jen poměkud racionalizovaných kolejích pod osvícenější a rozumnější vládou.

Jakmile se se vší vážností přikročilo k programu dalekosáhlé ekonomické transformace, začal se původní konsensus vytrácet. Volání po "strukturální politice" bylo do značné míry výrazem stesku po ukazatelích státních plánů. Stejně tak kritika liberalizace cen v monopolním prostředí vyplývala z přetrvávajícího názoru, že "někdo nahoře" může osvíceným úderem kladiva rozbít monopoly a pak že se "zavede trh".

Setrvačnost a současné míchání starého s novým nese s sebou mnohá nebezpečí. Dříve bylo melouchaření, s občasným využíváním státního vybavení i materiálu, zcela běžnou, nicméně vcelku okrajovou záležitostí. Nyní se - při rozvoji soukromého podnikání - stává volné užívání "státního" času i majetku masovým jevem, proti němuž jsou státní podniky vcelku bezmocné, zvláště když i jejich řídící pracovníci mají "máslo na hlavě". Zde nepomůže nic než rychlá privatizace: konkrétní vlastník zavede rychle pořádek a podobné "záhumenky" nedovolí.

Proto klíčovým problémem transformace je rychlost jejího postupu. A to nejen z hlediska zkrácení jistě nepříjemného přechodného období, ale i z hlediska její účinnosti. Vleklost protahuje období nejistoty a s nejistotou se dostavuje i snaha po úniku, pasivitě, vyčkávání. A s délkou období narůstají též setrvačné síly. A čím větší budou tyto síly, tím obtížnější se stane každý další radikální krok, tím více porostou potíže a s potížemi bude sílit volání po dalším zpomalení.

MILAN PLACHKÝ

Nejnovější zpráva FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství) uvádí, že v Africe na jih od Sahary je 30 miliónů lidí ohroženo hladomorem, který může nabýt takových rozměrů jako tomu bylo v letech 1984/85 v důsledku katastrofálního sucha. FAO apeluje na mimořádné zvýšení mezinárodní pomoci. Že by se uplatnily naše zemědělské přebytky?

Postiženými oblastmi jsou vedle Súdánu a Etiopie především Somálsko, Angola, Mozambik a Libérie. Jako náhradu za nedostatečnou sklizeň potřebují země černé Afriky pro období 1990/91 potraviny v objemu 5,2 mil. tun (ve srovnání se 2,9 mil. tun, které jim byly poskytnuty v r. l989/90). Příslib zní na 3,0 mil. tun. Skutečně zatím bylo dodáno 1,8 mil. tun potravin.

V Súdánu se situace zhoršila ve všech oblastech. V provincii Kordofán trpí podle ajů FAO podvýživou hlavně vysoké procento dětí do 5 let věku. Přes výzvy mezinárodních organzací je skutečný ohlas slabý, navíc zvýšené ceny benzínu a vysoké dopravní náklady rozdělování potravin ztěžují. Situace se také zhoršuje přílivem mnoha tisíc podvyživených uprchlíků z Etiopie. Súdán již dříve poskytl útočiště 1,3 mil uprchlíků před hladem a válkou z Etiopie. K nim je nyní třeba připočítat další navrátilace, kteří naopak uprchli před občanskou válkou ze Súdánu do Etiopie a nyní se vracejí. V důsledku silných dešťů jim mohou být potraviny dodávány pouze letecky. Tuna potravin stojí FAO 800-900 dolarů.

Do Etiopie (kam vloni uprchlo ze Súdánu a Somálska před občanskou válkou asi milión lidí) byla koncem května pomoc OSN téměř tři týdny zastavena, protože bezpečnostní situace při postupu vzbouřenců na hlavní město byla značně nebezpečná. V polovici června mohla být pomoc znovu obnovena - především v Ogadenu, hladem nejvíce sužovaném. Podobně jako v Súdánu jsou však v důsledku vydatných dešťů i v Etiopii slibné vyhlídky na druhou sklizeň v září.

Do Somálska mohlo být po lednu, po pádu vlády Siada Barreho, dodáno jenom málo potravinové pomoci. Velmi špatně zásobované je především okoli městských sídel. První oběti hladu jsou hlášeny ze středních oblastí země. V důsledku občanské války je v Somálsku infrastruktura narušena nebo zčásti zničena tak, že v prosinci minulého roku byl z tohoto důvodu zastaven komerční dovoz potravin. Tím závislost na meznárodní pomoci ještě vzrostla.

Pro východní Afriku jsou žňové vyhlídky vesměs špatné. Dobře se urodilo pouze v Burundi, ale i tam by mohly slibnou úrodu zničit prudké srážky. Produkce obilovin 11 zemí této oblasti poklesla za období 1990/91 ve srovnání s obdobím předcházajícím o 6%.

V jižní Africe jsou zejména ohroženy Angola a Mozambik. Nepříznivé povětrnostní podmínky jakož i neustávající boje vlády s povstalci vedly k tomu, že mozambická sklizeň v porovnání s rokem předcházajícím klesla. Také Angola je odkázána na dovoz potravin - i když zaznamenává nejlepší sklizeň za poslední tři roky (20% nad průměr). Prodej potravin byl dosud značně omezen občanskou válkou. Poté, co bylo v květnu uzavřeno příměří, lze očekávat zlepšení.

Optimistické vyhlídky jsou v této chvíli pouze v Africe západní , dokonce včetně oblasti Sahelu, protože tam přišly deště tentokrát včas.

ŠTěPÁN STEIGER

Příští rok uplyne už šedesát let od tragické smrti Tomáše Bati, zakladatele firmy, a tak těch, kteří se s ním mohli osobně setkat je již jen velmi málo. Když jsem před časem poprvé uviděl jeho fotografii, okamžitě mě jeho osobnost zaujala. Z jeho pevného obličeje tvrdých rysů vyzařuje cosi šíleného - strašlivá vnitřní síla, odhodlání, posedlost, a nezměrná důslednost. Tvář jednoho z nejpodnikavějších a nejúspěšnějších kapitalistů jakého svět kdy zrodil. V minulých dnech se mi naskytla příležitost, prohlédnout si malou část největší obuvnické firmy na světě, impéria nad kterým slunce nezapadá, které Tomáš Baťa v roce 1894 ve Zlíně založil . Zde je moje zpráva.

Název firmy: The Bata Shoe Organization

Sídlo: Toronto, Kanada

Počet továren: 40

Obchodní síť: 6 300 obchodů v celkem v 70 státech

Výroba a prodej: okolo 300 miliónů párů obuvi ročně

Odběratelé: celkem 120 tisíc odběratelů ve 110 státech

Počet zaměstnanců: 66 000

Obrat: firma nesděluje

Zisk: firma nesděluje

Jedním ze základních rysů organizace celé firmy je decentralizace. Torontské centrum má pouze asi 80 zaměstnanců. Tito lidé zpracovávají týdenní a měsíční uzávěrky, připravují celkovou strategii a koncepci firmy, navrhují tvorbu image a způsob marketingu firmy. Toť vše. Budova centra je postavena tak, aby bylo velmi obtížné ji rozšířit a tedy zvětšit centrální administrativu. Ostatní je věcí managementu v konkrétním místě. Úspěšnost každé jednotky, od továrny po poslední obchod, je ovšem přísně sledována a nejsou-li výsledky, jsou přijímána tvrdá opatření.

Při své cestě jsme, spolu s několika novináři, měli možnost vidět továrnu Hellocourt v Bataville a některé firemní obchody ve Francii a Švýcarsku. Tedy o tom.

BATAVILLE

Bataville je vlastně vesnice ve východní Francii, zhruba v půli cesty mezi městy Nancy a Strasbourg. Začala vznikat v roce 1930, kdy zde Baťa koupil pozemky, vybudoval cihelnu a začal stavět továrnu ve "zlínském" stylu, a také typické domky pro své zaměstnance. Bylo to v době, kdy československý trh již byl pro firmu příliš malý, ovšem proniknout na trhy zahraniční bylo velmi obtížné. Firma totiž "válcovala" místní výrobce a protekcionistická opatření tehdejších vlád v době Velké hospodářské krize byla velmi rozsáhlá. Jedinou schůdnou cestou byla kapitálová expanze a zaměstnání místní pracovní síly. Tak tomu bylo i ve Francii.

Továrna Hellocourt byla umístěna v pro Baťu typickém prostředí. Široko daleko žádný průmysl, všude kolem vesnice, statky a pastviny. Do Batavillu vede úzká silnička přes les, člověk by očekával spíše setkání s medvědem než továrnu na obuv. Náhle se les prosvětlí a zdálky bíle září veliký nápis B A T A.

Tovární budovy i okolí jsou pečlivě udržovány, všude vládne (i na Francii neobvyklá) čistota a pořádek. Hellocourt, jak jsme postupně zjistili, je jakési evropské centrum, chlouba firmy. Je zde školící středisko i pro mimoevropské továrny a obchody, 1 600 zaměstnanců zde vyrábí skoro čtyři milióny párů obuvi ročně, je tu distribuční středisko pro Baťovu francouzskou obchodní síť i distribuční centrum pro jiné odběratele.

VÝROBA A PRACOVNÍ PODMÍNKY

Řada zaměstnanců jsou "botorolníci", tedy lidé, kteří mají ještě kus pole. Zaměstnance svážejí firemní autobusy (na které je poloviční sleva) až ze vzdálenosti 50 kilometrů. Řada lidí však dojíždí vlastními auty. Pracuje se na jednu směnu a pracovní doba je 39 hodin týdně: od sedmi hodin ráno do čtyř odpoledne. V devět hodin je placená desetiminutová přestávka a v poledne mají zaměstnanci hodinové volno na oběd. Jak jsme se mohli přesvědčit, asi polovina pracovníků využívá velké, ale příjemné firemní samoobsluhy, kde je šest set míst u stolu a jídlo je z poloviny dotováno podnikem. Část zaměstnanců odjíždí na chvíli domů. Hodinová polední přestávka je skutečně potřeba, protože pracovní tempo je opravdu vysoké. To co předvádějí šičky a dělníci u jednotlivých strojů je skutečný koncert, připomínající spíše stínové karate. Únava ovšem musí být vysoká a jistě ne každý takovou práci zvládne. Přiznávám, že abych si učinil srovnání, ihned po návratu z Batavillu jsem odejel do Zlína. Rozdíl v intenzitě a organizaci práce je skutečně propastný. V Hellocourtu i ve Zlíně jsem našel úplně stejnou dílnu v úplně stejné budově, na stejných linkách se v obou případech šilo šest druhů bot, ovšem výkon u Baťů byl takřka dvojnásobný (3 000 : 1 600) při viditelně lepší kvalitě.

Nejsem odborník, ale strojní vybavení v obou továrnách je podle mého názoru takřka srovnatelné. Má to dva důvody. Jednak ve Zlíně došlo v 80. letech k podstatné modernizaci a jednak v obuvnickém průmyslu lze jen stěží automatizovat řadu operací, které se prostě neobejdou bez lidského faktoru. Také v Hellocourtu lze tedy najít stroje, které pamatují 30. léta a stále dobře slouží svému účelu.

Omezené možnosti automatizace v obuvnickém průmyslu způsobují, že mzda je stále důležitou nákladovou položkou. To je také důvod, proč bylo v Evropě a Severní Americe od 60. let mnoho obuvnických továren uzavřeno a výroba byla přesunuta zejména do zemí jihovýchodní Asie. Tento trend se nevyhnul ani firmě Baťa, která ostatně do zemí třetího světa expanduje už od 30. let. Továrny firmy Baťa jsou sice i v Austrálii, Japonsku, či Kanadě, ovšem velkou převahu má produkce firmy v takových zemích jako je Indie, Pákistán, Keňa, Malajsie, Srí Lanka, Thajsko nebo Chile. Z výše uvedeného vyplývá, že továrna Hellocourt se v ostré konkurenci (produkce je zde o 40-60 % dražší než v jihovýchodní Asii a o 20 % dražší než v Portugalsku) může prosadit pouze tehdy je-li rychlejší, pružnější, má-li ještě lepší organizace práce a marketingu a poskytuje-li vyšší kvalitu než asijská konkurence.

Mzdy jsou v Hellocourtu u dělníků (mezi nimiž převažují ženy) rozděleny do třech kategorií. V první kategorii jsou noví pracovníci, kteří po dobu tři měsíců, kdy se zapracovávají, dostávají minimální mzdu. Ta je zákonem stanovena na 5 200 franků. Poté se dostanou do druhé kategorie - pracovníků specialistů. Jejich mzda se tak zvýší o 15 - 20 %. Ti, kteří ovládají více než jednu specializaci, mají mzdu vyšší o dalších 15 - 20 %. Ve třetí kategorii jsou pak ti, kteří dokáží pracovat velmi tvrdě a umí dobře minimálně tři různé práce. Jejich plat je vyšší o dalších 15 - 20 %. Mzdy jsou úzce vázány na kvalitu. Management má mzdy pochopitelně podstatně vyšší. Průměrné mzdy v celé továrně dosahují 7,5 tisíce franků měsíčně. Podle informací, které nám poskytl sympatický šéf továrny pan Francis Rieupe, patří firma mezi deset francouzských obuvnických firem (z celkem asi 250, byť většinou velmi malých), které své zaměstnance platí nejlépe. Kdyby se přičetly velké sociální výdaje firmy, byl by údajně její průměrný plat z obuvnických firem vůbec nejvyšší. Skutečností ovšem je, že průměrná mzda v celé Francii se blíží deseti tisícům franků.

Dovolená má délku pěti týdnů, u pracovníků, kteří u firmy pracují více než 25 let pak šest týdnů. Koncem roku každý zaměstnanec dostane dodatečných 2 500 franků, nezávisle na svém platu.

Na dílnách existují koutky, kde je možné si uvařit např. kávu, ovšem mimo vymezený čas je to nemyslitelné. Jak nám říkali dělníci, přišli si do práce vydělat a když někdo nestačí, pošlou jej sami za personálním šéfem, aby mu dal jinou práci. Má-li takovou. V Hellocourtu působí několik odborových svazů. Spolupráce je, podle obou stran, korektní. Co zákon dovolí, to řídí a o tom rozhoduje podnik. Na co mají odbory právo, to je respektováno a různé kroky jsou s nimi konzultovány. Zaměstnancům jsouu poskytovány firmou Baťa výhodné půjčky na stavbu domku, pochopitelně pouze v rozumné blízkosti továrny. Pikantní byla odpověď personálního šéfa na otázku jednoho z novinářů, kdeže jsou sprchy: "Tady nejsou žádné lázně," odpověděl zbystra. Vzpomněl jsem si na to ve zlínském Svitu, když jsem uprostřed továrny míjel otevřený vyhřívaný bazén...

ORGANIZACE A ŘÍZENÍ

Baťa má nyní v Evropě pouze osm továren a v posledních patnácti letech musel uzavřít některé podniky ve Velké Británii, Francii i Holandsku. Špatně umístěná továrna v Eindhovenu například cvičila pověstný Baťův management pro blízkého Philipse, který si mohl dovolit více zaplatit. Také Hellocourt je továrna, která byla a je vystavena strašlivému konkurenčnímu tlaku. V tomto souboji vítězí. V polovině 80. let, s příchodem nynějšího ředitele pana Rieupea zde totiž Baťa rozvíjel nový systém, který je nyní zaváděn i do dalších továren. "Zde v Hellocourtu jsme 5-10 let před francouzskou i německou konkurencí," říká sebevědomě Rieupe a pokračuje: "francouzský trh má kapacitu 350 miliónů párů ročně. Z toho 250 miliónů párů pochází z dovozu, zejména z jihovýchodní Asie. Položili jsme si otázku, co umíme lépe než tito importéři? Zjistili jsme, že je to naše flexibilita, schopnost rychlé reakce. Pak je zákazník ochoten zaplatit víc. Dnes v Evropě nejsou jednotlivé zakázky vysoké. My jsme schopni na jakoukoli objednávku zareagovat do osmi dní," tvrdí pan Rieupe a dále říká: "V Evropě má továrna 1100 zákazníků. Těchto 1100 klientů kompletně objedeme každý měsíc. Naše marketingové oddělení má mnoho externích spolupracovníků přímo z místa prodeje. Jsou placeni za prodané zboží, nemají žádný fixní plat."

Při zavádění nového systému byl Hellocourt kompletně převeden na počítače. Bota se kreslí na počítači, prototyp včetně ceny je hotov za méně než čtyři hodiny. (Dříve 10 - 15 dní). "Každý týden takto pro klienty připravíme 85 modelů v celkem 330 liniích (tedy včetně barev). Ti si vyberou a do výroby pak ročně jde na 4000 nových modelů," říká ředitel Rieupe a pokračuje: "Dostaneme-li objednávku, tak za deset minut musí továrna vědět co potřebuje. Technici pracují ruku v ruce s marketingem. Vědí jaká může být maximální cena, aby byla přijatelná pro ty zákazníky, jimž je bota určena." Jeden člověk udělá na počítači za den kalkulaci pro 80 modelů. Další počítač zjišťuje, kolik je třeba na tu kterou operaci času, a jaká bude spotřeba jednotlivých surovin. Existuje přímý kontakt továrny s prodejní sítí. Každý den je známo, kolik a jakých bot se kde prodalo. Minimální zakázka je 500 párů a protože každou 1-3 hodiny se uzavírá cyklus velikostí, je možné boty ihned expedovat.

Stále více se prohlubuje informovanost. Základní informaci dostávají všichni pracovníci na světelném panelu při vstupu do továrny. V každé dílně jsou světelné ukazatele, které sdělují, kolik bot se už od rána vyrobilo. Několik desítek lidí je každý pátek informováno o zásadních otázkách ,včetně výsledků minulého týdne a základního rozvrhu na týden příští. Tito lidé pak mluví s ostatními. Stejně tak úzký okruh asi patnácti lidí spolu jednou týdně večeří a hovoří o tom, co je třeba udělat. Jak jsem se sám přesvědčil, v Baťově továrně vládne zvláštní duch vzájemné spolupráce, sounáležitosti a partnerství.

V rámci zavádění nového systému byl ve 2. polovině 80. let výrazně snížen objem zásob - o plných 80%. Objem peněz nutných k produkci stejných hodnot, se tak snížil až na 52%. Továrna přešla na novou filozofii, že totiž sklady musí mít dodavatel a odběratel (vyrábí se pouze na konkrétní zakázku). Firma má u dodavatelů respekt a svým způsobem si je vychovává ke svému obrazu. Za kůže platí Hellocourt až po 30 dnech a za podpatky a vše ostatní až po 90 dnech. Znamená to tedy, že firma fakticky platí až poté, co prodá! Cesta zboží do továrny a z továrny je tedy nesmírně rychlá. Velmi rychlá obrátka peněz fakticky umožňuje pracovat pouze s vlastními prostředky, bez úvěru a není třeba platit úrok.

DISTRIBUCE A PRODEJ

V každé zemi, ve které má firma Baťa prodejní síť, existuje distribuční středisko. Toto středisko rozděluje boty podle objednávek jednotlivých obchodů. V celosvětové obchodní síti Baťa se prodává pouhých 6% obuvi vyrobené vlastní firmou. Devadesát čtyři procent je od jiných výrobců a firma Baťa zase prodává své výrobky stovkám jiných distribučních sítí a jednotlivým prodejcům. Průměrná cena Baťou prodávané obuvi je v Západní Evropě 34 amerických dolarů. Ceny pochopitelně všechny končí na devítku a zajímavá je cenotvorba - dětské boty jsou relativně drahé, dětem se totiž přece nic nedá odmítnout... Ceny jsou ve všech obchodech jedné sítě v dané zemi stejné. V centru i na okraji města.

Ve Francii má Baťa dohromady asi 800 obchodů v několika sítích s vlastními distribučními středisky. Vyšší třídu, ještě nad Salamandrem, představuje síť HEYRAUD, kterou Baťa kompletně zakoupil před několika lety. Je v ní celkem 46 obchodů. Střední třídu představuje systém BATA City, který má 247 obchodů a tyto prodejny jsou v centrech větších měst. Do stejné sítě patří také systém BATA Familly. Obchodů BATA Familly je ve Francii 194, je v nich o něco menší výběr a jsou více orientovány na dětskou obuv. Dále firma Baťa ve Francii nedávno koupila prodejní síť MYRYS, do které patří celkem 250 obchodů. Orientuje se na boty pro mladší generaci v nižší střední třídě. Konečně poslední baťovskou sítí je MULTICHAUSS. Šedesát tři prodejen tohoto systému je koncipováno jako levné samoobsluhy na obchodních předměstích. Vnitřní vybavení obchodů jednotlivých sítí je typizováno.

Celkem Baťa ve Francii loni prodal 21 miliónů párů obuvi a skončil tak na druhém místě za obchodní sítí ANDRÉ. Boty vyrobené firmou Baťa mají ovšem celou řadu obchodních značek a jsou i ve Francii pochopitelně prodávány v celé řadě dalších sítí a také u více než 8 000 drobných obchodníků. Baťovská síť je z distribučního střediska z Hellocourtu zásobována jednou týdně, ve větších městech pak dvakrát a v Paříži i třikrát týdně.

Základní rozdíl Baťova Hellocourtu od Zlína je podle mého názoru v těchto bodech:

- v kvalitě a sortimentu materiálu

- v pracovním nasazení

- v míře zmetkovitosti

- v pružnosti

- v systému řízení a marketingu

- v organizaci odbytu a obchodu

- ve velikosti režie

- v sortimentu a rychlosti dodávek obuvi

- v "duchu" továrny projevujícím se baťovskou sounáležitostí

Je hrozné vidět něco, co jsme uměli a co jsme jiné učili a co nyní neumíme. Je hrozné, že se to od svých někdejších žáků nyní budeme muset učit zpátky. KAREL KŘÍŽ

Na snímku Baťova továrna Hellocourt ve východní Francii, založená začátkem 30. let

Na obraze Tomáš Baťa, který v roce 1894 ve Zlíně založil světoznámou firmu. Vpravo a vlevo pokračovatelé, syn a vnuk, T.J. Baťa a T.G. Bata.

Torontské centrum mamutího podniku zaměstnává pouze osmdesát lidí.

Vyrovnávat se s osobou E. Beneše značí pro český národ volky nevolky konfrontovat se s vlastní nedávnou minulostí. Tradiční obraz Beneše je přitom pokřivený. Jeho životopisy zaplavují tendenční růžové či černé legendy a též on sám ve vzpomínkách málo dbal pravdověrnosti a uzpůsoboval líčení potřebám své politiky. Proto také chvály i sočení na něj mířená cílí často mimo terč.

Narodil se roku 1884 jako poslední, desáté dítě domkáře, který se vypracoval mezi honoraci - ovšem v chudobných Kožlanech. Dřina, škudlení na všem byly vlastní jeho rodině, kde výchovnou pomůcku dětí představovala měchačka. Školáček Edek se stal navíc otloukánkem místních rošťáků a tak se uzavíral do sebe. Matka z něj chtěla mít kněze, ale katolickou víru mu vyháněli z hlavy volnomyšlenkářštví bratři-učitelé i bičem.

Na gymnáziu získal pověst rebelanta, odporujícího dle něj směšně konzervativním názorům profesorů. Kamarády tento stále vyhraněnější chladný racionalista, neúmorný pracant s puritánskými sklony, vlastně neměl. Nepil alkohol, nekouřil, o něžném pohlaví odmítal většinou i hovořit. Hlásil se k sociální demokracii a jeho evageliem se stalo učení sociálního darwinismu o světě-džungli, v němž silnější přežívá a vítězí. Za vysokoškolského studia filologie (v Praze, Paříži, Berlíně), krátce i politických věd (v Dijonu) a neukončeně práv, spojil vývojovou teorii s nejvyšší ideou Osudu-Prozřetelnosti, jejichž se cítil vyvoleným nástrojem. Už za 1. světové války tak z něj čišela "skoro mystická víra ve vlastní poslání", vedoucí jej k výrokům, že by "jistě vyvázl z jekéhokoli nebezpečí ii třeba v bojio na frontě uprostřed deště kulí", že je pro vlast "nepostradatelný", předurčený vůdce. A také: "Nikdy jsem se v životě nezklamal a nezklamu... Dovedu jít k cíli i přes mrtvoly..."

Odklonil se od sociální demokracie k Masarykovým "realistům", dále se však celý život pokládal za socialistu, byť "bez dogmat". Horoval pro demokracii, jejíž hlavní princip, ale viděl nikoli ve svobodě, nýbrž v rovnosti a bratrství. (Snad si na sklonku života uvědomil, že taková pojetí vedou zpravidla do slepých ramen totality.)

Toužil se stát univerzitním profesorem a politikem. V letech 1913 1914 dosáhl na české univerzitě i technice v oborusociologie docentur. Ovšem soukromých, takže zaměstnán byl na obchodní akademii v Praze jako suplent-výpomocný učitel hlavně francouzštiny; nesložil totiž zkoušky na středoškolského profesora. I díky sňatku měl však hmotně vystaráno; sám odhadoval své tehdejší jmění šestimístnou sumu. Benešovy hvězdné chvíle začaly za 1. světové války. Sblížil se s Masarykem a vstoupil na riskantní dráhu odbojaře. Nejprve ve vlasti, od září 1915 v emigraci. A to s energií, organizačním a vůdcovským talentem, jaký v takřka neznámém, nenápadném mladém muži nikdo netušil. Právě mladá garnitura vedení zahraničního odboje - beneš a Štefánik - vystupující s modernějšími koncepcemi a také razantněji a "drsněji" než Masaryk a Dürich, měla klíčové zásluhy na sjednocení hnutí, vybudování legií, mezinárodním uznávání reprezentace odboje a jejich požadavků...

Už v létě 1916 určil Masaryk Beneše za svého "nástupce". V zahraničí 14. října 1918 vyhlášené prozatimní československé vládě se Beneš stal ministrem zahraničí i vnitra. Ono prvé křeslo pak držel i po vzniku Československa nepřetržitě do prosince 1935, když navíc od září 1921 byl zhruba rok i ministerským předsedou.

Málo se ví, že Beneš se už těsně po vzniku státu marně snažil zredukovat politické strany na dva, maximálně tři bloky: socialistický, do jehož čela byl ochoten se postavit, liberální a agrární. Zamlčovalo se též, že již tehdy byl zastáncem postátnění největších, klíčových průmyslových podniků atd.

Po válce Beneš setrval do září 1919 v Paříži na mírových jednáních. Zejména díky jeho schopnostem a obratnosti prosadila republika v otázkách hranic všechny rozumné požadavky.

Úsilí Masaryka získat slib domácí reprezentace, že Beneš jej v budoucnu nahradí v prezidentské funkci však tehdy zroskotalo na odporu většiny vůdců stran, vytýkajících Benešovi malou znalost vnitřních poměrů a také kabinetní, až intrikánské metody. Největší protivníky měl v řadách pravice, především nacionalistické. Sám vstoupil roku 1923 do strany národně socialistické, jíž si ale vybral spíše vylučovací metodou. Hlavní Benešovu oporu představoval tzv. Hrad, jehož byl po Masarykovi vůdcem. Hrad pak tehdy podporovaly především socialistické strany, spíše levě laděné organizace jako Obec legionářská, Sokol, Svaz učitelů, valná část intelektuální elity apod.

Byl slaveným hlavním tvůrcem naší zahraniční politiky. Jeho kredo znělo: ČSR se opírá o západní demokratické mocnosti, především zájmy spřízněnou Francii, usiluje o dobré vztahy se všemi státy, bojuje proti pokusům změnit poválečný status quo a podporuje síly snažící se o totéž, jmenovitě Společnost národů (na jejíž půdě sklidil Beneš četné vavříny). Pozici státu mělo posílit spojenectví Československa s Jugoslávií a Rumunskem v tzv. Malé dohodě, fakticky Benešově díle. Třicátá léta s nástupem totalitních, výbojných režimů ukázala, že celý tento systém fungoval jen za mezinárodního pěkného počasí. Ani dnes, moudřejší odstupem let, se ale nemohou odborníci shodnout, jakou úspěšnější diplomacii mohla meziválečná ČSR provozovat.

V prosinci 1935 se konečně podařilo prosadit volbu Beneše prezidentem. Dokonce v prvém kole a takovou většinou hlasů, jaké Masaryk nikdy nedosáhl. Mělo se však ukázat, že z tohoto vysněného vrcholu vede pro Beneše už jen cesta dolů. Izolace Československa, posledního ostrova demokracie ve střední Evropě ohrožovaného Hitlerovou říší, rostla, západní velmoci se orientovaly na ústupnickou politiku "usmiřování".

A přišlo září 1938. Mnichovský diktát. Událost tisíckrát rozebíraná odborníky i laiky. Měl tehdy Beneš svolit s kapitulací, jak učinil, nebo se snažit bojovat? Jedni vášnivě tvrdí to, druzí ono. Historie nemůže pracovat s opakovanými pokusy. Víme, že Beneš kapituloval a víme, co následovalo. Při nesčetnosti faktorů působících na dějinný vývoj nikdo nedokáže přesně říci, co by se stalo, kdyby zvolil boj. Spory o správnost Benešova rozhodnutí zajisté nejsou zbytečné; jsou to ale v postatě naše spory o dnešek...

Sám Beneš skálopevně věřil, že jednal správně. On vždy věřil, že co činí, dobře činí. To byla vlastnost jemu i jeho vlasti velice prospěšná v dobách, kdy šly věci - třeba namáhavě - dle Benešových představ; ukázala se nadmíru tragickou, když se vývoj s jeho plány rozcházel.

Ocitl se podruhé v emigraci. Stárnoucí, nemocný, ale stále vůdce. Posedlý, bičovaný "mnichovským komplexem", úsilím odčinit, anulovat Mnichov. Měl jistě lví zásluhy na obnově Československa po 2. světové válce. Jenže to už bylo jiné Československo. Bez Podkarpatské Rusi, zato s Košickým vládním programem, Národní frontou, v níž hráli stále více prim komunisté, s vypuzením Němců, znárodňacími a dalšími a dalšími dekrety, podepisovanými Benešem. ČSR po Jaltě, kde se zas kupčilo mezi velmocemi a srdce Evropy získal Stalin.

Notorický optimista Beneš věřil, že se mu ze všeho podaří stát úspěšně vyvést. Už do třicátých let soudil, že západ bude muset přistoupit k řadě socializačních ekonomických opatření a SSSR zase k větší demokratizaci. A Československo sehraje úlohu mostu. Vždyť moderní svět bude stát politicky na demokratickém dědictví francouzské revoluce a sociálně-ekonomicky na prvcích revoluce sevětské, přičemž oba tyto principy už dávno světu nabídla česká revoluce husitská! Ano, i tak uvažoval muž, o němž jeden z jeho protivníků žlučovitě přehnaně, však ne zcela nevýstižně napsal: Beneš si myslí, "že stačí znát abstraktní zákony společenského vývoje a skutečnost se bude podle toho řídit".

A kolo dějin se valilo dál a mnozí z těch, co mysleli, že jej řídí, byli jim vlečeni. Beneš upřímně věřil, že jedině jeho opatrná, lavírovací politika může odvrátit hrozbu komunistické laviny u nás. Mýlil se. Ale byla by jiná politika úspěšnější? Události se mu i ostatním nekomunistickým činitelům převalily přes hlavu. Také proto, že západní demokratický svět, jehož zájmy, Beneš objektivně hájil opět ustupoval před výbojnou totalitní mocností.

A zase vládnou vášnivé spory: Měl Beneš tehdy v únoru 1948 přijmout demisi nekomunistických ministrů, jak učinil, nebo se vzepřít? A opět v nich často cítíme snahu najít konkrétního osobního viníka tragických selhání, která bývá u národů projevem potlačovaného vlastního "špatného svědomí", můry narušené kontinuity historického vývoje. Kdyby nebyl prezidentem Beneš, ... začínají dnes mnozí, jimž stíny roků 1938 a 1948 jakoby zakrývaly jeho nesporné a nezapomenutelné zásluhy o stát. Jenže už za první republiky odpůrci Benešova prezidentství těžko hledali odpověď na Masarykovu otázku: A kdo tedy, když ne on? Možná, že u nás žili lepší kandidáti na tuto funkci, ale historické místo zaujme ten, kdo se na ně probojuje. A národ má vládu, jakou dopustí, aby měl.

Edvard Beneš, druhý prezident republiky, jedna z nejtragičtějších a nejrozporuplnějších osobností našich dějin, zemřel už jako soukromník ve své vile v Sezimově Ústí tajně a bedlivě hlídaný bezpečností před 43 léty, 3. září 1938 v 18 hodin 20 minut. "Smrt klidná byla ve spánku," konstatuje lékařská zpráva. Budiž mu země lehká...

ANTONÍN KLIMEK

K zachycení současných postojů populace ke vzdělání a ke školství a ke zjištění představ o možných změnách ve vzdělávacím systému a způsobech jeho financování, uskutečnila Skupina pro nezávislou sociální analýzu AISA na objednávku českého Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v druhé polovině června tohoto roku rozsáhlý empirický výzkum. Bylo do něj zahrnuto 1216 rodičů z České republiky, jejichž nejstarší dítě chodí do 2. až 8. třídy základní školy nebo do 1. až 3. ročníku střední školy. Soubor dotazovaných byl reprezentativní vzhledem k pohlaví, vzdělání, velikosti místa bydliště a regionu. Výsledky dobře reprezentují názory celé rodičovské veřejnosti České republiky. Jedním z výsledků výzkumu je typologie postojů rodičovské veřejnosti ke školství. Jednotlivé typy představují charakteristické kombinace postojů, jejich velikost pak udává, kolik rodičů tyto typické postojové kombinace sdílí.

Typ - obecně liberální - zahrnuje 34% rodičovské populace a je největší ze všech typů. Jde o skupinu rodičů, u kterých se případná zásadní transformace školského systému setká s pozitivní odezvou a podporou, a to i přesto, že většina z nich má - paradoxně - k současnému školskému systému tolerantní vztah a v obecné poloze je s ním velmi spokojena. Tato spokojenost ovšem pramení spíše z jejich celkové spokojenosti s polistopadovým vývojem než ze skutečně kritického posouzení dnešní školy. Tito rodiče jsou nakloněni rozvoji soukromých škol - 75% z nich by chtělo, aby jejich děti chodily do soukromých škol, podporují decentralizaci školského systému a vytvoření pestřejší nabídky vzdělanostních příležitostí. Více než tři čtvrtiny z nich jsou ochotny za kvalitnější vzdělání platit, jejich vzdělanostní aspirace vůči dětem jsou vysoce nadprůměrné - 37% si přeje, aby jejich děti získaly vysokoškolské vzdělání. Jde o osoby s vyšší sociální a příjmovou pozicí. Z hlediska politických postojů je pro ně charakteristické jak pozitivní hodnocení současné situace, tak především optimistický pohled do budoucna. Mezi typické volební preference patří OH a ODS.

Typ - nezájem o školu - 23% rodičovské veřejnosti. Dominantním znakem této skupiny rodičů je, že vzdělání u nich nepatří mezi klíčové hodnoty. Charakteristické je pro ně spíše jednotné pojetí školství se silnější rolí centrálního řízení a kontroly, jsou méně nakloněni rozvoji soukromého školství jako nezbytné konkurence školství státnímu. V daleko menší míře než ostatní rodiče udávají, že současná škola potlačuje individualitu. I přesto jsou téměř dvě třetiny těchto rodičů ochotny připlatit za kvalitnější vzdělání svých dětí. V této skupině je nadprůměrné zastoupení dělnických profesí, kvalifikovaní dělníci tvoří více než čtvrtinu tohoto typu. Jejich hodnocení současné politické situace je více negativní než u celku rodičovské veřejnosti, 37% z nich soudí, že vůdčí osobnosti naší společnosti jsou bezzásadové a sobecké. K nadprůměrně zastoupeným volebním preferencím patří SPR-RSČ.

Typ - radikálně liberální - doplňuje první, obecně liberální typ na plnou polovinu populace - řadí se do něj 16% rodičů. Kromě naprosto jasné podpory radikální transforamce současného školského systému je nejvýraznějším rysem tohoto typu poměrně ostrá kritika současné školy za potlačování osobnosti a individuality dítěte. Více než tři čtvrtiny v současné škole postrádají věci, které by se jejich děti měly naučit a nenaučí. V souladu s tím naprostá většina tohoto typu prosazuje radikální omezení významu centrálních institucí ve školství a změnu způsobu financování vzdělání, tři čtvrtiny by chtěli mít větší vliv na výuku svých dětí ve škole. 83% těchto rodičů jsou ochotna platit za kvalitnější vzdělání svých dětí. Rodiče z tohoto typu mají mimořádně vysoký zájem o vzdělávací proces i vysoké vzdělanostní aspirace vůči svým dětem - plná polovina chce, aby získaly vysokoškolské vzdělání, další čtvrtina maturitu. Do této skupiny spadá nejvzdělanější část rodičovské veřejnosti - 28% má vysokoškolské vzdělání, dalších 45% maturitu. Častěji se jedná o obyvatele největších měst. Pro jejich politické postoje je charakteristické jednoznačně kladné hodnocení současného vývoje a volební preference ODS.

Typ primitivně socialistický - je do značné míry protikladem liberálních typů, zahrnuje 12% zkoumané populace. Jde o rodiče, kteří lpějí na "bezplatném" charakteru vzdělání, mají negativní postoje k rozvoji soukromého školství, přejí si, aby školství bylo i nadále výrazně centralizované, jsou proti tomu, aby jednotlivé školy získaly právo určovat obsah i formy výuky. Pouze třetina těchto rodičů by byla ochotna přijmout komplikace spojené s tím, že jejich dítě by muselo dojíždět do školy, kde by získalo kvalitnější vzdělání. Pro plných 100% těchto rodičů je důležitější, aby vzdělání bylo bezplatné a třeba méně kvalitní, než aby museli na vzdělání svých dětí přispívat. Vzdělanostně i sociálně jde o nejníže situované skupiny populace (plných 23% tvoří nekvalifikovaní dělníci), žijící spíše na venkově a v malých městech. Relativně nejvíce negativní politické hodnocení současné politické situace je u nich spojeno s vysoce nadprůměrnými volebními preferencemi KSČM a HSD-SMS.

Typ centralistický, přestavbový - do kterého spadá 9% rodičovské veřejnosti, je charakteristický spíše kritickým postojem k současnému školství, jehož problémy však odmítají řešit zásadními změnami a jsou spíše pro zachování centralistické podoby školského systému a pro odstranění nedostatků raději kosmetickými než zásadními úpravami. Na současné podobě vzdělávání kritizují především potlačování individuality dítěte, východisko však jen v malé míře spatřují ve větší autonomii jednotlivých škol a v rozvoji soukromého školství. V řadě ostatních charakteristik, včetně sociálních, se tato skupina pohybuje kolem průměru. Podpora polistopadovému politickému vývoji je u ní podprůměrná, mezi častější volební preference patří KSČM.

Nejmenší typ - tradiční centralistický - zahrnuje 7% rodičů a jeho nejvýraznějším znakem je důraz na silnou roli tradičních a státních institucí ve školství. Rodiče, kteří patří k tomuto typu, zdůrazňují odpovědnost učitele vůči státním a centrálním institucím či jejich reprezentantům (ministerstvu školství, parlamentu, politickým stranám, inspektorům) a požadují posílení jejich vlivu na výuku a výchovu ve škole. Jde však spíše o "tradiční" úctu k autoritám než o výraz v souvislostech rozvážného postoje. Současně s důrazem na roli státu totiž poměrně silně podporují i větší míru svobody pro jednotlivé školy při rozhodování o obsahových a metodických stránkách výuky. Do tohoto typu patří především venkovská populace s nižším vzděláním a nízkou socioprofesní pozicí. Jejich politické postoje se příliš neodlišují od průměru.

Výsledky výzkumu i typologie ukázaly, že hluboká transformace školského systému, směřující k podstatnému zvýšení nabídky vzdělanostních příležitostí a rozšíření jejího spektra, k možnosti svobodné volby vzdělání pro vlastní děti a zahrnující i vytváření placených forem vzdělávání, může mít silnou podporu u rozhodující části rodičovské veřejnosti. Nemůže ovšem jít o reformu toho typu, kterých naše školství prodělalo v uplynulých desetiletích až příliš mnoho. Role centrálních institucí by měla spočívat především v péči o vytváření vhodných podmínek pro vznik pestré, pluralitní nabídky vzdělávacích příležitostí, v pomoci pro budování nejrůznějších forem škol, v nalezení nových forem financování vzdělání, které využijí ochoty značné části veřejnosti finančně se na vzdělání svých dětí spolupodílet a zároveň nebudou diskriminovat děti z hůře finančně situovaných rodin.

MAREK BOGUSZAK, AISA

ad Židé

TAMARA BEBERAŠVILI si přeje, aby její dcery - osmiletá Nina a o rok mladší Lea - vyrůstaly ve vlasti předků.

KLIDNĚ A ODEVZDANĚ se v letištní hale choval i spolucestující pes.

"V takovém dramatu - když lidé prchají na svobodu - by Československo nemělo chybět," řekl skupině čs. novinářů před dvěma měsíci Simcha Dinitz, předseda exekutivy Židovské agentury. Na mysli měl stěhování sovětských Židů do Izraele a jejich možnost využít Prahu nebo jiné československé město jako tranzitní stanici.

Sovětský svaz z politických ohledů vůči arabským zemím zatím nepřistoupil na přímé lety do Izraele, a tak se Židé odtamtud až na výjimky dostávají do svého příštího bydliště přes třetí země. Československou účast na tranzitu sovětských Židů přislíbil už loni v Izraeli Václav Havel a slib při své návštěvě letos v květnu opakoval předseda federální vlády. Konkrétní jednání začala v červnu, rámcová smlouva o tranzitu však ještě uzavřena není; páteční let Moskva - Praha - Tel Aviv byl jen ukázkou toho, že cestu lze zorganizovat, nikoli úvodní akcí z pravidelného sledu.

Už v neděli se ozvaly první výtky za páteční let: syrský deník al Baas a radikální Lidová fronta pro osvobození Palestiny obvinily ČSFR, že napomáháním imigraci do Izraele podkopává mír na Blízkém východě.

Státům, které umožňují tranzit sovětských Židů, se obvykle vytýkají dvě věci: že přispívají k osídlování okupovaných arabských území a že nedávají cestujícím možnost zvolit si svobodně cílovou zemi svého letu.

Československo žádalo na Izraeli záruky toho, že případní tranzitující pasažéři nebudou usazováni na okupovaných územích. Izrael odpovídá, že sovětské Židy nikdo nikde neusazuje, izraelští občané si místo pobytu vybírají svobodně a na okupovaných územích se dosud usadilo jen necelé procento někdejších sovětských občanů. Pro úplnost připomeňme, že tento údaj nezapočítává východní Jeruzalém, jejž Izrael na rozdíl od ostatního světa nepokládá za obsazené území.

Pokud jde o možnost emigrantů z SSSR vybrat si, kam chtějí cestovat, je dnes situace přehlednější než donedávna. Odjet ze země se dříve mohlo podařit jen málokomu, židovští emigranti nedostávali cestovní pasy a v okamžiku odletu přestávali být občany SSSR. Od července má každý sovětský občan právo získat pas, a tedy i vycestovat. Požádá-li o izraelské vízum, rozhoduje se tím svobodně pro cíl své cesty.

V osmdesátých letech získávalo povolení vystěhovat se ze Sovětského svazu jen pár set Židů ročně. Od chvíle, kdy Moskva uvolnila svou politiku vůči žadatelům o odjezd do Izraele, přibylo do židovského státu tři sta padesát tisíc přistěhovalců z SSSR. Během loňského roku počet příchozích trvale stoupal a celkem jich bylo víc než za předchozí dvě desetiletí dohromady. Letos kvůli válce u Perského zálivu příliv imigrantů zpočátku opadl, ale od března už zase vzrůstá.

Začlenění takového množství přistěhovalců do života v Izraeli je úkol mimořádných rozměrů. "Je to, jako kdyby Spojené státy měly absorbovat celou Francii," srovnává Benjamin Begin, poslanec izraelského parlamentu, a tvrdí: "Absorbce bude hodně těžká, řada lidí se bude muset přeškolit. V Sovětském svazu mají velmi specifické disciplíny: jsou tam inženýři určitého druhu dřeva. Někdo je inženýr vlaků, ale už ne aut. Cenou za takovou odbornost je absence všeobecného solidního základu. Lidé přicházejí a říkají: jsem inženýr kožešin. Tohle ale není země, kde byste mohli udělat kariéru jako kožešinový inženýr..."

Podle údajů Židovské agentury jsou zhruba dvě třetiny příchozích ze SSSR lidé s vysokoškolským vzděláním: inženýři a lékaři se počítají na desetitisíce, hudebníci na tisíce. "Za půl roku se vytvořily tři symfonické orchestry," říká Simcha Dinitz.

Pro lékaře, počítačové odborníky i jiné profesní skupiny pořádá Židovská agentura školení ještě před jejich přesídlením. Na různých místech Sovětského svazu dnes pracuje 40 vyslanců agentury, kteří zajišťují jednak jistou profesionální přípravu budoucích imigrantů, jednak organizují židovské komunity, vyučují hebrejštinu a poskytují informace o Izraeli.

Po příjezdu do Izraele mají imigranti možnost volby: přijmout jednorázovou částku (v hodnotě zhruba 7000 dolarů pro tříčlennou rodinu), zajistit si ubytování a najít práci. Anebo se ubytovat v některém z absorpčních center a mít po dobu jednoho roku zajištěn byt, stravu, školení, pomoc psychologickou, lékařskou i při hledání zaměstnání.

V neděli začala vláda v Jeruzalémě projednávat rozpočet na rok 1992. Poprvé se v něm počítá s většími výdaji na pomoc přistěhovalcům než na obranu. Vezmeme-li v úvahu rychle rostoucí procento arabské populace v Izraeli, má koneckonců imigrace pro židovský stát možná větší význam než kvalitní armáda. A kromě toho, být domovem přistěhovalců je raison d'être Izraele.

~TOMÁŠ SMETÁNKA

X

X(( 8. Aké je profesijné zastúpenie komisií a delegácií, ktoré na vládnej úrovni rozhodujú o ďalšom osude vodného diela a zastupujú našu krajinu na medzinárodnej úrovni?F!(

V prevažnej miere ide o odborníkov - technikov. Až do decembra 1989 bol vládnym zmocnencom pre túto stavbu pán Lokvenc, švagor G. Husáka. Riaditelia Hydroconsultu či iní ľudia s Hydroconsultom pracovne spojení sa dostávali do významných funkcií vo vláde (minister vodného a lesného hospodárstva Margetin, minister Veselý - riaditeľ Vodohospodárskej výstavby, podpredseda vlády Hanus...). Samotné vodné dielo je technickou záležitosťou, ale zasadené je v zložitom živom komplexe podunajskej krajiny a jeho bezprostredný vplyv na túto oblasť technici nie sú kompetentní komplexne posúdiť. Na poslednom rokovaní vládnych delegácií ČSFR a Maďarska v Bratislave v júli 1991 nebol v našej vládnej delegácii zastúpený jediný ekológ či biológ.

9. Aké sú argumenty ochranárov za odstúpenie Ing. Ivana Čarnogurského z jednej z jeho dvoch funkcií (podpredseda SNR, riaditeľ Hydrostavu)?

Okolo vodného diela Gabčíkovo sa vytvorila silná skupina zástancov jeho dokončenia. Väčšina z nich je na projekte a výstavbe priamo finančne alebo politicky zainteresovaná a presadzuje svoje osobné a skupinové záujmy na úkor celej spoločnosti. Jedným z hlavných predstaviteľov gabčíkovskej lobby je Ing. Ivan Čarnogurský.

Pri schvaľovaní investícií pre životné prostredie Ing. Ivan Čarnogurský viedol plenárne zasadnutie SNR a zásadným spôsobom sa pričinil o to, že v rámci rozpočtu SR na rok 1991 z celkovej sumy vyše 4 miliárd Kčs bolo na vodné dielo Gabčíkovo pridelená približne jedna miliarda Kčs (niektorí poslanci na tomto zasadnutí navrhovali prerozdeliť časť z tejto sumy napr. na rozvoj zdravotníctva). Antiekologická stavba takto do seba nasáva peniaze, ktoré budú chýbať pri riešení skutočných ekologických problémov.

Možnosť akýmkoľvek spôsobom zasiahnuť do rozhodovania o rozpočte by nemal mať človek, ktorého cieľom je prednostne získať ďalšie zákazky a financie pre svoj podnik.

10. Čím sa vyznačuje tzv. variant C, ktorý doteraz presadzovala vláda SR? Akým energetickým prínosom by bolo jeho dokončenie?

Uvedenie VDG do prevádzky dočasným riešením na území ČSFR, ktoré je prakticky totožné s tzv. variantom C, ráta s vybudovaním zdrže len na našom území. Ako dočasné sa označuje preto, lebo čs. strana uvažuje o možnej zmene názoru maďarskej strany na dokončenie celého vodného diela, vrátane stupňa Nagymaros. V praxi by tento variant znamenal elektráreň (s priebežnou výrobou elektrickej energie, bez špičkového režimu) s odvedením podstatného prietoku vody Dunaja na naše územie (v starom koryte by zostalo asi 350 m3 namiesto priemerných 1000 - 1500 m3). Aj v prípade, že by sme vodné dielo Gabčíkovo dokončili bez súhlasu Maďarska, prináleží mu alikvótna časť vyrobenej energie.

Energetický prínos vodného diela podľa variantu C by mal pokryť približne dvojročný nárast ročnej spotreby elektrickej energie v Československu. Všetky vyspelé krajiny na svete opúšťajú extenzívne modely a riešia nedostatok energie úsporami. Ak vezmeme do úvahy štruktúru slovenského priemyslu, obrovské každodenné straty energie takmer na každom kroku, ak zohľadníme množstvo energie, materiálov a ľudského potenciálu, ktoré bude potrebné investovať do dokončenia a prevádzkovania vodného diela podľa navrhnutého variantu a jeho životnosť, považujeme za rozumnejšie seriózne zvážiť konečné rozhodnutie. Dôležité tiež je, že doteraz nebola verejnosti predložená energetická koncepcia SR a napriek zatvoreniu viacerých neefektívnych prevádzok nedošlo v minulom roku k žiadnemu cielenému zníženiu spotreby elektrickej energie.

11. Prečo žiadajú ochranári ďaľšie expertízy za účasti zahraničných odborníkov, keď firmy Bechtel a Hydro Quebec dospeli k odporúčaniu pokračovať vo výstavbe vodného diela?

Tieto firmy vychádzali z nedostatočných podkladov, ktoré mali k dispozícii a environmentálne aspekty riešili len okrajovo. Sú to v podstate firmy, ktoré podobne ako Hydroconsult u nás, riešia technické problémy vodných stavieb. Na rozdiel od nich napr. štúdia medzinárodnej organizácie World Wildlife Fund (Svetový fond pre ochranu živej prírody) podáva komplexnejšiu analýzu týchto problémov. Svoj zásadný postoj proti projektu výstavby VDG vyjadrila aj International Rivers Network (Medzinárodná riečna sieť). Vodné dielo Gabčíkovo bolo na medzinárodnej konferencii o riekach v San Franciscu v lete 1988 zaradená medzi 10 najdeštruktívnejších projektov z hľadiska dopadu na životné prostredie.

Spoluúčasť zahraničných odborníkov na expertízach je dôležitým predpokladom ich objektivity. Doteraz však pri väčšine expertíz nebola splnená základná požiadavka - nezávislosť expertov.

12. Existuje nezávislé ekonomické hodnotenie celého diela alebo súhrnná bilancia strát a prínosov sústavy vodných diel Gabčíkovo-Nagymaros (vrátane škôd na životnom prostredí)?

Doteraz takéto hodnotenie neexistuje. Prezentovaná ekonomická efektívnosť v sebe vôbec nezohľadňuje straty vyplývajúce:

* zo znehodnotenia zásob pitnej vody (náhradné riešenie vodných zdrojov, obrovské náklady na úpravu pitnej vody),

* z nákladov potrebných na prevádzku, údržbu, resp. rekonštrukciu VDG,

* zo znehodnotenia jednotlivých zložiek životného prostredia a z narušenia celého ekosystému,

* zo znehodnotenia územia z hľadiska cestovného ruchu a z negatívneho dopadu na poľnohospodársku výrobu, lesné a rybné hospodárstvo.

13. Podľa ministra lesného a vodného hospodárstva Ing. Oberhausera existuje 42 podobných stavieb na celom svete, údajne bez závažných dôsledkov na životné prostredie. Prečo by malo byť Gabčíkovo výnimočné?

Každé vodné dielo predstavuje zásah do prostredia, v ktorom sa nachádza. Výnimočnosť vodného diela Gabčíkovo spočíva práve v jeho nevhodnej lokalizácii do konkrétneho krajinného systému Podunajska. Žiadna zo spomínaných stavieb nebola postavená zároveň na nížine, na unikátnej vnútrozemskej delte, na obrovskej zásobárni podzemných vôd vynikajúcej kvality, v husto osídlenom území a v takýchto prírodných a kultúrnych podmienkach.

14. Je známe, že veľké priehrady sú ohrozené zanášaním sedimentami. Obrovské problémy majú práve s takýmito "stavbami socializmu" napr. v ZSSR. Dá sa tento problém v prípade napustenia hrušovskej zdrže riešiť?

Prognóza hovorí o tom, že na ploche celej nádrže by ročne pribudlo 2,6 milióna m3 usadenín. Keďže vieme, aké látky každodenne do Dunaja unikajú, možno odhadnúť aj následky, ktoré ich usadzovanie v zdrži a prípadné prenikanie do spodných vôd môže priniesť. Zanášanie zdrže je možné riešiť bagrovaním, nikto však doposiaľ nepovedal, kam s takým obrovským množstvom sedimentov a čo s ich toxickými účinkami? Bagrovanie dna by okrem toho mohlo viesť k zrýchlenému prieniku znečistenej vody do podzemných zdrojov.

Doteraz neboli ani len naprojektované skládky pre tieto sedimenty. Jedna z 19 podmienok, ktoré stanovila Slovenská komisia pre životné prostredie (najvyšší orgán pre životné prostredie na Slovensku na čele s ministrom Tirpákom) pre uvedenie vodného diela do prevádzky, je zabezpečenie skládok mimo územia Žitného ostrova. Žiadny okres však zrejme nebude chcieť ukladať cudzie nevyužiteľné odpady na svojom území.

15. Aký je postoj Slovenskej komisie pre životné prostredie k výstavbe vodného diela Gabčíkovo?

Podľa vyjadrenia podpredsedu SKŽP Ing. Jozefa Smreka nie je Slovenská komisia pre životné prostredie zásadne proti dokončeniu vodného diela dočasným riešením na našom území. Stanovila však 19 podmienok, ktoré podmienujú vydanie vodoprávneho rozhodnutia na dokončenie výstavby vodného diela podľa variantu C. Tieto podmienky však neboli doposiaľ splnené.

16. Je prípustné, aby sme väčšinu vody z riečneho toku, tvoriaceho hranicu medzi dvoma štátmi, odviedli do vnútrozemia jednej z týchto krajín?

Odvedenie Dunaja na naše územie bez súhlasu Maďarska je neprípustné z hľadiska porušenia medzinárodnej dohody o hraničných tokoch. Okrem toho by na území Maďarska vplyvom nedostatku vody v starom koryte Dunaja a v jeho ramennej sústave došlo k rozsiahlym škodám na prírodných ekosystémoch, lesnej a poľnohospodárskej produkcii.

17. Nie je egoizmom, ak sú ochranári proti VD, zatiaľ čo na Hornej Nitre ľudia dýchajúci karcinogénny arzén z nováckej elektrárne trpia, predčasne chorľavejú a umierajú?

Keďže novácka elektráreň sa bude v každom prípade s vynaložením obrovských nákladov rekonštruovať a keďže vyrába okrem elektrickej energie najmä tepelnú energiu (teplovodmi je napojená na okolitých odberateľov), je neseriózne tvrdiť, že po dokončení vodného diela Gabčíkovo by bola odstavená. Našej energetickej bilancii (a tým aj znečisteniu ovdušia) by v prvom rade prospelo zásadné prehodnotenie energeticky náročných prevádzok (napr. hlinikáreň v Žiari nad Hronom) a dôkladná analýza skutočných energetických nárokov a možností.

18. Značná časť vodného diela je už postavená. Dá sa vôbec spraviť niečo iné, ako dokončiť ho?

Technicky je možné s touto stavbou spraviť čokoľvek - dokončiť ju podľa pôvodného projektu aj rozobrať. Ochrancovia prírody nepožadujú nič iné, ako serióznu diskusiu odborníkov a zohľadnenie doterajších výsledkov vládnych komisií, v ktorých pracovali naši poprední odborníci. Rozhodnúť o tom, čo ďalej, by mali spoločne vlády ČSFR a Maďarska na základe odbornej expertízy spoločnej skupiny odborníkov s prípadnou účasťou zahraničných expertov. Jedinou nutnou podmienkou takéhoto riešenia je ochota vlád dohodnúť sa na spoločnom postupe a možnosť zostavenia spoločnej komisie z expertov, ktorí nie sú jednostranne zainteresovaní na dokončení VDG.

19. Oplatí sa ešte vôbec bojovať proti výstavbe vodného diela, keď už bolo z dunajskej prírody zničené "takmer všetko"?

Podľa najnovších kritérií renomovanej medzinárodnej organizácie I.U.C.N. aj podľa platného zákona o štátnej ochrane prírody č.1 z roku 1955 spĺňa v súčasnosti značná časť územia všetky podmienky na zaradenie do kategórie Národný park. Poškodené časti územia je možné rekultivovať v relatívne krátkom čase (5 - 10 rokov) a postupne im prinavrátiť ich pôvodnú hodnotu. Najväčšie a NEZVRATNÉ zmeny sa očakávajú až po uvedení vodného diela Gabčíkovo do prevádzky (i vrátane skúšobného uvedenia).

20. Je pravda, že opätovné uvedenie územia do environmentálne prijateľného stavu by stálo 20 miliárd Kčs a trvalo by aspoň desať rokov?

Tento odhad oznámili zástancovia vodného diela - odborníci, ktorí sú finančne zainteresovaní na tom, aby sa stavba dokončila. Rekultiváciu územia by bolo možné, podľa odhadu Slovenského zväzu ochrancov prírody a krajiny, World Wildlife Fund, ISTER a Okresného úradu životného prostredia v Dunajskej Strede, uskutočniť s podstatne (až rádovo) nižšími nákladmi.

21. Hovorí sa, že negatívny postoj k vodnému dielu majú iba občania maďarskej národnosti. Viacerí novinári, ale aj zástancovia vodného diela tvrdia, že za protestnou akciou Jeden deň pre Dunaj vidno zahraničné záujmy a celá záležitosť je organizovaná alebo iniciovaná z Maďarska.

Podľa výsledkov prieskumu Geografického ústavu SAV z roku 1991 negatívny postoj k dielu majú rovnako občania oboch národností, žijúcich na ovplyvnenom území.

Akcia Jeden deň pre Dunaj začala z iniciatívy občanov Žitného ostrova - obyvateľov Slovenska. Ďaľší zvolávateľ akcie, Mestský výbor SZOPK v Bratislave, je známy dlhoročnou aktivitou v oblasti Podunajska. Ochranárske snahy (a za vyše desať rokov sú ich desiatky) sú zdokumentované v publikácii Dunajstory. SZOPK predložili viaceré varovné stanoviská, v roku 1986 pripravili kompletný návrh Národného parku Podunajsko. V roku 1988 zverejnila svoj zamietavý postoj k vodnému dielu Ekologická sekcia pri Biologickej spoločnosti ČSAV. Vznikla občianska iniciatíva "Dunajské vyhlásenie" s podpismi tisícov ochranárov, ekológov a občanov, vtedajšej slovenskej i maďarskej vláde boli adresované protestné listy. Postoj občanov nie je v žiadnom prípade ovplyvnený zvonka, ale vytvoril sa na základe poznania a "prežitia" problému. A ak podporili akciu aj americkí, nemeckí, anglickí, holandskí, moravskí, českí, maďarskí či rakúski ochranári, je to z jednoduchého dôvodu: životné prostredie a jeho ohrozenie nepoznajú hranice.

22. Prečo obyvatelia Žitného ostrova a ochranári pristúpili k tak výnimočnému kroku, ako je blokáda?

Počas vyše desiatich rokov boja za záchranu Podunajska sme napísali desiatky petícií, tisícky článkov, zorganizovali sme prednášky, diskusie i televízne dialógy, predložili množstvo odborných materiálov. Zorganizovali sme ochranárske tábory na Dunaji a zachraňovali lužné lesy - aj konkrétnou dobrovoľnou brigádnickou činnosťou. Pre krajnú formu protestu - blokádu - sme sa rozhodli po dlhých úvahách, s vedomím toho, že vláda nezohľadňuje všetky pre a proti súvisiace s výstavbou vodného diela, nebilancuje objektívne všetky jeho prínosy a riziká.

Boj o Gabčíkovo je zároveň bojom o demokraciu. Nenásilný protest občanov pri Šamoríne je jedným z prvých signálov zvyšovania spoluúčasti na rozhodovaní o veciach verejných.

JURO ZAMKOVSKÝ

MV Slovenského zväzu ochrancov prirody a krajiny Bratislava

(Připraveno ve spolupráci s časopisem NIKA)

připraveno ve spolupráci s časopisem NIKA

Jsou země, jejichž dějiny se skládají z otázek a odpovědí, a jiné, jejichž dějiny se skládají ze samých otázek. Rusko patří k těm druhým. V jeho tisíciletých dějinách neexistuje skoro žádná událost, jež by nebyla hádankou. Souvisí to se stylem ruské historiografie.

Už známý ruský publicista Černyševskij před 130 lety propadal zoufalství nad takovými záznamy ve středověkých kronikách: "Utkali se obyvatelé Vladimiru a Novgorodu a utekli." Kdo vlastně utekl? Ti první, nebo ti druzí? Nebo snad všichni? Jenže právě to se neví. Takový styl je běžný dodnes. Rusové, kteří si tolik zakládají na upřímnosti, zacházejí s pravdou podivně.

Mlha zahalující fakta způsobuje, že z detailních otázek se vynořuje mimořádně znepokojivá otázka globální. Poprvé se ji odvážil formulovat první ruský filozof, myslitel Puškinovy éry Čaadajev. Jeho otázka zněla: Jaký je smysl ruských dějin? On sám na ni odpověděl stručně a vražedně: Posláním Ruska možná je stát se v budoucnu výstrahou pro jiné národy. Není divu, že za takovou odpověď byl úředně označen za choromyslného a nadosmrti mu bylo zakázáno psát, o tisku ani nemluvě. Psát však nepřestal a chytré otázky kladl dál. Jedna z nich zněla: Je třeba zjistit, zda národ, který shledal, že šel sto let nesprávnou cestou, může jednoho dne vědomě změnit směr svého vývoje a začít znovu, navázat přetrženou nit svého života na stejném místě, kde ji kdysi z neznámých důvodů přetrhl.

Vydání Čaadajevových dopisů před čtyřmi lety - poprvé po bolševickém převratu - bylo jedním z důkazů opravdovosti liberalizace, kterou hlásal Gorbačov. Není náhoda, že v tom okamžiku vyvstaly tyto otázky před Rusy v celé své aktuálnosti. Obě spolu totiž souvisejí. Proč se vlastně v dějinách této země stále opakují pokusy přerušit historickou kontinuitu a začít znovu, nebo se vrátit k tomu, co bylo odmítnuto?

Tragičnost dějin Ruska je patrná v očekávání změn nebo v pokusech o změnu při každé změně vlády. Jsou to vždy krizová období a připomínají Shakespearovy královské kroniky, Řím za vlády císařů nebo dějiny renesanční Itálie. Tyto příklady se nabízejí samy, uvážíme-li, že z 31 osob, které od okamžiku, kdy na trůn nastoupil Ivan Hrozný, do roku 1918 nosily Monomachovu čapku (symbol ruského panovníka - pozn. LN) nebo na ni aspirovaly, bylo pět (plus pravděpodobně jedna), probodeno, dvě (plus pravděpodobně tři) otráveny, tři udušeny, dvě zavražděny svými otci, dvě zastřeleny bez soudu, jedna roztrhána davem, jedna bombou, jedna umučena hladem, jedna dohnána k sebevraždě a jedna zemřela za nevyjasněných okolností. Kromě toho smrt jedné osoby urychlil pumový útok. Zbývající zemřeli přirozenou smrtí. Je to statistika, jakou se nemůže pochlubit žádná monarchie od byzantských dob.

Naděje spjaté se změnou panovníka si však dělaly vždy jen poměrně omezené kruhy. Jiné to samozřejmě bylo po smrti carevny Alžběty a jiné po smrti Alexandra III., ale ruská tradice zdůrazňje posupnou lhostejnost mas. Toto "dramatické mlčení lidu" - dobrodiní pro nesčetné spiklence 18. století a přízrak šlechtických revolucionářů 19. století bylo samozřejmě považováno za lidovou moudrost, vyplývající z hluboko zakořeněného fatalismu. Naivita a cynismus, z nichž se skládala ona moudrost, jízlivě popsal demokrat, publicista a pozdější emigrant Alexandr Gercen, který si jako příklad zvolil zlaté časy převratů v letech 1725 - 1741, kdy se během šestnácti let panovníci vystřídali sedmkrát.

Tato ponurá fraška zanechala v ruských vládcích trvalý pocit, že ve společnosti nezapustili kořeny, a nesmírný strach z nejbližšího okolí. Mohli bychom to nazvat byzantským komplexem, protože jedině v Byzanci bylo zvykem vraždit se navzájem v nejbližší rodině.

Vraždění carů se však s postupem času stávalo stále obtížnějším.

Začínaly jiné, tak říkajíc lepší časy. K carově základnímu vzdělání patřilo vědomí, že o moc může přijít velmi snadno. Stačila chvilka nepozornosti. Historie bojů o moc v Rusku dokazuje, že není třeba být silnějším ani mít všeobecnou podporu. Je však třeba umět dávat rozkazy. Kdo zaváhá, zahyne.

Účinnému odstranění vládce vždy předcházely pověsti o jeho nepříčetnosti. To totiž opravňovalo k převratu a psychicky připravovalo dotyčnou oběť, v carovi stupňovalo pocit strachu. Nejlépe se to podařilo v případě cara Pavla I. Ve druhé polovině své krátké vlády (1796-1801) se v okamžicích střízlivosti zabýval už jen budováním neuvěřitelně mohutné pevnosti v Petrohradě, kde ho měla před každým chránit střežená děla, vodní příkopy, padací mosty, tajná dvířka a tajné chodby. Když však zaslechl, že pro něho jdou, byl už tak ochromen strachem, že se nezmohl ani na pořádký křik, který by zalarmoval stráže. U jeho lůžka ležely nabité pistole a dýka, ale nepokusil se ani o varovný výstřel (který by odradil spiklence, jichž bylo jen pár), ani o obranu. Schoval se za čínský paraván a přes jeho tenké hedvábí chvíli vyjednával s útočníky. Možná že by ho byli ušetřili, kdyby pochopil, že žádají jen jeho abdikaci. Nebyla s ním řeč, až konečně generál Benninssen, který organizoval vraždu jako bitvu, postrčil hrabětě Pahlena, a ten skočil za paraván a cara zabil. "Revoluce se někdy rovná zázraku," napsal Lenin. "V listopadu se stal zázrak." Ve skutečnosti však v ruských dějinách tomuto zázraku vždy předcházelo psychické ochromení. Car Nikolaj II. v březnu 1917 neměl v úmyslu bránit se spiknutí osob, které organizovaly malou revoluci, aby mu nahnaly strach, a generálů, kteří od něho chtěli získat abdikační listinu.

Stalin, pronásledovaný představou, že mu někdo ukládá o život, se nakonec uzavřel v Kuncevu u Moskvy a jed, pokud to vůbec jed byl, už zahubil jen živou mrtvolu.

Zatímco teror je řemeslem, je puč uměním. V ruských dějinách tuto hru pokaždé hráli mimořádní břídilové. Dařila se jen v případech, kdy ze tří účastníků - pučistů, oběti a společnosti - v sobě ten druhý nenacházel vůli bojovat a ten třetí zachovával lhostejnost.

Tak tomu bylo 14. října 1964 v případě Chruščova, ale ne 19. srpna 1991 v případě Gorbačova. Převrat, toto "Kolumbovo vejce" v ruských dějinách, se tentokrát zastavil v půli cesty. Nezdařený puč se vždy může změnit v revoluci. K tomu je zapotřebí vůdců a hněvu. A právě o ty není nyní - poprvé v dějinách Ruska - nouze. Prožíváme historický okamžik. Možná, že bude rozlomen začarovaný kruh ruské historie.

~JAN GONDOWICZ, Gazeta Wyborcza, překlad ČTK

Brněnský filharmonický sbor vstoupil do 132. sezóny. Do čela tělesa se vrátil ředitel brněnské konzervatoře Jan Řezníček . V nové sezóně provede sbor zejména díla jubilujících autorů: např. Mozartovo Requiem , Beethovenovu Fantasii , Verdiho Requiem , Dvořákovo Stabat Mater a očekávanou novinku Pavla Blatného z jeho Erbenovského cyklu - Vodník .

Před uvedením čtvrtečního videoprofilu Angličanky KATE BUSHOVÉ The Whole Story na ČTV to už v úvodu pověděl diskžokej Karel Knechtl - že tím naše televize splácí velký a letitý dluh důležité všestranné osobnosti světové populární hudby, byť u nás známé méně, než by se slušelo. Je náhoda, že za notorické televizní nedoporučovatele z Reflexu tentokrát Milan Tesař v čísle 34/91 pořad velkoryse pominul?

Ovšem pozor. Zmíněná klipová kolekce se dosti liší od tuctového videozboží z MTV nebo MCM. Na diváka se tolik neútočí prudkými střihy, není atakován okázalou barevností; spojení obrazu, pohybů, hudby je "hranatě" zneklidňující, jak by řekla Věra Chytilová. Celý ten snový, ostře stylizovaný svět dráždí úmyslnou přepjatostí, přetaženou mimikou a gesty jak z italské opery, a může to trvat chvilku, než se divák v podivné atmosféře zabydlí. Nebo taky ne. Ať už berete, nebo necháváte být, z jedenácti písní má svou závažnou hodnotu určitě roztančené divoženství Bushové ve Wuthering Heights , baletění v Running Up That Hill , osobní "krocení mraků" v Cloudbusting (s Donaldem Sutherlandem coby tatínkem) či děs z nukleárního spadu v průsvitné kouli v Breathing . Jak známo, Kate Bushová zásadně nekoncertuje. Televizní portrét nám snad tedy pomohl zjistit o ní víc, než mohou prozradit třeba jenom gramodesky.

JAN REJŽEK

pro JEAN-YVES SIMONA, ředitele kulturního 7.kanálu francouzské televize

Přijel jste do Prahy pracovně?

Ano, dostal jsem příležitost natočit reportáž o židovské Praze. Impuls mi dala fotografická publikace Zdeňka Merty, kterou vydalo nakladatelství Lidových novin. Zatím nemáme přesný scénář, ústředním motivem filmu by měl být pohled fotografa na svět smrti, na židovství. Neznám ve Francii nikoho, kdo by téma židovství zpracoval s takovou vnímavostí. Reportáž chceme ještě rozšířit o setkání s výtvarníky (generace čtyřicátníků až padesátníků), které by mělo reflektovat jejich změnu pohledu na dobu po revoluci. Natočili jsme zkušební snímky, navázali kontakty s lidmi a dokument bychom měli dokončit v zimě nebo nejpozději v létě 1992. Bude trvat 52 minut a kazetu s filmem darujeme všem aktérům. Jestliže Československá televize projeví o snímek zájem, uvidíte jej, doufám, i vy.

Natáčel jste podobné dokumenty pro 7.kanál v jiných zemích východní Evropy?

Připravili jsme reportáž o polském rocku ještě v době Jaruzelského - z pochopitelných důvodů se tato francouzsko-polská koprodukce neuskutečnila. I v Československu hledáme spolupracovníky, kteří by se mohli nějakým způsobem podílet na naší práci. Nejtěžším úkolem realizace kulturních pořadů je sehnat alespoň skromný kapitál.

(lin)

Nedivím se, že pan Tigrid zprvu tiše, posléze veřejně žasl nad skutečností, že si televize sama "objedná" a odvysílá diskusní pořad o vlastních, mírně řečeno, skrytých rezervách. Před časem jsem se jednoho podobného zúčastnila a rovněž mne zarážel fakt, že zatímco venku zuří ne-li přímo dějiny, pak alespoň zajímavé události a každý jen trochu akceschopný štáb by měl být v terénu, koná se tu ve studiu cosi na způsob interní pracovní porady, která se a) brzy proměnila v tok sebechvály b) nabídla jistě vděčnému divákovi. Tedy divákovi, který právem od obrazovky očekává konkrétní výsledky = program (koneckonců, erotická horečka sobotní noci na OK3 tentokrát byla asi silnějším lákadlem než dotyčný KLUB NETOPÝR s podtitulem Televize bez iluzí); jak by to ostatně vypadalo, kdyby každá instituce zveřejňovala prostřednictvím vysílačů svá výrobně koncepční zasedání?

Nicméně zřejmě jsme stále ještě nuceni zběsile a dlouze diskutovat o televizi, abychom sami sebe (dokonce na federálním okruhu) přesvědčovali, že tato je pouze sdělovacím prostředkem, nikoliv politickou tribunou ani mlhavě osvětovou, ryze československou "třetí variantou" s jakýmsi vyšším posláním. A máme-li takových debat zapotřebí, pak ta sobotní - alespoň pro blíže zasvěcené, případně pseudolechtivé "trojce" nepodlehnuvší publikum - nebyla tak úplně od věci. Jednak A. Přidal - už tradičně - osvědčil umění klást pravé otázky v pravou chvíli - tedy přesně schopnost, již postrádáme v našem zpravodajství. Jednak vášnivá sebeobhajoba zástupců Čs. televize přinesla nejednu úsměvnou, ba rozvernou chvíli - chce to ovšem diváka a hlavně spolubesedníka s maličko sadistickými sklony, a přítomní kritikové, oponenti a potenciální konkurenti ČST přišli spíše v dobré vůli pomoci. A do třetice mne opakovaně rozradostnil pan Tigrid svým střízlivým pochybovačstvím o smyslu celé pře ("až budou televize aspoň dvě, nebude už vůbec o čem mluvit") a o souvztažnosti "hlubšího" poznání k funkci obrazovky. Jenom, proboha, nic "hlubšího, vyššího, čistšího," připojuji se k jeho hlasu, dejte nám dobrou, to jest pohotovou, objektivní, svéprávnou a vysoce profesionální televizi coby záležitost novinářů, nikoliv politiků, a začněte pokud možno dřív, než k plnění úloh jednoho z mnoha , nikoliv jediného média obdržíte zákonné posvěcení.

Já vím, řeknou mi, že všechno je daleko složitější. Což tvrdili v "mé" besedě už před rokem. Jak potom - při vší ústě k "netopýrskému" cyklu - uvěřit v nápravu věcí televizních pomocí zakázkových diskusí? MIRKA SPÁČILOVÁ

Skupina ŠUM SVISTU zahájila v pondělí pravidelná představení v Supraclubu (Praha, Opletalova ul.) a zároveň uvede na trh CD se záznamem svého netradičního hudebního projektu. Hnacím motorem souboru jsou muzikanti Miloš Vacík a Daniel Nekonečný. ŠUM SVISTU je svým způsobem komorní sdružení v proměnlivé sestavě, které se pokouší o multimediální projev ve smyslu atmosfér a nálad, minimalistické hudby, divadla, počítaje v to třeba čajovou ochutnávku. Vystoupení netrpí monstrózností, jsou určitým způsobem komorní, i když lidí je na pódiu dost. Bohatý vizuální zážitek ŠUM SVISTU navozuje ani ne tak pomocí techniky, jako formou divadelního a výtvarného cítění. Organizačně manažerské zajištění projektu obstarali bratři Cabanové.

(vla)

Bůhví čím to je, že věčné i vděčné téma stříbrného větru se na obrazovce zpravidla nevyvede: učitelé jsou příliš kožení a zaujatí svými integrály, rodiče příliš ochranářští a autoritativní, pokud nemají ještě vlastní milostné či profesní problémy (a oni je mají, aby bylo v příběhu rušněji), mládež pak tuze zranitelná, nepochopená a s čistou duší vždycky znovu vyrážející hlavou proti zdi. Jako bychom sledovali stále jeden a týž obraz dospívání s mírnými obměnami - ze školy s partou na skleničku, ze schůzky na rodinnou večeři s výčitkami - nevzruší, nepřekvapí, neurazí. Včerejší brněnská premiéra televizní inscenace PŘÍLIŠ MNOHO DOBRÝCH ÚMYSLŮ k zmíněnému schématu přidala jen jediné, totiž sympatickou možnost mladým tvářím z JAMU, Divadla Husa na provázku a brněnské konzervatoře vstoupit do diváckého povědomí. Představovali ovšem, v intencích televizně "civilního" herectví, "pouze" sami sebe, což může být pro adepty jeviště službou spíše medvědí.

(spa)

Na JAROSLAVA DURYCHA se v literárním světě vzpomíná jako na představitele katolického směru meziválečné doby, jehož projev vzbuzoval u mnohých četné výhrady. Dílem díky politickým postojům, kdy zastával svérázné protimasarykovské názory konzervativní pravice, dílem díky "Kvasu literární formy," který (jak píše v durychovském eseji r. 1943 J. Otradovicová), "obsahoval záblesky nových duchovních hloubek a tím mátl."

Novelu BOŽÍ DUHA napsal Durych v roce 1955. Vyšla až posmrtně a nyní se v nakladatelství Melantrich dočkala druhého vydání. Je to kniha pro Durycha do jisté míry typická. Duha v jeho podání nikterak nepřipomíná splynutí pastelových barev, nýbrž je spíše lyrickým oparem, propletencem symbolů, které Durych rozpoznává v každém hnutí tělesném i myšlenkovém, a s duhou má společnou snad pouze její nedotknutelnost.

Několik let po válce v česko-německém pohraničí, na území, kde po odsunu panuje ubíjející ticho a ve vzduchu je cítit něco nevyřčeného a nedopovězeného, se potkávají dva zcela neznámí lidé. Starý muž, neustále popichovaný jízlivým a všetečným "dáblem v sobě," a mladá Němka, která, přestože v krajině prožila hrůzy pětačtyřicátého roku, včetně znásilnění tváří v tvář pohledu zastřelené matky, znovu se sem, hnána pocitem sounáležitosti, vrací. Oba spojuje jakási metafyzická pokora a hledání unikajících principů (snad) dobra, od kterého si konečně slibují klid. Jejich záhadné seznámení v opuštěném domě za svitu svíce připomíná scénu s pomocníky zeměměřiče z Kafkova zámku. On: "Kde jste byla tak dlouho?" Ona: "A zmeškal jste snad něco?" Dívka jej postupně nechává hlouběji pronikat do svých záhad a poutník si začne uvědomovat, že ji vlastně již dlouhou dobu snově zná, že je pro svou prožitou bolest blahoslavená a její výpověď může i jemu přinést ulehčení. Pomyslná božská duha se objevuje po pokání, vychází z jejích slz "... hřála nás, opájejíc svou vznešenou září, svou milostí, přesahujíc všechny pomysly lidské. .." a stává se vysvobozením, vyjasněním po bouři v člověku.

Durychův projev je patetický, mnohdy na první pohled horečný a neprůhledný. Mísí se v něm násilné kontrasty, zvraty v náladách a zdá se, že každý hřejivý pocit je vzápětí vykoupen tunou nečekané střízlivosti a sžíravosti. " Ta mrtvolka by za měsíčku mohla být docela hezká. " O Durychovi se říká, že jeho díla postrádají vyvrcholení. Stejně tak je ale možné využít pro jejich charakteristiku motta prvorepublikového nakladatelství "U Zlatého klasu" Ladislava Kuncíře, Durychova přítele a nakladatele č. 1 - "non deserit alta" - (neopouští výšiny), což se v rozsahu novely s trochou dobré vůle zdá být stravitelné, v dalších pracech vyčerpávající.

Z Boží duhy je znát provinilost a upřímná hrůza z nemožnosti být nevinen. Filosof Jan Patočka v doslovu dodává: " Durych se stal básníkem lítosti, kajícníkem, jemuž se nedostalo milosti odpuštění, který však nikdy neustal z ní a o ní básnit."

KAMILA POJSLOVÁ

Ať už se nám to líbí nebo ne, "obřady" spojené s jedním pořádně kulatým výročím jsou opět tady. Špičkové evropské orchestry a sólisté se 5. - 29. září sejdou na unikátním festivalu EVROPA - MOZART - PRAHA, který se uskuteční u příležitosti 200 let od pražské premiéry Mozartovy opery La Clemenza di Tito a stejného počtu let (naplní se 5. prosince) od Mozartovy smrti.

Více než 50 koncertů a operních představení (interpreti z Anglie, Francie, Itálie, Polska, Rakouska, SRN, Švýcarska a Československa) představuje ojedinělou koncentraci Mozartovy hudby i hvězd světového formátu. Mj. se festivalovému publiku představí Edita Gruberová , Ruggero Raimondi , Wiener Philharmoniker , Orchestra Filarmonica Della Scala , Bamberger Symphoniker , Deutsche Kammerphilharmonie , Orchestre de Chambre de Lausanne , Orchestra del Festival di Brescia e Bergamo , Gustav Mahler Jugendorchester a Wihanovo kvarteto . Při mnohých koncertech se dostane nejen na hudbu Mozartových méně slavných současníků, ale i na dílo Antonína Dvořáka , jehož 150. výročí narození je oslavováno nepoměrně skromněji. Součástí festivalu je i projekt Il viaggio Europeo - Putování po Evropě ; přehlídka mladých interpretů z hudebních škol měst (Augsburgu, Mannheimu, Milána, Paříže a Prahy), která sehrála důležitou roli na Mozartových cestách Evropou.

Scéna Národního divadla je již připravena ke slavnostnímu zahájení festivalu - představení opery La Clemenza di Tito. K tomuto účelu byla zhotovena kopie scény Teatra Olympico v italském městě Vicenze (snímek 1). Originál pochází z 90. let 16. století a jeho autorem je známý architekt Andrea Palladio. Ve Vicenze pobýval Mozart dva dny jako host místního arcibiskupa a je velmi pravděpodobné, že divadlo navštívil. Tento motiv použil i režisér J. Losey , jehož film Don Giovanni se v rámci festivalu promítá 29. září v Paláci kultury. (Na prostředním snímku přinášíme pamětní list ke 100. výročí premiéry Dona Giovanniho.)

Výjimečnost festivalu tkví i v tom, že je k dispozici velké množství vstupenek pro tuzemské zájemce, a to včetně cenových kategorií dostupných studentskému publiku. (Vstup na nejlukrativnější koncerty pořídíte i za 30 - 60 Kčs.) Zakoupit si je můžete v předprodeji Pragokoncertu, v pokladnách jednotlivých divadel a v pokladně FOK (Obecní dům). Kompletní program festivalových koncertů a řadu zajímavostí týkajících se mozartovského tématu přineseme zítra ve zvláštní příloze LN nazvané MOZARTománie.

Mozartova hudba bude takřka celé září zvučet dnem i nocí Prahou. Mozart na plakátech, pohlednicích, tričkách, parfémech... Ale přeci jen se zdá, že něco bude chybět. Dosud se v pražských obchodech neobjevila proslulá pochoutka z dílny rakouských cukrářů - Mozartovy koule...

(kp, zat)

Foto 1 - archív festivalu, 2 a 3 ČTK (Na fotografii vpravo je Mozartův rodný dům v Salzburgu.)

V LETNÍCH měsících začal prodej stíracích losů loterie ORBIS PICTUS. Akce Jedličkova ústavu má humanitární charakter. Výtěžek loterie je určen na dostavbu Jedličkova ústavu v Praze pro tělesně postižené děti a mládež.

Foto Hana Rysová - Rock & Pop

Počasí včera ve vybraných městech: Oslo (13h) skoro jasno 22 st., Stockholm (13h) skoro jasno 22 st., Moskva (13h) oblačno 16 st., Londýn (12h) jasno 23 st., Paříž (13h) skoro zataženo 21 st., Berlín (13h) skoro jasno 26 st., Varšava (13h) skoro jasno 23 st., Madrid (13) polojasno 29 st., Řím (13h) skoro zataženo 27 st., Atény (14h) polojasno 27 st., Washington (7h) jasno 17 st, Los Angeles (4h) zataženo 18 st., New York (7h) jasno 15 st., Montreal (7h) jasno 12 st., Tokio (21h) polojasno 26 st., Peking (20) zataženo 25 st.

Úroveň znečištění ovzduší v pondělí ve 13 hodin:

Průměrné 24hodinové koncentrace oxidu siřičitého (SO2) se v Praze, na Ostravsku i v severočeské pánvi pohybovaly pod přípustnou hodnotou, která je 150 mikrogramů na metr krychlový. V severočeské pánvi jsou monitory umístěny většinou mimo města.

Průměrné 24hodinové koncentrace oxidu dusíku (NOX) se v Praze pohybovaly pod přípustnou hodnotou, která je 100 mikrogramů na metr krychlový.

Stanice 09 (Praha 9, Konzumní ulice), stanice 010 (ČSAV, Praha 10, Počernická 96) a stanice 012 (ČSAV, ostrov Štvanice, Praha 7) jsou zrušeny.

Rozptylové podmínky budou dnes dobré.

Erupční aktivita Slunce je na střední úrovni, geomagnetické pole je slabě porušené.

Ve středu a ve čtvrtek bude v ČR většinou jasno, přes den se vytvoří malá kupovitá oblačnost. Noční teploty 12 až 8 st.C, nejvyšší denní 23 až 27 st.C.

Ve středu a ve čtvrtek bude v SR převážně jasno, ráno v nižších polohách místy mlhy. Noční teploty 8 až 4 st.C, na Záhoří, v Podunajské a Východoslovenské nížině kolem 10 st.C, denní teploty většinou 23 až 27 st.C.

Slunce vychází ve středu v 6.18 h a zapadá v 19.39 h. Měsíc ve středu nevychází.

Rekordní teploty dne 3. září (od r. 1775 v pražském Klementinu): nejvyšší teplota 32,7 st.C v roce 1781, nejnižší teplota 6,2 st.C v roce 1885. Dlouhodobý teplotní normál je 17,0 st.C.

Ve 35. čísle Respektu si mimo jiné přečtete:

V. Mlynář - LUSTRACE NEJSOU TREST

P. Janyška - V SOUSEDSTVÍ POHYBLIVÉHO PÍSKU

D. Běloševský - RIZIKO SOVĚTSKÉ BUDOUCNOSTI

M. Žitný - CAUSA ŠÚTOVEC

J. Macháček - VLÁDU ČEKÁ HORKÝ PODZIM

I. Lékó - ŽIVOT TAK NĚJAK ... PLYNE (reportáž z naší východní hranice)

J. Pokorný - OTÁZKA VINY

T. Pěkný - ENDLÖSUNG

T. Marjanovič - CHORVATSKO. BRATROVRAŽEDNÁ VÁLKA

B. OhEithir - IRA: SEDMDESÁT LET POLITICKÉ DESTRUKCE

SITUACE: Počasí u nás ovlivňuje tlaková výše nad pobaltskými republikami a Běloruskem.

Učitelé a dost

BRATISLAVA - K problematice zvýšení platů v resortu školství na Slovensku se včera v Rádiožurnálu Slovenského rozhlasu vyjádřil ministr financí SR Jozef Dančo. Úprava nemůže být chápána jako paušální zvyšování, má být orientována především na pedagogické a ne na administrativní pracovníky. Státní rozpočet SR se ještě letos zatíží 194 milióny Kčs a v příštím roce 500 milióny. Poukázal na to, že SR v průběhu roku získala zpět v rámci kompetencí správu a výkon některých funkcí, ale nezískala zdroje, což znamená, že na nové výdaje zdroje chybějí.

CHOLERA

Obava z importu

PRAHA - S cílem zabránit zavlečení cholery na území našeho státu jsou u uprchlíků z Rumunska v rámci vstupních prohlídek prováděna mikrobiologická vyšetření. Obavám před možnou nákazou lze plně zamezit dodržováním základních hygienických pravidel. Hlavní hygienik ČR Jaroslav Kříž dále uvedl, že podle Světové zdravotnické organizace bylo potvrzeno k 23. srpnu na území Rumunska 46 případů onemocnění cholerou, z toho 12 případů bylo diagnostikováno laboratorně. Úmrtí nebylo hlášeno žádné. Epidemiologická situace v Rumunsku je pod kontrolou příslušných úřadů.

PRAHA (kp) - Akce připomínající 150. výročí narození ve světě nejuznávanějšího českého skladatele A. Dvořáka stojí ve stínu mozartovských oslav. Jejich vyvrcholením se stanou události 8. září v Nelahozevsi a v Praze. Ráno vyjede z hlavního města a z Ústí nad Labem vlak do Dvořákova rodiště. V Nelahozevsi se za přítomnosti prezidenta ČSFR a dalších významných hostů uskuteční slavnostní bohoslužba, pietní akt u pomníku a odpoledne koncert z Dvořákova díla. V Praze bude na programu, kromě koncertů ve Španělském sále na Pražském hradě a ve Smetanově síni,i položení základního kamene k pomníku A. Dvořáka v sadech na Klárově. Oslavy Dvořákova dne přímými vstupy přenáší ČST.

PARLAMENT MLÁDEŽE

Šance komunikaci

PRAHA - Jednání Evropského parlamentu mládeže bylo včera oficiálně zahájeno v Praze. Toto tradiční setkání více než 250 středoškoláků z 21 zemí Evropy se koná poprvé v zemi bývalého východního bloku. Evropský parlament mládeže (EPM) poskytuje mladým lidem výjimečnou příležitost ke cvičením v mezinárodní komunikaci (angličtina, francouzština) a také k demokratickému vystupování na veřejnosti. Celá akce je sponzorována Radou Evropy a za vládu ČSFR nad ní převzal záštitu její místopředseda Jozef Mikloško. Po úvodních slavnostních projevech začali účastníci EPM jednat v odborných komisích, kterých je celkově 15. Po tři dny se budou zabývat různými společenskými askety, například politikou, ekonomií, rasismem, repatriací přistěhovalců.

JERUZALÉM - První návštěvu hlavy rumunského státu v Izraeli zahájil včera rumunský prezident Ion Iliescu. Očekává se, že s premiérem Jicchakem Šamirem a prezidentem Chaimem Herzogem bude jednat o užších ekonomických kontaktech a podepíše dohody o obchodní a zemědělské spolupráci. Ministr zahraničí David Levy, který uvítal Iliesca na letišti, prohlásil, že Izrael vznese námitky proti tomu, co považuje za antisemitskou propagandu v rumunském tisku, a bude požadovat legislativní zákaz antisemitismu. Rumunští imigranti čítají kolem 400.000 a tvoří jednu z největších židovských komunit v Izraeli.

MOSKVA (AP) - Návrh na vytvoření nového svazu některých sovětských republik, který včera přednesl jménem představitelů 10 republik a Michaila Gorbačova kazašský prezident, obsahoval tyto hlavní body:

ÚČASTNÍCI: Návrh vypracoval prezident SSSR s prezidenty Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Kazachstánu, Uzbekistánu, Ázerbájdžánu, Arménie, Kirgizie, Turkménie a Tádžikistánu. Gruzie se účastnila jako pozorovatel. Tři pobaltské republiky a Moldávie se nezúčastnily. Měly by být pozvány k ekonomické spolupráci, ale budou moci zvolit úplnou politickou nezávislost.

DŮVOD: Neúspěch puče přivodil rozklad konzervativních sil a dal reformátorům novou možnost radikálně Sovětský svaz změnit. Prozatímní ujednání o vládě mají za cíl zabránit dalšímu rozpadu mocenské struktury.

PRAVOMOCI REPUBLIK: Republiky by měly mít možnost stanovit, za jakých podmínek se připojí ke svazu. Sjezd lidových poslanců by měl Spojeným národům adresovat výzvu, aby uznaly republiky jako subjekty mezinárodního práva a zvážily otázku jejich samostatného členství. Všechny republiky by měly být pozvány k účasti na hospodářské unii.

OBRANA A ZAHRANIČNÍ POLITIKA: Vyjednavači se budou snažit uzavřít dohodu o kolektivní bezpečnosti ve snaze zachovat jednotnou, avšak radikálně reformovanou armádu, jednotky KGB a ministerstva vnitra. Republiky by měly plnit všechny mezinárodní závazky, které přijal Sovětský svaz.

PEKING - Britský premiér John Major je prvním vysokým představitelem západních států, který přiletěl na oficiální návštěvu Číny od potlačení prodemokratických demonstrací na náměstí Tchien-an-men. Před přistáním v Pekingu včera odpoledne řekl doprovázejícím novinářům, že "Čína prožívá období izolace a potřebuje, aby tam lidé jezdili a osobně jí řekli, co si ostatní svět myslí". Přijíždí podepsat dohodu o stavbě letiště v Hongkongu, jehož správa v roce 1997 přejde do rukou Číny, ale bude také čínské činitele informovat o svém jednání s nejvyššími sovětskými představiteli za krátké návštěvy v neděli v Moskvě. Očekává se, že se dotkne i otázky lidských práv. Většinu oficiálních jednání však povede až dnes. V Číně se zdrží do středy.

Čínský zahraniční dluh vzrostl od roku 1990 o 27,2 procenta a činí nyní 52,55 miliardy dolarů. Informoval o tom včera podle agentury Nová Čína nejmenovaný vládní mluvčí. Tento růst je však podle něho stále ještě v mezinárodně uznávaném rozumném limitu.

Příprava na schůzi

PRAHA - Přípravou 17. společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR se včera odpoledne zabývala předsednictva obou sněmoven na své páté společné schůzi. K jednání byl přizván místopředseda federální vlády Pavel Rychetský.

PROHLOUBENÍ SPOLUPRÁCE V HOSPODÁŘSTVÍ, vysokém školství, zemědělství a ochraně životního prostředí je obsahem úmluva mezi Českou republikou a německou spolkovou zemí Bádensko - Württembersko, kterou potvrdili včera v Praze svými podpisy český premiér Petr Pithart a bádensko - württemberský ministerský předseda Erwin Teufel. Součástí úmluvy je pozvání českého premiéra k návštěvě Bádenska - Württemberska. Během své návštěvy se Erwin Teufel setkal též s prezidentem Václavem Havlem.

Foto Petr Kubín - LN

Dovolené jsem letos prožil dvě, obě byly krátké a vzrušující. Při té první, v Jugoslávii, jsme na poslední chvíli ujeli před vražednými vášněmi, a při té druhé, na Slovensku, jsme se málem ukamenovali lavinami výčitek, hrozeb, polopravd, lží a slov plných zloby a nesnášenlivosti. Pojednou jsem měl dost všech těch sporů kdo komu ubližuje, kdo na koho doplácí, a šel jsem se raději projít Liptovským Mikulášem. Moji pozornost upoutala synagóga, která měla od konce války zase alespoň trochu sloužit duchovnímu poslání - měl tu být večer pěvecký koncert. Několik lidiček kvapně uklízelo zablácené okolí zchátralé stavby, jiní se zase činili uvnitř, neboť chtěli pomocí hader a smetáků dodat lesku modlitebně, kterou na konci války ničila vojska a poté téměř půlstoletí povětrnostní vlivy a lidská lhostejnost. Parta uklizečů měla co dělat, a tak jsem nepozorovaně prošel až do lůna synagógy a hleděl po té bývalé, dnes již se rouzpadající kráse. A náhle, jak už to umějí zaopatřit staré budovy, jsem pocítil, že je mi tu dobře, že se tu patrně ve zdech či ve stropě usadilo svědectví o moudrých mužích ze zdejší vysoké školy rabínské, jejíž jméno prošlo v minulém století s věhlasem celou Evropou. V té chvíli zasnění se jako by zavlnil vzduch, dokonce se mi zdálo jako by kolem mne prošla řada moudrých rabínů a poslední z nich mi plácl na rameno a ukázal ke stropu, kde jedním rozbitým oknem přiletěl ptáček. Pochopil jsem to jako znamení a vydal se za tím štěbetajícím pernatcem přes náměstí a řeku až do míst, kde vodáci jezdí své závody v umělém, prudkém korytu Váhu. A viděl jsem lesy, kopce a hory a nikdo mi nemusel vysvětlovat, jak ubohé je to naše pozemské česko-slovenské handrkování o krajíc chleba, o kousek ropovodu, o to, kdo je hezčí a kdo úspěšnější a koho více znají ve světě. Věřte, rabínův vrabec zpíval ještě jiné písně o pozemské malosti, a já, i když jsem jim nerozuměl zcela naplno, jsem je přece poslouchal. Ale stačilo, abych dnes věděl, že je krásné slovenská i česká země, úžasná pak je země československá, ale ta je jenom pro ty moudré a velkorysé, kteří půjdou pěšky z jednoho konce Československa na druhý a nic za to nebudou chtít, ani žádné výhody z toho nebudou mít. Pouze jedno budou mít jisté - že jejich nohy budou smět našlapovat na tuto krásnou zemi, táhnoucí se od Tater až k Aši, a že jejich duše se bude ze vší té pozemské nádhery radovat. A ještě něco jsem pochytil z písní rabínova vrabce - že totiž pravda a moudrost nezahynou, ani když je zakážete nebo zahalíte nacionální nesnášenlivostí, ani když necháte chrámy a synagógy chátrat padesát, sto i tisíc let, pravda a moudrost nás přežijí a ukáží cestu těm s velkorysou duší.

JOSEF SOUCHOP

PRAHA (lin) - Člen umělecké skupiny Tvrdohlaví malíř, sklář a sochař Jaroslav Róna zahájil včera ve Špálově galerii v Praze výstavu svých děl z let 1988-91. Na koncepci expozice, kterou uspořádaly Unie výtvarných umělců, ministerstvo kultury ČR a Český fond výtvarných umění, se podílela PhDr.Marie Judlová, taktéž autorka textu v útlém, leč velmi výpravném katalogu. Róna v rozměrných obrazech, sochách, pastelech i reliéfech využívajících nejrůznějších materiálů podle slov M.Judlové "pracuje s fenoménem historie, paměti lidstva a jeho mýtů, využívá inspirace časově různorodých epoch". Výstava potrvá do konce září, v listopadu a prosinci bude otevřena v Karlových Varech, v příštím roce se přemístí do Klatov.

jak sdělila novinářům neúnavná organizátorka Jana Koubková, takže jedenáctá Vokalíza je tu - tentokrát pod patronací Mladého světa, Evropy 2 a kulturního domu Praga prima. V sobotu se na třech scénách Slovanského ostrova sejdou mj. Naima a Y.Kováčová, V.Mišík, J.Spálený s přáteli, Druhá tráva R.Křesťana, Dobrohošť a mnozí další. Na každého příchozího čeká pozoruhodný dar!

(pak)